Kapitola dvanáctá

Kapila zde vysvĕtluje, jak pokročit v oddané službĕ, ve vĕdomí Kršny. Nejprve je nutné vyhledat osoby, které si jsou vĕdomé Kršny. Bez jejich společnosti není možné udĕlat pokrok. Pouhým studiem knih a hromadĕním teoretického poznání není možné udĕlat v duchovním životĕ znatelný pokrok. Musíme odejít ze společnosti materialistických lidí a vyhledávat společnost oddaných, neboť bez vhodné společnosti nemůžeme porozumĕt Pánovým činnostem. Lidé obvykle vĕří v neosobní podobu Absolutní Pravdy. Jelikož se nestýkají s oddanými, nemohou pochopit, že Absolutní Pravda může být osoba a že může jednat jako osoba. Je to velice obtížné téma a pokud človĕk nepřijímá Absolutní Pravdu jako osobu, nemůže být řeči o oddanosti. Služba a oddanost se nemůže vztahovat k nĕčemu neosobnímu. Služba musí být prokazována nĕjaké osobĕ. Neoddaní nemohou ocenit vĕdomí Kršny čtením Šrímad-Bhágavatamu nebo jiných védských písem, která popisují činnosti Pána. Jelikož jim duchovní život nebyl vysvĕtlen správným způsobem, myslí si, že Jeho činnosti jsou vymyšlené. Osobní činnosti Pána může človĕk pochopit pouze ve správné společnosti. Musí o nich přemýšlet ve společnosti oddaných a pak se mu otevře cesta k vysvobození a očistí se. Ten, kdo má pevnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství, se ustálí a jeho obliba ve společnosti oddaných i Pána Samotného se bude stále zvĕtšovat. Být ve společnosti oddaných znamená být ve společnosti Pána. Oddaný začne díky této společnosti inklinovat k oddané službĕ a díky této ryzí službĕ Pánu se povýší na transcendentální úroveň a nakonec dosáhne dokonalosti.

Všechna písma obvykle nabádají ke zbožnému životu, aby si lidé mohli užívat smyslového požitku v tomto životĕ i v příštím. Budou-li provádĕt zbožné skutky, je jim slíbeno povýšení na vyšší planety a nebeské království. Oddaný však ve společnosti ostatních oddaných Pána radĕji přemýšlí o Jeho činnostech: jak stvořil tento vesmír, jak ho udržuje, jak ho ničí a jakým zábavám se vĕnuje v duchovním království. Jeho činnosti jsou zapsány v mnoha knihách, zvláštĕ v Bhagavad-gítĕ, Brahma- -sanhitĕ a Šrímad-Bhágavatamu. Upřímný oddaný, který se stýká s ostatními oddanými, tak dostává možnost naslouchat a rozjímat o tĕchto námĕtech a přirozenĕ se přestává zajímat o takzvané štĕstí tohoto svĕta, pozemské i nebeské. Oddaní si pouze přejí dostat se do Pánovy společnosti a již je více nepřitahuje pomíjivé štĕstí. Tomu se říká být yoga-yukta. Ten, kdo získá mystické síly, není ovlivnĕn svody tohoto nebo onoho svĕta a zajímá ho pouze duchovní realizace. Na tuto úroveň se můžeme dostat nejjednodušším způsobem, bhakti-jógou. Ṛjubhir yoga-mārgaiḥ. Ṛjubhiḥ znamená „velice snadný“. Existují různé způsoby, jak dosáhnout jógové dokonalosti (yoga-mārga), ale oddaná služba Pánu je nejsnadnĕjší. Není pouze nejsnadnĕjší, ale vede také k nejvznešenĕjšímu cíli. Každý by se proto mĕl zapojit do tohoto hnutí pro vĕdomí Kršny a dosáhnout nejvyšší dokonalosti.

