Předmluva

Učení Pána Čaitanji, podané v této knize, se neliší od učení Pána Krišny v Bhagavad-gītĕ. Pán Čaitanja svým učením uvádí učení Pána Krišny do praxe. Závĕrečný pokyn Pána Krišny v Bhagavad-gītĕ zní, že se každý má Jemu, Pánu Krišnovi, odevzdat. Krišna slibuje, že se takové odevzdané duše okamžitĕ ujme. Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, se již stará o toto stvoření prostřednictvím své úplné expanze, Kšíródakašájí Višnua. To však není přímá péče. Když ale Pán říká, že se ujme svého čistého oddaného, ujímá se skutečnĕ přímé péče. Čistý oddaný je duše stále odevzdaná Pánu stejnĕ, jako je dítĕ odevzdané svým rodičům nebo zvíře svému pánovi. V procesu odevzdání má človĕk (1) přijímat vĕci, které jsou příznivé pro vykonávání oddané služby, (2) odmítat nepříznivé vĕci, (3) pevnĕ vĕřit v Pánovu ochranu, (4) cítit se závislý výlučnĕ na milosti Pána, (5) nemít žádný zájem oddĕlený od zájmu Pána a (6) být vždy pokorný.

Pán požaduje, aby se Mu človĕk odevzdal tak, že se bude řídit tĕmito šesti pravidly, ale neinteligentní „učenci“ tohoto svĕta Pánovy požadavky nechápou a vybízejí obyčejné lidi, aby je odmítli. Na konci deváté kapitoly Bhagavad-gīty Pán Krišna přímo říká: „Vždy na Mĕ mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mĕ a klaň se Mi. Takto plnĕ pohroužen ve Mnĕ jistĕ přijdeš ke Mnĕ.“ (Bg. 9.34) Démoni v rouše učenců však svádĕjí zástupy lidí na špatnou cestu tím, že je smĕřují namísto k Osobnosti Božství k neosobní, neprojevené, vĕčné, nezrozené pravdĕ. Májávádští filosofové, kteří hlásají impersonalismus neuznávají, že svrchovaným aspektem Absolutní Pravdy je Nejvyšší Osobnost Božství. Pokud chce nĕkdo skutečnĕ poznat slunce, musí nejprve studovat sluneční svĕtlo, potom planetu Slunce a poté, co na tuto planetu vstoupí, se musí setkat s vládnoucím božstvem Slunce. Kvůli nedostatečnému poznání se májávádští filosofové nemohou dostat dále než k záři Brahmanu, kterou lze přirovnat ke slunečnímu svĕtlu. Upanišady potvrzují, že ještĕ předtím, než lze spatřit skutečnou tvář Osobnosti Božství, je třeba proniknout oslnivou září Brahmanu.

Pán Čaitanja proto učí přímému uctívání Pána Krišny, jenž se zjevil jako chránĕnec vradžského krále. Rovnĕž napovídá, že místo zvané Vrindávan je na stejné úrovni jako Pán Krišna, protože jméno, vlastnosti, podoba, zábavy, doprovod a osobní majetek Pána Krišny se od samotného Pána neliší. Tak se projevuje absolutní povaha Absolutní Pravdy.

Pán Čaitanja dále zdůrazňuje, že nejvznešenĕjším způsobem uctívání na té nejdokonalejší úrovni je jednání vradžských dívek. Tyto dívky   –   gópí neboli pasačky krav   –   jednoduše milovaly Krišnu, aniž by si od toho slibovaly jakýkoliv hmotný či duchovní zisk. Čaitanja také doporučil Śrīmad-Bhāgavatam jako neposkvrnĕné pojednání o transcendentálním poznání a poukázal na to, že nejvyšším cílem lidského života je vyvinout čistou lásku ke Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Učení Pána Čaitanji je totožné s učením Pána Kapily, původního vykladače sāṅkhya-yogy, sánkhjového systému filosofie. Tento autorizovaný systém jógy doporučuje meditovat o transcendentální podobĕ Pána. Meditace o nĕčem prázdném nebo neosobním nepřipadá vůbec v úvahu. O transcendentální podobĕ Pána Višnua může človĕk meditovat dokonce i bez nacvičování složitých sedových pozic. Tato meditace se nazývá dokonalé samādhi. Pravost tohoto dokonalého samādhi se potvrzuje na konci šesté kapitoly Bhagavad-gīty, kde Pán Krišna říká: „Ten, jehož mysl neustále dlí u Mĕ s velkou vírou a kdo Mĕ uctívá transcendentální láskyplnou službou, je se Mnou nejdůvĕrnĕji spojen jógou a je nejpokročilejší ze všech jogínů.“ (Bg. 6.47)

