Za rok se Purūravā sešel s Urvaśī na Kurukṣetře a byl šťastný, že s ní může jednu noc být, ale při pomyšlení na to, že od něj znovu odejde, ho zaplavil zármutek. Tehdy mu poradila, aby uctíval Gandharvy. Ti s ním byli spokojeni a dali mu ženu jménem Agnisthālī. Purūravā ji mylně považoval za Urvaśī, ale když se s ní procházel v lese, poznal svůj omyl a ihned ji opustil. Poté, co se vrátil domů a meditoval o Urvaśī celou noc, rozhodl se pro uspokojení své touhy vykonat védský obětní obřad. Šel pak na totéž místo, kde zanechal Agnisthālī, a tam viděl, že z nitra stromu śamī vyrostl strom aśvattha. Z tohoto stromu vytvořil dvě dřívka a s nimi rozdělal oheň, pomocí něhož lze splnit všechna chtivá přání. Tento oheň byl pokládán za Purūravova syna. V Satya-yuze patřili všichni lidé do jedné společenské třídy zvané haṁsa; neexistovalo rozdělení na varṇy (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra). Védou byla oṁkāra. Neuctívali se žádní polobozi, neboť jediným uctívaným Božstvem byl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.