Kapitola osmnáctá

Skutečný mystický jogín se chce zbavit pout k tomuto hmotnému svĕtu a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu. V tomto verši to je zvláštĕ zdůraznĕno slovy yuktena bhakti-yogena. Nejvĕtší mystici a jogíni se zamĕstnají v oddané službĕ. V Bhagavad-gítĕ se říká, že neustále myslí na Pána Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství. Tĕmto jogínům nechybí poznání ani odříkání. Každý bhakti-jogín automaticky získá poznání i odříkání. To je vedlejší výsledek bhakti-jógy. V prvním zpĕvu, druhé kapitole Šrímad-Bhágavatamu je potvrzeno, že ten, kdo se vĕnuje oddané službĕ Vásudévovi, Kršnovi, má úplné transcendentální poznání a odříkání. Jakým způsobem je získal, není dále rozvedeno. Ahaitukī    —    přijdou sama bez nĕjakého zjevného důvodu. Dokonce i negramotnému človĕku je vyjeveno transcendentální poznání písem. To vše jen díky jeho oddanosti. Každému, kdo má pevnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství a v duchovního mistra, je zjeven význam celé védské literatury. Nemusí ho hledat sám. Jogíni, kteří se zamĕstnají v oddané službĕ, mají plné poznání a odříkání. Jestliže se jim poznání a odříkání zjevnĕ nedostává, je to tím, že nejsou naplno zamĕstnáni v oddané službĕ. Závĕr je tedy takový, že človĕk si nemůže být jistý vstupem do duchovního království    —    do neosobní záře Pána, brahmadžjóti, nebo na vaikunthské planety    —    pokud se neodevzdal lotosovým nohám Nejvyššího Pána. Odevzdané duše se nazývají akuto- -bhaya. Nemají pochybnosti ani strach a vstup do duchovního království mají zaručen.

Oddaná služba je ze všeho nejdůležitĕjší, protože v hmotném svĕtĕ čeká nebezpečí na každém kroku. Náš život může každou chvíli skončit. Můžeme se bezstarostnĕ procházet, ale bĕhem okamžiku můžeme uklouznout a zranit si páteř. Tato planeta se proto nazývá Martjalóka, planeta smrti; místo, kde je smrt jistá. Nikdo se nedokáže vyhnout smrti, ať je jakkoliv silný a zdravý. Človĕk může každý den na pláži cvičit, ale přesto mu neustále hrozí smrt. Nic nemá jisté. Každý chce být zdravý a bezpečný, ale zde ve skutečnosti žádné bezpečí neexistuje. Lidé se snaží zajistit si bezpečí, ale ve skutečnosti je to jen pošetilost. Lidé mají neustále strach, protože odmítli Kršnu a zapomnĕli na Nĕho. Zapomnĕli jsme, že jsme Kršnovi vĕční služebníci, Jeho nedílné části, a že nás k Nĕmu pojí ten nejdůvĕrnĕjší vztah. V hmotném svĕtĕ se nacházíme v asat, nestálé situaci. Když dítĕ ztratí svého otce a matku, má strach. Pláče na ulici: „Kde je můj otec?“, „Kde je moje matka?“ Nechceme-li již zůstávat v této situaci a mít neustále strach, musíme se odevzdat lotosovým nohám Kršny. Kršna nás prosí, abychom se k Nĕmu vrátili, protože jsme všichni Jeho synové: „Proč tady trčíš a dĕláš jeden hřích za druhým? Každou chvíli dostáváš jiné tĕlo, a přesto si myslíš, že jsi človĕk, Američan, to či ono. Bĕhem okamžiku se z tebe může stát pes nebo nĕjaký hmyz.“ Lidé si neustále myslí, že jsou v bezpečí, a tomu se říká májá, iluze.

