SLOKA 27
kṣaṇārdha-manyur bhagavān
śiṣyaṁ vyācaṣṭa bhārgavaḥ
kāmo ’syāḥ kriyatāṁ rājan
naināṁ tyaktum ihotsahe
kṣaṇa-ardha—trvající pouze chvíli; manyuḥ—jehož hněv; bhagavān — nejmocnější; śiṣyam—svému žákovi, Vṛṣaparvovi; vyācaṣṭa—řekl; bhārgavaḥ—Śukrācārya, potomek Bhṛgua; kāmaḥ—touhu; asyāḥ—této Devayānī; kriyatām—prosím splň; rājan—ó králi; na—ne; enām—této dívky; tyaktum—vzdát se; iha—na tomto světě; utsahe—jsem schopen.
Mocný Śukrācārya se chvíli hněval, ale jakmile byl uchlácholen, řekl Vṛṣaparvovi: “Můj milý králi, splň prosím touhu Devayānī, neboť je to má dcera a nejsem schopen se jí v tomto světě vzdát nebo k ní být lhostejný.”
Někdy se stane, že velká osobnost, jako je Śukrācārya, nemůže ponechat bez povšimnutí přání svých synů a dcer, neboť děti přirozeně závisejí na svém otci a otec je má rád. I když Śukrācārya věděl, že spor mezi Devayānī a Śarmiṣṭhou byl dětinský, jako otec Devayānī se musel postavit za svou dceru. Nedělal to rád, ale byl k tomu zavázán svými city. Otevřeně přiznal, že by krále správně neměl žádat o milost pro svou dceru, ale kvůli své lásce se tomu přesto nedovedl vyhnout.