SLOKA 12-13
devāpiḥ śāntanus tasya
bāhlīka iti cātmajāḥ
pitṛ-rājyaṁ parityajya
devāpis tu vanaṁ gataḥ
abhavac chāntanū rājā
prāṅ mahābhiṣa-saṁjñitaḥ
yaṁ yaṁ karābhyāṁ spṛśati
jīrṇaṁ yauvanam eti saḥ
devāpiḥ—Devāpi; śāntanuḥ—Śāntanu; tasya—jeho (Pratīpy); bāhlīkaḥ—Bāhlīka; iti—tak; ca—také; ātma-jāḥ—synové; pitṛ-rājyam—otcův majetek, království; parityajya—odmítající; devāpiḥ—Devāpi, nejstarší; tu—vskutku; vanam—do lesa; gataḥ—odešel; abhavat—byl; śāntanuḥ — Śāntanu; rājā—král; prāk—předtím; mahābhiṣa—Mahābhiṣa; saṁjñitaḥ—oslavovaný; yam yam—kohokoliv; karābhyām—svýma rukama; spṛśati—dotkl se; jīrṇam—i když velice starého; yauvanam—mládí; eti — získal; saḥ—on.
Syny Pratīpy byli Devāpi, Śāntanu a Bāhlīka. Devāpi opustil království svého otce a odešel do lesa, takže se králem stal Śāntanu. Tento Śāntanu, jenž byl v minulém životě známý jako Mahābhiṣa, měl schopnost vrátit každému starému člověku mládí pouhým dotekem svých rukou.