SLOKA 43
na me brahma-kulāt prāṇāḥ
kula-daivān na cātmajāḥ
na śriyo na mahī rājyaṁ
na dārāś cātivallabhāḥ
na—ne; me—můj; brahma-kulāt—než společenství brāhmaṇů; prāṇāḥ—život; kula-daivāt—než ty osobnosti, které má rodina uctívá; na—ne; ca—také; ātmajāḥ—synové a dcery; na—ani; śriyaḥ—bohatství; na — ani; mahī—země; rājyam—království; na—ani; dārāḥ—manželka; ca — také; ati-vallabhāḥ—nesmírně drahé.
Mahārāja Khaṭvāṅga uvažoval: “Ani můj život mi není dražší než bráhmanská kultura a brāhmaṇové, které má rodina uctívá. Co potom říci o mém království, zemi, manželce, dětech a bohatství? Nic nemám raději než brāhmaṇy.”
Mahārāja Khaṭvāṅga, který přál bráhmanské kultuře, toužil využít zbývající chvíli k plnému odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán je uctíván touto modlitbou:
namo brāhmaṇya-devāya
go brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ
“S úctou se klaním Nejvyšší Absolutní Pravdě, Kṛṣṇovi, který je dobrodincem krav a brāhmaṇů, jakož i všech živých bytostí. Znovu a znovu se klaním Govindovi, jenž skýtá potěšení všem smyslům.” Oddaný Kṛṣṇy nedá dopustit na bráhmanskou kulturu. Skutečný brāhmaṇa je ta kvalifikovaná osoba, která ví, kdo je Kṛṣṇa a co Kṛṣṇa chce. Brahma jānātīti brāhmaṇaḥ. Kṛṣṇa je Parabrahman a všichni, kdo jsou si vědomí Kṛṣṇy neboli Kṛṣṇovi oddaní, jsou proto vznešení brāhmaṇové. Khaṭvāṅga Mahārāja pokládal oddané Kṛṣṇy za opravdové brāhmaṇy a skutečné světlo lidské společnosti. Ten, komu jde o pokrok ve vědomí Kṛṣṇy a duchovní porozumění, musí přikládat bráhmanské kultuře svrchovanou důležitost a musí poznat Kṛṣṇu (kṛṣṇāya govindāya). Pak bude jeho život úspěšný.