SLOKA 31
yato yato ’sau praharat-paraśvadho
mano-’nilaujāḥ para-cakra-sūdanaḥ
tatas tataś chinna-bhujoru-kandharā
nipetur urvyāṁ hata-sūta-vāhanāḥ
yataḥ—kdekoliv; yataḥ—kdekoliv; asau—Pán Paraśurāma; praharat — sekající; paraśvadhaḥ—mistr v zacházení se svou zbraní, sekyrou neboli paraśu; manaḥ—jako mysl; anila—jako vítr; ojāḥ—mocný; para-cakra — nepřátelské vojenské síly; sūdanaḥ—ničitel; tataḥ—tam; tataḥ—a zase tam; chinna—usekané a rozházené; bhuja—ruce; ūru—nohy; kandharāḥ—plece; nipetuḥ—padali; urvyām—na zem; hata—zabití; sūta—vozatajové; vāhanāḥ—koně a sloni, na nichž seděli jezdci.
Pán Paraśurāma byl mistrem v pobíjení vojska nepřítele a rychlostí mysli a větru rozsekával nepřátele svou sekyrou (paraśu). Všude, kam se vydal, padali jeho protivníci k zemi s usekanýma nohama, rukama i rameny a spolu s jejich vozataji i slony a koňmi, na kterých jeli, byli usmrceni.
Na začátku, když vojsko nepřítele čítalo obrovské množství bojujících vojáků, slonů a koní, Pán Paraśurāma vnikl mezi ně a zabíjel je rychlostí mysli. Když se potom poněkud unavil, zpomalil na rychlost větru a pokračoval v rázném pobíjení nepřátel. Mysl je rychlejší než vítr.