SLOKA 37
taṁ tyaktu-kāmāṁ mamatāṁ
bhartus tyāga-viśaṅkitām
nāma-nirvācanaṁ tasya
ślokam enaṁ surā jaguḥ
tam—to novorozené dítě; tyaktu-kāmām—která se snažila odvrhnout; mamatām—Mamatě; bhartuḥ tyāga-viśaṅkitām—která měla velký strach, že ji manžel opustí, až porodí nemanželského syna; nāma-nirvācanam — obřad dávání jména, nāma-karaṇa; tasya—dítěti; ślokam—sloku; enam — tuto; surāḥ—polobozi; jaguḥ—vyslovili.
Mamatā měla velký strach, že když porodila nemanželského syna, manžel ji za to opustí, a proto uvažovala, že se dítěte zbaví. Polobozi však vyřešili problém tím, že dali dítěti jméno.
Podle védských písem se vždy po narození dítěte provádějí obřady zvané jāta-karma a nāma-karaṇa, při kterých učení brāhmaṇové sestaví horoskop založený na astrologických výpočtech. Dítě, jež porodila Mamatā, však počal Bṛhaspati bezbožným způsobem, neboť ji oplodnil násilím, přestože byla Utathyovou manželkou. Tak se Bṛhaspati stal bhartou. Ve védské kultuře je manželka považována za majetek svého muže a syn narozený následkem nedovoleného styku se nazývá dvāja. V hindské společnosti se pro takového syna dodnes běžně používá slovo doglā, označující chlapce, jehož nepočal manžel jeho matky. V takové situaci je obtížné dát dítěti jméno vyhovující náboženským zásadám. Mamatā byla tedy zmatena, ale polobozi dali dítěti příhodné jméno Bharadvāja, které vyjadřovalo, že se o toto dítě nemanželského původu má starat Mamatā i Bṛhaspati.