SLOKA 39-40
brāhmaṇātikrame doṣo
dvādaśyāṁ yad apāraṇe
yat kṛtvā sādhu me bhūyād
adharmo vā na māṁ spṛśet
ambhasā kevalenātha
kariṣye vrata-pāraṇam
āhur ab-bhakṣaṇaṁ viprā
hy aśitaṁ nāśitaṁ ca tat
brāhmaṇa-atikrame—porušení pravidel úcty k brāhmaṇům; doṣaḥ — chyba; dvādaśyām—na Dvādaśī; yat—neboť; apāraṇe—včasné nepřerušení půstu; yat kṛtvā—po učinění čeho; sādhu—co je příznivé; me—pro mě; bhūyāt—nechť se stane; adharmaḥ—co je v rozporu s náboženstvím; vā—nebo; na—ne; mām—mě; spṛśet—může se dotknout; ambhasā—vodou; kevalena—pouze; atha—proto; kariṣye—vykonám; vrata- pāraṇam—dokončení slibu; āhuḥ—řekl; ap-bhakṣaṇam—napití se vody; viprāḥ—ó brāhmaṇové; hi—vskutku; aśitam—jedení; na aśitam ca—i nejedení; tat—tento čin.
Král řekl: “Porušit zásady uctivého chování vůči brāhmaṇům je hrubý přestupek. Na druhou stranu, když se nepřeruší půst na Dvādaśī, je to porušení slibu. Proto, ó brāhmaṇové, pokud si myslíte, že to bude příznivé a v souladu s náboženskými zásadami, přeruším půst tím, že se napiji vody.” Po poradě s brāhmaṇy tedy král dospěl k tomuto rozhodnutí, podle mínění bráhmanů může být pití vody bráno jako jedení stejně jako nejedení.
Je zřejmé, že když se Mahārāja Ambarīṣa obrátil na brāhmaṇy se svým dilematem, zda má přerušit půst, nebo čekat na Durvāsu Muniho, nebyli schopni dát mu jasnou odpověď. Vaiṣṇava je však nejinteligentnější osobou. Mahārāja Ambarīṣa se tedy v přítomnosti brāhmaṇů sám rozhodl, že se trochu napije vody, neboť tím bude půst přerušen, ale zároveň nedojde k porušení zásad pro uvítání brāhmaṇy. Ve Védách je řečeno: apo 'śnāti tan naivāśitaṁ naivānaśitam. Tento védský pokyn sděluje, že pití vody může být bráno jako jedení i nejedení. Někdy jsme svědky toho, že nějaký politický vůdce dodržující slib satyāgraha nejí, ale přitom pije vodu. S názorem, že napít se vody neznamená jíst, se Mahārāja Ambarīṣa rozhodl jednat tímto způsobem.