Sat znamená „existence“ a asat znamená „to, co neexistuje“, to, co je pomíjivé. Hmotný svĕt je asat, a Védy proto nařizují: asato mā sad gama. „Nezůstávej v tomto hmotném svĕtĕ.“ Lidé zajímající se o materialistický život jsou také asat. Na otázku, jak se má chovat vaišnava, Čaitanja Maháprabhu odpovĕdĕl: asat-saṅga-tyāga,  —  ei vaiṣṇava-ācāra. „Oddaný se hlavnĕ vyhýbá společnosti asat, materialisticky založených lidí.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 22.87) Hnutí pro vĕdomí Kršny jsme založili proto, abychom se vyhnuli společnosti lidí zajímajících se o hmotné vĕci. Stýkáme se s Kršnou a nepřejeme si mluvit o ničem jiném než o Kršnovi. Každý se zajímá o tolik různých vĕcí, ale my se zajímáme pouze o vĕdomí Kršny. Lidé hmotného zamĕření (asat) velice lpĕjí na smyslovém požitku, jehož vrcholem je pohlavní život.

Šrí Sanátana Gósvámí ve své Hari-bhakti-viláse také radí, abychom neposlouchali Bhagavad-gítu, Purány, Šrímad-Bhágavatam nebo jiné námĕty hari-kathā od človĕka, který se nechová jako vaišnava. Znamená to, že bychom nemĕli naslouchat védským písmům od májávádínů, kteří nepřijímají Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Jak se může človĕk, který nepřijímá Kršnu jako Nejvyššího Pána, opovážit mluvit o Bhagavad-gítĕ? Komentáře takových lidí nám nijak nepomohou. Bhagavad-gítĕ a Šrímad-Bhágavatamu bychom mĕli naslouchat od oddaných. I kdybychom Bhagavad-gítĕ, kterou přednáší nĕjaký májávádí, naslouchali stovky let, nikdy Kršnovi neporozumíme. Vaišnavové proto mají zakázáno poslouchat přednášky májávádských filozofů.

Hari-kathā, rozhovory o Šrí Harim neboli Kršnovi, jsou jako nektar (amṛta). Jestliže jim budeme naslouchat ze správného zdroje, bude to amṛta (so 'mṛtatvāya kalpate). Mṛta znamená „rození a smrt“ a amṛta znamená „ukončení rození a smrti“. Duchovní život znamená skoncovat s rozením, nemocí, stářím a smrtí. Získat nektar (amṛta) znamená osvobodit se od rození a smrti, což je také skutečným cílem duchovního života. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.16), že duchovní život začíná, když je človĕk zbožný:

„Ó nejlepší z Bháratovců (Ardžuno), čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají oddanĕ sloužit: trpící, toužící po bohatství, zvídaví a hledající Absolutní Pravdu.“

Jestliže chceme být zbožní a rozvíjet oddanost, musíme se stýkat se sádhuem. Pak můžeme vyvinout nĕjakou náklonnost ke Kršnovi, nĕjakou chuť. Mluvíme-li o Kršnovi mezi oddanými, přináší nám to velké uspokojení a vyvíjíme určitou zálibu nebo chuť, které se říká rasa. Rasa je požitek, který pociťujeme, když máme velkou žízeň a napijeme se nĕčeho velice dobrého. Kršna nám říká, abychom na Nĕj mysleli, když pijeme vodu. Není to příliš tĕžké. Také nám radí, abychom na Nĕj mysleli, když vidíme ráno sluneční svit. Proč lidé říkají: „Můžete mi ukázat Boha?“ Bůh se nám ukazuje Sám. Proč zavíráme oči a snažíme se Ho nevidĕt? Říká nám: „Jsem to, jsem ono.“ Nemůžeme očekávat, že z ničeho nic uvidíme Boha, ale prostřednictvím sádhuovy společnosti se můžeme kvalifikovat a skutečnĕ Ho vidĕt. V současné dobĕ chtĕjí mít lidé tituly z velkých univerzit, ale rozvíjet vzdĕlání bez vĕdomí Boha znamená pouze rozšiřovat vliv máji. Jejich poznání unesla iluze, a proto si na univerzitách jen uzavřou cestu k vĕdomí Boha. Živá bytost je již pod vlivem iluze, když přichází do hmotného svĕta, a takzvané vyšší vzdĕlání tuto iluzi jen prohlubuje. Podmínĕná duše se snaží najít štĕstí v tomto pomíjivém hmotném svĕtĕ a zapomnĕla, že je vĕčným služebníkem Kršny. I takzvané štĕstí v tomto svĕtĕ je iluzí, protože nikomu není dovoleno zůstat a užívat si vĕčnĕ. Tomu musíme porozumĕt ve společnosti oddaných. Oddaný zná všechno, protože vidí Nejvyšší Absolutní Pravdu, Kršnu.