Pán Čaitanja učil zástupy sánkhjovou filosofii acintya-bhedābheda- tattvy, podle níž je Nejvyšší Pán totožný se svým stvořením a zároveň se od nĕho liší. Pán Čaitanja tuto filosofii učil prostřednictvím zpívání svatého jména Pána. Učil, že Pánovo svaté jméno je zvukovou inkarnací Pána, a jelikož je Pán absolutním celkem, není žádný rozdíl mezi Jeho svatým jménem a Jeho transcendentální podobou. Zpíváním Pánova svatého jména se človĕk může sdružovat s Nejvyšším Pánem přímo prostřednictvím zvukové vibrace. Při praktikování této metody prochází třemi stádii: (1) stádiem zpívání s přestupky, (2) stádiem očišťování se a (3) transcendentálním stádiem. Ve stádiu zpívání s přestupky může toužit po různých druzích hmotného štĕstí, ale ve druhém stádiu se všeho hmotného znečištĕní zbavuje. Když se pak nachází na transcendentální úrovni, dosáhne nejkýženĕjšího postavení   –   stádia lásky k Bohu. Pán Čaitanja učil, že to je nejvyšší dokonalost lidských bytostí.

Jógové cviky jsou v podstatĕ určeny k ovládnutí smyslů. Ústředním ovládacím činitelem všech smyslů je mysl; proto musí človĕk nejprve nacvičit ovládání mysli tím, že ji zamĕstná ve vĕdomí Krišny. Hrubé činnosti mysli se projevují prostřednictvím vnĕjších smyslů, které buď získávají poznání, nebo jednají v souladu s vůlí. Subtilní činnosti mysli jsou myšlení, cítĕní a chtĕní. Jedinec je buď znečištĕný, nebo čistý, podle stavu jeho vĕdomí. Pokud upírá svou mysl na Krišnu (Jeho jméno, vlastnosti, podobu, zábavy, doprovod a osobní vĕci), všechny jeho činnosti   –   subtilní i hrubé   –   se stávají příznivými. Metoda pro očištĕní vĕdomí, která je doporučena v Bhagavad-gītĕ, vyžaduje upřít mysl na Krišnu tak, že človĕk hovoří o Jeho transcendentálních činnostech, čistí Jeho chrám, chodí do Jeho chrámu, dívá se na krásnou, pĕknĕ ozdobenou transcendentální podobu Pána, naslouchá o Jeho transcendentální slávĕ, ochutnává jídlo, které Mu bylo obĕtováno, sdružuje se s Jeho oddanými, přičichává ke kvĕtům a lístkům tulasí, které byly nabídnuty Pánu, jedná v zájmu Pána a tak dále. Nikdo nemůže zastavit činnosti mysli a smyslů, ale může je tímto jednáním prostřednictvím zmĕny vĕdomí očistit. Na tuto zmĕnu poukazuje v Bhagavad-gītĕ Krišna, když vysvĕtluje Ardžunovi poznání o józe, které nám umožňuje jednat bez karmických následků. „Ó synu Prithy, když budeš jednat s takovouto inteligencí, můžeš se vysvobodit z pout činů.“ (Bg. 2.39) Lidská bytost je nĕkdy v uspokojování smyslů omezena jistými okolnostmi, jako je nemoc a podobnĕ, ale to není předepsaný postup. Ménĕ inteligentní lidé, kteří neznají pravou metodu pro ovládnutí mysli a smyslů, se buď snaží svou mysl a smysly zastavit násilím, nebo jim podlehnou a jsou unášeni vlnami smyslového požitku.

