SLOKA 26
śrī-śuka uvāca
athāmbarīṣas tanayeṣu rājyaṁ
samāna-śīleṣu visṛjya dhīraḥ
vanaṁ viveśātmani vāsudeve
mano dadhad dhvasta-guṇa-pravāhaḥ
śrī-śukaḥ uvāca—Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; atha—tímto způsobem; ambarīṣaḥ—král Ambarīṣa; tanayeṣu—svým synům; rājyam—království; samāna-śīleṣu—kteří byli stejně způsobilí jako jejich otec; visṛjya—když rozdělil; dhīraḥ—největší učenec, Mahārāja Ambarīṣa; vanam—do lesa; viveśa—vstoupil; ātmani—na Nejvyššího Pána; vāsudeve—Pána Kṛṣṇu, známého jako Vāsudeva; manaḥ—mysl; dadhat—soustředící; dhvasta — překonal; guṇa-pravāhaḥ—vlny kvalit hmotné přírody.
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Potom již Mahārāja Ambarīṣa nechtěl dále žít obklopen hmotnými věcmi a na základě své pokročilosti v oddané službě zanechal aktivního rodinného života. Když rozdělil majetek mezi své syny, kteří byli stejně způsobilí jako on, vstoupil do stavu vānaprasthy a odešel do lesa, aby plně soustředil mysl na Pána Vāsudevu.
Mahārāja Ambarīṣa byl čistý oddaný, osvobozený v každé životní situaci, neboť oddaný je osvobozený neustále, jak prohlásil Śrīla Rūpa Gosvāmī:
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
Takto učí Śrīla Rūpa Gosvāmī v Bhakti-rasāmṛta-sindhu, že pokud si člověk nepřeje nic jiného než sloužit Pánu, je osvobozený za všech okolností. Nepochybně to platilo i o Mahārāji Ambarīṣovi, ale jako ideální král přesto vstoupil do stavu vānaprasthy, kdy se zřekl života s rodinou. Pro člověka je nezbytné skončit s rodinnými závazky a plně se soustředit na lotosové nohy Vāsudevy. Proto Mahārāja Ambarīṣa rozdělil království mezi své syny a zanechal rodinného života.