Co je to vedānta-darśana? Veda znamená „poznání“ a anta znamená „konečné“. Jaké je konečné poznání? V Bhagavad-gítĕ Šrí Kršna říká:

„Pomocí všech Véd mohu být poznán, neboť Já jsem sestavil Védántu a jsem znalcem Véd.“

Budeme-li naslouchat Kršnovi a pochopíme-li, jaký ve skutečnosti je, můžeme skutečnĕ porozumĕt Védántĕ. Když se ale budeme vydávat za védántisty a přitom neporozumíme Kršnovi, bude to jen iluze. Kdo nezná Kršnu, je ve skutečnosti hlupák, mūḍha. Lidé to nevĕdí. V hmotném svĕtĕ je vlastnĕ každý více ménĕ mūḍha. Kdybychom nebyli hlupáci, nebyli bychom v hmotném svĕtĕ. Brahmou počínaje a malým mravencem konče jsme všichni do určité míry hlupáci. Skutečné poznání můžeme získat ve společnosti oddaných. Pak můžeme vychutnávat kṛṣṇa- -kathā. Kṛṣṇa-kathā, rozmlouvání o Kršnovi, je mezi oddanými příjemné na poslech a přináší potĕšení i srdci. Vyžaduje to trochu snahy a učení, ale to jde mezi oddanými lehce. Mĕli bychom následovat praktický denní život oddaných, jejich práci a jejich chování. Rozvíjet vĕdomí Kršny znamená vzdĕlávat se a uvádĕt toto poznání do praktického života, tak jak to předepisují áčárjové. V Nektaru oddanosti Šríla Rúpa Gósvámí popisuje rozvoj oddané služby a tuto knihu nadšenĕ uvítali na mnoha amerických a evropských univerzitách. Bhakti-rasámrta-sindhu, Nektar oddanosti, je pravá nauka o bhakti. Bhakti není jen sentiment, je to velká vĕda, kterou musíme pečlivĕ studovat. Není nutné čekat na příští život, abychom mohli začít s oddanou službou. Můžeme číst Nektar oddanosti, žít s oddanými, vstávat brzy ráno, studovat védská písma, jíst prasádam a kázat vĕdomí Kršny.

Májá je velice silná a začít oddanĕ sloužit znamená vyhlásit jí válku. Nĕkteří oddaní z hnutí pro vĕdomí Kršny nĕkdy třeba poklesnou, ale vše, co s upřímností vykonají, se jim nikdy neztratí. Potvrzuje to Bhagavad-gítá. Když nĕkdo vykoná trochu oddané služby, nepoklesne do nižších životních druhů a znovu dostane lidskou podobu. Existuje 8    400    000 životních druhů, ale oddaný, který poklesl, zaručenĕ získá lidské tĕlo. Když si je človĕk vĕdom Kršny, má zaručené dobré zrození v příštím životĕ, a když dosáhne v tomto životĕ plného vĕdomí Kršny, nenarodí se znovu a půjde ke Kršnovi. To je skutečný cíl lidského života. Proč se znovu rodit v bohaté nebo bráhmanské rodinĕ? Takové zrození je riskantní, protože nám nic nezaručuje. Bohatí lidé se často o vĕdomí Kršny ani trochu nezajímají a lidé z bráhmanských rodin bývají nafoukaní a myslí si: „Jsem bráhman. Narodil jsem se ve vznešené rodinĕ.“ Taková mentalita je přivede k poklesnutí. Říká se, že pýcha předchází pád. Vaišnava je od přírody velice pokorný.

To jsou možnosti, které má živá bytost v lidském tĕle. Kršna nám Osobnĕ radí, abychom využili příležitosti, kterou nám nabízí hnutí pro vĕdomí Kršny. Mĕli bychom se jí chopit a neriskovat nebezpečí duchovní sebevraždy.

