Nahuṣa, který měl šest synů, byl proklet, aby se stal hroznýšem. Jeho nejstarší syn Yati tehdy přijal sannyās, a na trůn byl proto dosazen další syn, Yayāti. Ten se řízením prozřetelnosti oženil s dcerou Śukrācāryi, přestože Śukrācārya byl brāhmaṇa a Yayāti kṣatriya. Śukrācāryova dcera jménem Devayānī měla přítelkyni Śarmiṣṭhu, která byla dcerou Vṛṣaparvy, a král Yayāti se oženil i s ní. K tomuto sňatku došlo následovně: Śarmiṣṭhā jednou dováděla ve vodě s tisíci přítelkyň a Devayānī tam byla také. Když dívky spatřily Pána Śivu, sedícího s Umou na svém býku, ihned se oblékly, ale Śarmiṣṭhā si na sebe omylem vzala šaty, které patřily Devayānī. Ta se velice rozzlobila a vynadala jí, což zase vyvolalo hněv u Śarmiṣṭhy-opětovala její nadávky a nakonec ji shodila do studny. K té studni se náhodou přišel napít vody král Yayāti, v ní nalezl Devayānī a zachránil ji. Tak přijala Devayānī Mahārāje Yayātiho za svého manžela. Poté s hlasitým pláčem vyprávěla svému otci o Śarmiṣṭhině chování. Když Śukrācārya slyšel, co se stalo, rozhněval se a chtěl potrestat Vṛṣaparvu, otce Śarmiṣṭhy. Ten jej však upokojil tím, že mu dal Śarmiṣṭhu jako služebnou pro Devayānī. Tak se Śarmiṣṭhā rovněž ocitla v domě Devayānina manžela. Když zjistila, že její přítelkyně Devayānī má syna, zatoužila po něm také. Požádala proto Mahārāje Yayātiho v době vhodné pro početí o pohlavní styk. Když otěhotněla i Śarmiṣṭhā, Devayānī to už nemohla snést. Rozhněvaná ihned odešla do domu svého otce a vše mu vyložila. Śukrācārya se znovu rozzlobil a proklel Mahārāje Yayātiho, aby zestárl. Když ho však Yayāti prosil o milost, dal mu požehnání, že může předat své stáří a nemohoucnost nějakému mladíkovi. Yayāti pak vyměnil své stáří za mládí svého nejmladšího syna, Pūrua, a díky tomu si mohl užívat s mladými dívkami.