SLOKA 32
rāja-putryārthito ’patye
dharmaṁ cāvekṣya dharmavit
smarañ chukra-vacaḥ kāle
diṣṭam evābhyapadyata
rāja-putryā—Śarmiṣṭhou, která byla dcerou krále; arthitaḥ—požádán; apatye—o syna; dharmam—náboženské zásady; ca—také; avekṣya — beroucí v úvahu; dharma-vit—vědomý si všech náboženských zásad; smaran—vzpomněl si; śukra-vacaḥ—na varování Śukrācāryi; kāle — tehdy; diṣṭam—vzhledem k okolnostem; eva—jistě; abhyapadyata—přijal (výzvu splnit touhu Śarmiṣṭhy).
Když princezna Śarmiṣṭhā poprosila krále Yayātiho o syna, král vzal v úvahu náboženské zásady, a proto souhlasil, že jí splní její touhu. Přestože si vzpomněl na varování Śukrācāryi, považoval toto spojení za přání Nejvyššího, a měl se Śarmiṣṭhou pohlavní styk.
Král Yayāti si byl dokonale vědom povinností kṣatriyi. Když za kṣatriyou přijde žena, nemůže ji odmítnout. To je náboženská zásada. Proto se také Dharmarāja, Yudhiṣṭhira, ptal Arjuny, když ho viděl po návratu z Dvāraky nešťastného, zda snad odmítl ženu, která ho prosila o syna. Přestože si Mahārāja Yayāti vzpomněl na Śukrācāryovo varování, nemohl Śarmiṣṭhu odmítnout. Považoval za rozumné dát jí syna, a z tohoto důvodu s ní měl pohlavní styk v době, kdy jí skončilo menstruační období. V tomto případě smyslné jednání neodporuje náboženským zásadám. Bhagavad-gītā (7.11) uvádí: dharmāviruddho bhūteṣu kāmo 'smi-sex, který není v rozporu s náboženskými zásadami, Kṛṣṇa schvaluje. Jelikož Śarmiṣṭhā, dcera krále, prosila Yayātiho o syna, jejich spojení nebylo výsledkem chtíče, ale skutkem v souladu s náboženstvím.