Takto můžeme porozumĕt Absolutní Pravdĕ, Nejvyšší Osobĕ, Nejvyšší Bytosti. V Absolutním nejsou žádné rozpory. Kršnovo jméno, Jeho podoba, činnosti, příslušenství a vlastnosti jsou s Ním totožné. To je význam slova „absolutní“. Mezi Kršnovou podobou a Kršnou není žádný rozdíl. Kršnovy ruce a Kršnovy nohy jsou jedno a totéž. V hmotném svĕtĕ existuje rozdíl mezi pravou rukou a levou rukou, mezi nosem a ušima, ale tyto duality se Kršny netýkají. To znamená být absolutní. V Brahma- -sanhitĕ (5.32) se říká:

„Uctívám prvotního Pána Góvindu, Jehož transcendentální podoba je plná blaženosti, pravdy a reality a vydává oslnivou záři. Každá část Jeho transcendentálního tĕla může vykonávat funkce všech ostatních orgánů a vĕčnĕ vidí, udržuje a vytváří nekonečné vesmíry, duchovní i hmotné.“ Různé části na našem tĕle slouží k určitým účelům, ale jakákoliv část Kršnova tĕla může vykonávat libovolné funkce. Kršna může jíst očima a může jít nĕkam pouze tím, že na to pomyslí. Absolutní je advaita. V Absolutním nejsou duality. Vše je jednotné.

Naše hmotná nemoc spočívá v tom, že chceme uspokojit své smysly. Mluvili jsme o tom, že pokrok civilizace znamená pokrok ve smyslovém požitku, ale bhakti znamená pravý opak. Pokud nás bude zajímat smyslový požitek, nepřipadá bhakti v úvahu. Musíme zmenšit svůj sklon ke smyslovému požitku a rozvinout svoji oddanou službu. Také jsme mluvili o tom, že hmotné zapletení znamená mít jedno tĕlo a vytvářet si další. Kršna nám prostřednictvím přírody dává možnost si svými smysly naplno užívat. V současné dobĕ se v západních zemích stává módní chodit bez šatů a příroda k tomu dá tĕmto tĕmto lidem možnost    —    jako stromy budou stát bez šatů po mnoho let. Proč dostáváme různá tĕla? Protože máme různé sklony k smyslovému požitku. Než začneme duchovní život, musíme mít odpor k smyslovému požitku, a toho je možné dosáhnout prostřednictvím bhakti. Kršnu nejsme schopni vidĕt, a proto nám umožnil, abychom Ho vidĕli prostřednictvím Božstva (arcā- -vigraha). Nesmíme si myslet, že Božstvo je kámen. Božstvo může být kamenné, ale mĕli bychom se na Nĕj dívat tak, že nám Kršna umožnil, abychom Ho spatřili v této kamenné podobĕ, protože nic jiného nejsme schopni vidĕt. Je to Kršnova milost. Naše oči a ostatní smysly jsou nedokonalé, a proto nemůžeme vidĕt Kršnu všude v Jeho původní duchovní podobĕ. Protože jsme nedokonalí, vidíme rozdíl mezi vĕcmi duchovními a hmotnými, ale Kršna takové rozdíly nezná, protože je absolutní. Může být duchovní nebo hmotný, jak se Mu zlíbí, a nijak Ho to nezmĕní ani neovlivní. Kršna je všemocný a všemohoucí a může zmĕnit hmotu v ducha a ducha v hmotu. Proto bychom si nemĕli jako ateisté myslet, že uctíváme modly. Dokonce i jako modla je to stále Kršna. To je Kršnova absolutní povaha. Nĕkdo si možná myslí, že Božstvo je kámen, železo nebo kus dřeva. Přesto je to ale stále Kršna. K této vizi je potřeba bhakti. S trochou bhakti, inteligence a filozofického zázemí můžeme pochopit, že Kršna je přítomen i v kameni.

