SLOKA 20
yadā na jagṛhe rājā
bhāryā-putrāv aninditau
śṛṇvatāṁ sarva-bhūtānāṁ
khe vāg āhāśarīriṇī
yadā—když; na—ne; jagṛhe—přijal; rājā—král (Duṣmanta); bhāryā- putrau—svého pravého syna a pravou ženu; aninditau—bezúhonné, které nemohl nikdo z ničeho vinit; śṛṇvatām—v doslechu; sarva-bhūtānām — všech lidí; khe—na nebi; vāk—zvuková vibrace; āha—prohlásila; aśarīriṇī—bez těla.
Když král odmítl svou manželku a syna přijmout, přestože byli nevinní, z nebe zazněl nevtělený hlas jako osudové znamení, které slyšeli všichni přítomní.
Mahārāja Duṣmanta věděl, že Śakuntalā a onen chlapec byli jeho manželka a syn, ale jelikož přicházeli odjinud a občané je neznali, zprvu je odmítl přijmout. Śakuntalā však byla tak počestná, že hlas z nebe zvěstoval pravdu, aby ji mohli slyšet všichni. Když se všichni díky tomuto osudovému znamení dozvěděli, že Śakuntalā a její dítě jsou skutečně králova manželka se synem, král je s radostí přijal.