SLOKA 39
codyamānā surair evaṁ
matvā vitatham ātmajam
vyasṛjan maruto ’bibhran
datto ’yaṁ vitathe ’nvaye
codyamānā—přestože Mamatu povzbuzovali (aby se o dítě starala); suraiḥ—polobozi; evam—takto; matvā—uvažující; vitatham—k ničemu dobré; ātmajam—své vlastní dítě; vyasṛjat—zavrhla; marutaḥ—polobozi zvaní Marutové; abibhran—pečovali (o dítě); dattaḥ—též dítě bylo dáno; ayam—toto; vitathe—byla zklamána; anvaye—když dynastie Mahārāje Bharaty.
Přestože polobozi Mamatu povzbuzovali, aby se o dítě starala, považovala ho vzhledem k jeho nezákonnému zrození za bezcenné, a proto je opustila. Poté o ně pečovali polobozi zvaní Marutové, a když byl Mahārāja Bharata zklamaný, že nemá žádné dítě, dali mu je jako jeho syna.
Z tohoto verše vyplývá, že osoby zavržené ve vyšším planetárním systému dostávají příležitost narodit se v těch nejvznešenějších rodinách na této Zemi.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvacáté kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dynastie Pūrua”.