Ve skutečnosti se od Kršny nic neliší, protože všechno je Kršnova energie. Májávádští filozofové říkají, že když je Bůh všechno, nemůže být osoba. Ale Kršna je Kršna a zároveň je také vším. To můžeme pochopit jedinĕ pomocí bhakti. Vidí-li bhakta strom, vidí Kršnu. V Čaitanja-čaritámrtĕ (Madhja 8.274) je vysvĕtleno:

Pokročilý oddaný nevidí živé bytosti jako pohyblivé a nehybné. Vidí jen Kršnu. Totéž říká Brahma-sanhitá (5.38):

Oči oddaného jsou neustále potřeny mastí oddanosti, a proto neustále vidí Kršnu a nic jiného. Všude vidí Kršnu a Jeho energii. Řeknĕme, že máte velice rádi své dítĕ. Když uvidíte jeho malé boty, vidíte ve skutečnosti své dítĕ. Když uvidíte jeho hračku, vidíte své dítĕ a slyšíte jeho hlas. Když rozvinete lásku ke Kršnovi, bude pro vás existovat pouze Kršna. Když se rozvine naše láska ke Kršnovi, uvidíme Kršnu všude, kam se podíváme.

Ten, kdo neví, co je kṛṣṇa-premā, láska ke Kršnovi, nic neuvidí ani nepochopí. Pomocí svých slepých hmotných smyslů nedokážeme pochopit ani Kršnovo jméno. Lidé se stále ptají: „Proč tihle lidé neustále zpívají Haré Kršna?“ Nemohou to pochopit, i když realizace Kršny začíná realizací jména. Jméno Kršny a Kršna jsou totožní, ale nemůžeme to realizovat na intelektuální úrovni. K této realizaci potřebujeme zpívat Haré Kršna. Když pokročíme v oddané službĕ a začneme zpívat Haré Kršna bez přestupků, zrealizujeme, že Kršna a Jeho jméno se od sebe neliší. Kṛṣṇa-bhakti začíná od jazyka. S pomocí jazyka můžeme zpívat Haré Kršna a ochutnávat Kršnovo prasádam. Tak se z nás mohou stát Kršnovi oddaní.

Když vidíme Božstvo Kršny v chrámu, mĕli bychom si myslet, že Božstvo je Kršna. Kršna souhlasil s tím, že Ho můžeme vidĕt jako Božstvo a že Ho můžeme dokonce i oblékat. Budeme-li však přemýšlet o Kršnovĕ virát-rúpĕ, Jeho vesmírné podobĕ, jak jí můžeme sloužit? Jak bychom mohli oblékat virát-rúpu? Její hlavy pokrývají oblohu a nedokážeme si ji ani představit. Kršna může být nejvĕtší z nejvĕtších a nejmenší z nejmenších. Proto se v tomto verši říká: bhaktyā pumāñ jāta-virāga aindriyāt. Čím více sloužíme Kršnovi, dáváme Mu více jídla a pĕknĕ Ho oblékáme, tím ménĕ se budeme zajímat o svá tĕla. V hmotném svĕtĕ se každý pečlivĕ obléká, aby byl co nejvíce sexuálnĕ přitažlivý, ale když se budeme snažit pĕknĕ oblékat Kršnu, zapomeneme na své hmotné šaty. Když budeme nabízet Kršnovi dobré jídlo, přestaneme přemýšlet, ve které restauraci nejlépe uspokojíme svůj jazyk.

Kršna přednášel Bhagavad-gítu a Ardžuna Ho vidĕl tváří v tvář. Číst Bhagavad-gítu a vidĕt Kršnu je totéž. Nĕkteří lidé říkají, že Ardžuna mĕl velkou výhodu, že vidĕl Kršnu tváří v tvář a učil se přímo od Nĕj, ale každý může okamžitĕ vidĕt Kršnu, jestliže má oči k vidĕní. V Čaitanja-čaritámrtĕ se píše o jednom bráhmanovi z Jižní Indie, který četl Bhagavad-gítu, přestože byl negramotný. Lidé z okolí vĕdĕli, že neumí číst, a dĕlali si z nĕj žerty: „Co ses dočetl v Bhagavad-gítĕ?“ Ale Čaitanja Maháprabhu byl právĕ v nedalekém chrámu a vĕdĕl, že to byl oddaný. Proto za ním šel a zeptal se: „Můj drahý bráhmane, co to čteš?“ Bráhman odpovĕdĕl: „Čtu Bhagavad-gítu, nebo spíše se ji snažím číst. Jsem negramotný, ale můj guru-mahárádž mi řekl, abych četl každý den všech osmnáct kapitol Bhagavad- -gíty. Snažím se následovat jeho pokyny, a proto obracím listy a snažím se číst.“ Čaitanja Maháprabhu se ho zeptal: „Vidím, že nĕkdy pláčeš. Proč?“ „Pláču,“ odpovĕdĕl bráhman, „protože na obrázku pokaždé uvidím Kršnu, jak řídí Ardžunův válečný vůz. Šrí Kršna je tak laskavý, že souhlasil s tím, že bude sloužit Svému oddanému. Když vidím ten obrázek, začnou mi téci z očí slzy. “ Čaitanja Maháprabhu ho okamžitĕ objal a řekl: „Ty jsi ve skutečnosti přečetl Bhagavad-gítu.“

