SLOKA 17
īśvarālambanaṁ cittaṁ
kurvato ’nanya-rādhasaḥ
māyā guṇamayī rājan
svapnavat pratyalīyata
īśvara-ālambanam—uchylující se výhradně k lotosovým nohám Nejvyššího Pána; cittam—jeho vědomí; kurvataḥ—upírající; ananya-rādhasaḥ — pro Rantideva, který byl neochvějný a nepřál si nic jiného než sloužit Nejvyššímu Pánu; māyā—matoucí energie; guṇa-mayī—skládající se ze tří kvalit hmotné přírody; rājan—ó Mahārāji Parīkṣite; svapna-vat—jako sen; pratyalīyata—vytratila se.
Ó Mahārāji Parīkṣite, díky tomu, že byl král Rantideva čistý oddaný, stále si vědomý Kṛṣṇy a prostý všech hmotných tužeb, Pánova matoucí energie, māyā, se před ním nemohla projevit. Naopak, přestala pro něj existovat stejně jako sen.
Je řečeno:
kṛṣṇa—sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra
Na osobu dokonale si vědomou Kṛṣṇy māyā nemůže mít vliv, tak jako temnota nemůže být tam, kde svítí slunce. Samotný Pán v Bhagavad-gītě (7.14) říká:
daivī hy eṣā guṇamayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te
“Tuto Mou božskou energii, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdali, ji snadno překročí.” Ten, kdo se chce osvobodit od vlivu māyi, matoucí energie, musí rozvinout vědomí Kṛṣṇy a zajistit, aby Kṛṣṇa trvale zaujímal hlavní místo v hloubi jeho srdce. V Bhagavad-gītě (9.34) Pán radí, aby na Něho neustále myslel (man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru). Být neustále myslí pohroužen v Kṛṣṇovi, vědom si Kṛṣṇy, je způsob, jak překonat vliv māyi (māyām etāṁ taranti te). Rantideva si byl vědomý Kṛṣṇy, a proto ho matoucí energie nemohla ovlivnit. V této souvislosti je významné slovo svapnavat. Jelikož v hmotném světě je mysl pohroužena v materialistických činnostech, ve snech se zjevují mnohé rozporuplné události. Po probuzení se však v mysli automaticky rozplynou. Živá bytost je v podobné situaci-dokud podléhá vlivu hmotné energie, vytváří mnoho různých plánů, ale když si je vědomá Kṛṣṇy, tyto dočasné plány automaticky zmizí.