SLOKA 16
ātma-vṛttam avijñāya
katthase bahu bhikṣuki
kiṁ na pratīkṣase ’smākaṁ
gṛhān balibhujo yathā
ātma-vṛttam—své postavení; avijñāya—nechápající; katthase—mluvíš nepříčetně; bahu—tolik; bhikṣuki—žebrák; kim—zda; na—ne; pratīkṣase—čekáš; asmākam—našeho; gṛhān—u domu; balibhujaḥ—vrány; yathā—jako.
“Proč tolik mluvíš, ty žebračko, když nechápeš své postavení? Což nečekáte u našeho domu a nezávisíte na nás jako vrány?”
Vrány nejsou schopny se živit samy a závisejí na zbytcích jídla, které hospodáři vyhodí do nádoby na odpadky. Brāhmaṇa zase závisí na svých žácích, a proto Śarmiṣṭhā po vyslechnutí ostrých slov nařkla Devayānī, že patří do rodiny žebráků, kteří připomínají vrány. Slovní potyčky vyvolané pro sebemenší záminku jsou pro ženy přirozené. Jak z tohoto příběhu vidíme, mají tuto povahu už odedávna.