Není třeba bohatství ani vzdĕlání. Nemusíme dokonce ani znát jazyk. Jediné, co je nutné, je bhakti, láska. Když se z človĕka stane čistý bhakta, oddaný, zapomene na všechen hmotný smyslový požitek. Bhaktou se človĕk nestane tak, že si oblékne určité šaty a udĕlá si tilak. Bhakta nemůže mít chuť na hmotný smyslový požitek. Skutečný bhakta nechce uspokojovat své smysly, chce uspokojovat Kršnovy smysly. To je duchovní svĕt. V duchovním svĕtĕ, ve Vrndávanu, se všichni snaží uspokojit Kršnu: matka Jašódá, Nanda Mahárádž, Šrímatí Rádhárání, gópí, pasáčci, Šrídám, Sudám, zemĕ, voda, stromy, ptáci. To je skutečný Vrndávan. Když Kršna odešel z Vrndávanu do Mathury, všichni padli na zem jako mrtví, protože cítili nesmírnĕ intenzivní pocit odloučení. Podobnĕ můžeme žít ve Vrndávanu, na Vaikuntĕ i my, budeme-li po Kršnovi takto šílet. To je učení Čaitanji Maháprabhua, které kázal Svým vlastním životem. Když byl v Džagannáth Purí, šílel po Kršnovi dnem i nocí. V takovém šílenství prožil posledních dvanáct let Svého života. Nĕkdy se rozbĕhl do oceánu a nĕkdy se toulal po okolí jako blázen. Obyčejné živé bytosti této úrovnĕ nemohou dosáhnout, ale když se staneme oddanými, uvidíme vyšší inteligenci za celým stvořením. Když uvidíme kvĕtinu a budeme se dívat, jak vypadá, jak byla vytvořena a jaké má barvy, můžeme vidĕt Kršnu. Uvidíme, s jakou inteligencí Kršna všechno stvořil. Nebudeme si myslet, že tak krásná vĕc vznikla sama od sebe, jak prohlašují namyšlení materialisté. Hlupáci to nevidí, ale inteligentní lidé mohou vidĕt ruku Pána za vším v celém stvoření. Īśāvāsyam idaṁ sarvam.

Nic nemůže vzniknout samo od sebe. Všechno bylo stvořeno Kršnovou inteligencí prostřednictvím Jeho přesnĕ pracujících energií. Když chceme namalovat obrázek kvĕtiny, musíme namalovat mnoho detailů, a přesto náš obrázek nebude nikdy dokonalý. Ale kvĕtina, kterou Kršna stvořil, je naprosto dokonalá. Jaký blázen se odvažuje tvrdit, že za vším nestojí mozek? Kršna nás zvláštĕ upozorňuje, abychom si nemysleli, že příroda, prakṛti, jedná automaticky. Říká: „Příroda pracuje pod Mým dohledem.“ Musíme se pouze naučit vidĕt, jak se vĕci mají, a to je možné, když zamĕstnáme své smysly ve službĕ Kršnovi. Nejprve musíme zamĕstnat jazyk zpíváním Haré Kršna a jedením bhagavat-prasádam. Nic jiného není potřeba. Proto se hnutí pro vĕdomí Kršny snaží rozdávat prasádam a učit lidi zpívat Haré Kršna mahá-mantru.