Předepsaná pravidla jógy, různé sedové pozice a dechové cviky provádĕné ve snaze odvést smysly od smyslových objektů jsou metodami pro osoby příliš pohroužené v tĕlesném pojetí života. Inteligentní človĕk setrvávající na úrovni vĕdomí Krišny se nesnaží násilnĕ zabránit svým smyslům v jednání, ale zamĕstnává je službou Krišnovi. Nikdo nepřinutí dítĕ, aby si přestalo hrát, pokud ho nechá nečinné. Dítĕti zabráníme v nežádoucích činnostech tím, že je zamĕstnáme nĕčím smysluplným. Násilné omezování smyslových činností osmistupňovou jógou je doporučeno lidem na nižší úrovni. Ti, kdo jsou na vyšší úrovni a provádĕjí vyšší činnosti s vĕdomím Krišny, přirozenĕ upustí od nižších činností na úrovni hmotné existence.

Takto Pán Čaitanja vyučuje vĕdĕ o vĕdomí Krišny. Tato vĕda je absolutní. Suchopární mentální spekulanti se snaží potlačovat svou připoutanost k hmotným vĕcem, ale obvykle vidíme, že mysl je příliš silná na to, aby bylo možné ji ovládat, a že je stahuje dolů ke smyslným činnostem. Ten, kdo kultivuje vĕdomí Krišny, se nevystavuje tomuto nebezpečí. Je třeba zamĕstnat svou mysl a smysly činnostmi spojenými s vĕdomím Krišny a Pán Čaitanja učí, jak to dĕlat prakticky.

Před přijetím sannjásu (stavu odříkání) se Pán Čaitanja jmenoval Višvambhara. Slovo viśvambhara označuje toho, kdo udržuje celý vesmír a vede všechny živé bytosti. Tento udržovatel a vůdce se zjevil jako Pán Šrí Krišna Čaitanja, aby lidstvu předal toto vznešené učení. Pán Čaitanja je ideálním učitelem toho, co je v životĕ nejdůležitĕjší. Je nejštĕdřejším dárcem lásky ke Krišnovi, nositelem veškeré milosti a všech požehnání. Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā, Mahābhārata a Upanišady potvrzují, že je Nejvyšší Osobností Božství, samotným Krišnou, a je hoden úcty všech, kdo žijí v tomto vĕku svárů. Každý se může připojit k Jeho sankírtanovému hnutí, aniž by musel splňovat nĕjaké předbĕžné požadavky. Pouhým následováním Jeho učení se kdokoliv může stát dokonalou lidskou bytostí. Má-li nĕkdo to štĕstí, že je přitahován Jeho rysy, pak bezpochyby úspĕšnĕ naplní své životní poslání. Jinak řečeno   –   ti, kteří mají zájem dosáhnout duchovní existence, mohou být milostí Pána Čaitanji snadno vysvobozeni ze zajetí māyi. Učení předložené v této knize se neliší od Nejvyššího Pána.

Podmínĕná duše, zcela ponořená v činnostech hmotného tĕla, přidává stále nové stránky dĕjin hmotnými činnostmi všeho druhu. Učení Pána Čaitanji může lidstvu pomoci tyto zbytečné a dočasné činnosti ukončit a dosáhnout nejvyšší úrovnĕ duchovních činností. Ty začínají po vysvobození z hmotných pout. Osvobozené činnosti založené na vĕdomí Krišny jsou vrcholem lidské dokonalosti. Falešná sláva nabytá pokusy ovládat hmotnou přírodu je iluzorní. Z učení Pána Čaitanji lze získat inspirující poznání, pomocí nĕhož lze dĕlat duchovní pokrok.

Každý si musí vytrpĕt nebo vychutnat plody svého jednání; nikdo nemůže zadržet zákony hmotné přírody, které tyto vĕci řídí. Dokud se človĕk vĕnuje plodonosnému jednání, je jisté, že ve svém pokusu dospĕt ke konečnému cíli života ztroskotá. Upřímnĕ doufám, že když lidská společnost pochopí učení Pána Čaitanji, uvidí nové svĕtlo duchovního života, které otevře pole pro činnosti čisté duše.

oṁ tat sat

A.Č. Bhaktivédánta Svámí

14. března 1968
narozeniny Pána Čaitanji
chrám Šrí-Šrí Rádhá-Krišny
New York, N.Y.