Když se človĕk podle pokynů autoritativních písem vĕnuje devíti způsobům bhakti-jógy, jako je naslouchání (śravaṇam), opĕvování (kīrtanam), vzpomínání, uctívání, modlení se a prokazování osobních služeb    —    když dĕlá jeden, dva nebo všechny najednou    —    pak přirozenĕ nemá možnost sloužit třem kvalitám hmotné přírody. Pokud človĕk není dobře zamĕstnán v duchovní službĕ, nebude schopen vymanit se z hmotné služby. Neoddaní se často zabývají takzvanou dobročinnou nebo lidumilnou prací a otevírají nemocnice nebo zakládají charitativní organizace. Jsou to nepochybnĕ záslužné zbožné činy a přinesou jistĕ dobrou odplatu v podobĕ smyslového požitku buď v tomto životĕ, nebo v příštím. Oddaná služba však stojí vysoko nad smyslovým požitkem. Je to zcela duchovní činnost. Ten, kdo oddanĕ slouží, se nechce zamĕstnávat ničím, co se týká smyslového požitku. Oddaná služba se nevykonává slepĕ, ale s dokonalým chápáním skutečného poznání a odříkání. Tento druh jógy, při kterém je mysl neustále s oddaností soustředĕna na Nejvyšší Osobnost Božství, přináší vysvobození již v tomto životĕ. Lidé, kteří jednají tímto způsobem, jsou ve styku s Nejvyšší Osobností Božství. Šrí Čaitanja proto schvaloval naslouchání o Pánových zábavách od realizovaných oddaných. Nezáleží na tom, do jaké třídy nebo skupiny posluchači náleží. Když budeme se skromností a pokorou naslouchat vyprávĕním realizovaných duší o Pánových zábavách, budeme moci porazit Nejvyššího Pána, kterého nelze přemoci žádným jiným způsobem. Naslouchání a společnost oddaných jsou nejdůležitĕjší prostředky k dosažení seberealizace.

Na Gólóce Vrndávanĕ slouží živé bytosti Kršnovi jako přátelé, pasáčci, gópí, milenky, otcové, matky a podobnĕ. Dokonce i stromy, voda, kvĕtiny, zemĕ, telata a krávy tam slouží Kršnovi. Sloužit Kršnovi přísluší i nám, ale my se k tomu příliš nemáme. Proto jsme byli svĕřeni do rukou máji a musíme jí sloužit podle tří kvalit hmotné přírody. Když zločinec neuposlechne zákony státu, je uvržen do vĕzení a k poslušnosti je donucen. Naše přirozené postavení je sloužit Kršnovi jako Jeho nedílné části, a jakmile Mu odmítneme sloužit, okamžitĕ se objeví májá, která nás pohltí a řekne: „Služ mi.“ Být pánem pro nás není přirozené. I když se jím staneme, nepřinese nám to štĕstí, protože je to nepřirozené. Když si ruka myslí: „Teď držím moc dobré sladkosti. Sním je sama,“ bude nakonec zklamaná. Povinností ruky je dávat jídlo do úst. Pak dostane živiny i ruka. Je to pro ni přirozené a prospĕšné, ale když to neudĕlá, přijde všechno nazmar. My jsme nedílné části Kršny a naší povinností je uspokojit Ho. S pomocí Véd můžeme pochopit, že Bůh, který je jeden jediný, se expandoval na mnoho částí. Do kategorie svāṁśa patří Jeho osobní expanze a my jsme Jeho odlišené expanze, vibhinnāṁśa. Všechny Jeho expanze jsou určeny k tomu, aby Mu sloužily. Vysvĕtluje to Čaitanja-čaritámrta (Ádi 5.142): ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya. „Pán Kršna je svrchovaný vládce a všichni ostatní jsou Jeho služebníci.“

Užívat si s Kršnou je pro nás přirozené. Kršna je ānanda-maya a my jsme jakožto Jeho části také ānanda-maya. Nyní hledáme ánandu (blaženost) v jiném svĕtĕ. Máme nepatrnou nezávislost a rozhodli jsme se jít do hmotného svĕta a namísto Kršnovi sloužit svým smyslům. Nyní se musíme naučit přestat sloužit hmotné přírodĕ; k tomu nám pomůže bhakti-mārga, cesta oddané služby. Když pochopíme, že nejsme služebníci nikoho jiného než Kršny, dosáhneme seberealizace. Musíme tomu skutečnĕ porozumĕt a nebrat to jen sentimentálnĕ. Ten, kdo po mnoha a mnoha zrozeních realizuje vāsudevaḥ sarvam iti    —    že Vásudéva je všechno    —    se odevzdá Kršnovi. To je skutečné poznání    —    jñāna a vairāgya, poznání a odpoutanost od hmotných vĕcí.

Ten, kdo je plnĕ zamĕstnaný ve službĕ Kršnovi, se ocitá na úrovni brahma-bhūta. V současnosti jsme na úrovni māyā-bhūta a ztotožňujeme se s májou a jednáme podle kvalit hmotné přírody. Když se dostaneme na úroveň realizace duše (ahaṁ brahmāsmi), budeme okamžitĕ šťastni.

Podle kvalit hmotné přírody budeme unášeni na vlnách hmotné přírody a nebudeme vĕdĕt kam. Bhaktivinód Thákur říkal: māyāra vaśe, yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi. Jsme jako stébla na hladinĕ oceánu, která jsou bezmocnĕ unášena na vlnách. Ateisté se třesou strachy při pomyšlení na příští život, protože žijí hříšnĕ a bojí se trestu, který je čeká. V Bengálsku mají přísloví o človĕku, který si myslel: „Dopustil jsem se mnoha hříchů a Jamarádž si pro mĕ přijde a potrestá mĕ. Jak před ním uteču?“ a nakonec se rozhodl: „Pomažu tĕlo výkaly a Jamarádž se mĕ ani nedotkne.“ Je to jednoduše hloupost. Jsme ovládáni májou, hmotnou přírodou, a nemůžeme se tomu vyhnout. Nakazili jsme se nemocí hmotné přírody a žádnými umĕlými prostředky se nemůžeme zachránit. Neexistuje jiná možnost úniku než se odevzdat Kršnovi. Kršna říká, že nás zachrání, přestože jsme velice hříšní.

Když svou pozornost upneme na službu Kršnovi, bhakti-jógu, můžeme se zbavit nechtĕných návyků (anartha). Mĕli bychom vstávat brzy ráno a zamĕstnat se nĕjakou službou pro Kršnu, a tak postupnĕ zapomeneme na službu máji. Bhakti-jóga je tak silná, že nám pomůže okamžitĕ přestat sloužit máji. Tomu se říká vairāgya.

Kršna je původní puruṣa, původní osoba, původní duše. Všechno z Nĕj pochází, a proto je nejstarší (purāṇa). Nikdo není starší než Kršna, ale On je přesto stále mladý. Je Bhagaván. Je ādi, původní zdroj, příčina všech příčin, ale přesto Ho nikdy neuvidíme jako starce. Je neustále v rozkvĕtu mládí. Při bitvĕ na Kurukšétře byl Kršna již pradĕdem, ale nevypadal starší než dvacetiletý mladík. Kršna je stále mladý a živé bytosti v duchovním vesmíru mají stejná tĕla jako Kršna. V šestém zpĕvu Šrímad- -Bhágavatamu se dočteme, jak za Adžámilem přišli Vaikuntha- -dútové. Mĕli čtyři ruce a byli velice krásní. V duchovním svĕtĕ existují živé bytosti, které mají čtyři ruce, a všechny jsou nitya- -mukta, vĕčnĕ osvobozené.

Naneštĕstí jsme nyní jako vĕzni v hmotném svĕtĕ a máme hmotná tĕla. Tĕla se neustále mĕní. Nĕkdy jsou mladá, a nĕkdy stará. Budeme-li si vĕdomi Kršny, nedostaneme po opuštĕní tohoto tĕla další hmotné tĕlo. Půjdeme zpátky domů, zpátky k Bohu, a dostaneme své původní duchovní tĕlo, které je stejnĕ krásné jako Kršnovo, Nárájanovo. Mĕli bychom využít této příležitosti, stát se oddanými Kršny a provádĕt bhakti-jógu    —    śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanaṁ arcanam. Můžeme začít s jedním nebo se všemi způsoby oddané služby zároveň a dovést svůj život k dokonalosti. Čaitanja Maháprabhu nám předepsal nejdůležitĕjší metodu    —    śravaṇam. Musíme pouze naslouchat, a tím dosáhneme životní dokonalosti.