Poznání, jñāna, znamená porozumĕt našemu vztahu ke Kršnovi. Moudrý človĕk se ptá: „Jaká je má povinnost vůči Kršnovi?“ Když jednou pochopíme, jaký je náš vztah ke Kršnovi a jaké k Nĕmu máme povinnosti, přirozenĕ ztratíme sklon dĕlat cokoliv hmotného. Tomu se říká vairāgya, odpoutanost od hmotných činností. Jñāna a vairāgya může být probuzena bhakti-jógou. Bhakti znamená odevzdat se Kršnovi. Jestliže se neodevzdáme Kršnovi, nebudeme moci pochopit své postavení. Kršna si vyhrazuje právo nezjevovat se hlupákům a darebákům. Ukáže se jen oddaným. Pokud se z nás nestanou oddaní, nebudeme moci Kršnovi porozumĕt.

Hmotný život znamená pohlavní život. Lidé celý den tvrdĕ pracují, aby mohli mít v noci trochu sexu. V hmotném svĕtĕ každý trpí kvůli ostrým šípům Amora. Madan, Amor, neustále střílí jeden šíp za druhým na muže i ženy, ale ten, kdo spatří Kršnu, spatří Madan-móhana, který dokáže okouzlit dokonce i Amora, a nebude již dále probodáván Amorovými šípy. Znamená to, že se zbaví strachu. Potom může začít provádĕt bhakti- -jógu a odpoutat se od hmotného svĕta. Podle šáster existuje śreyas a preyas. Śreyas je konečný cíl. Mĕli bychom jednat takovým způsobem, abychom nakonec dosáhli štĕstí. Chceme- -li však štĕstí okamžitĕ a nestaráme se o budoucnost, chceme preyas. Preyas je pro hloupé lidi a pro dĕti. Dítĕ si chce jen celý den hrát a nechce chodit do školy, aby se nĕco naučilo. Vzdĕlání je śreyas, konečný cíl. Nikoho to dnes ale nezajímá. Šástry nám radí, abychom usilovali o śreyas a nechtĕli preyas. Nejvyšší śreyas je bhakti-jóga.

V hmotném svĕtĕ jen zápasíme o přežití s nadĕjí, že jednoho dne budeme šťastní. Jsme zmatení. Zvíře může na poušti vidĕt fatu morgánu, odlesk vody, a pokaždé za tímto přeludem pobĕží. Bĕží dál a dál po rozpáleném písku a dostává stále vĕtší žízeň a nakonec zemře. Náš zápas o existenci je podobný. Myslíme si: „O kousek dál bude už jistĕ voda. Určitĕ již přijde štĕstí.“ Ale na poušti žádná voda není. Neinteligentní lidé, kteří jsou jako zvířata, hledají štĕstí na poušti hmotného svĕta. Tĕchto iluzorních pout se musíme zbavit pomocí bhakti-jógy. Musíme ji vzít velice vážnĕ a nedĕlat ji jen povrchnĕ. Kršna chce vidĕt, jestli jsme se vší vážností skončili se všemi svými hmotnými touhami. Když to uvidí, udĕlá Mu to velkou radost. Vĕtšinou nás zajímá jen dharma, artha, káma a mókša, ale když je transcendujeme, začíná bhakti.

Budeme-li studovat svĕtovou historii, zjistíme, že je to historie neustálého zápasu. Lidstvo se snaží uniknout jednomu utrpení, ale nakonec to vždy nepřinese nic jiného než další utrpení. Snažíme se vyřešit jeden problém, a vytvoříme si druhý. Naše odhodlání vzdát se všech styků s hmotným svĕtem se nazývá mukti. Mukti znamená dostat se na duchovní úroveň. Jelikož patříme do duchovní atmosféry, není možné, abychom byli šťastní v hmotné atmosféře. Je-li suchozemské zvíře hozeno do vody, bude jen zápasit o existenci, i přestože umí dobře plavat. Přišli jsme do hmotného svĕta za smyslovým požitkem, ale naše pokusy nebudou nikdy úspĕšné. Chceme-li se opravdu dostat na úroveň, kde neexistuje strach, musíme přijmout bhakti-jógu tak, jak nám ji předkládá Pán Kapiladéva.

V tomto verši jsou důležitá slova mano mayy arpitam    —    „s myslí na Mne upřenou“. Mysl musí být upřena na Kršnu nebo na Jeho inkarnaci. Být takto soustředĕn znamená kráčet cestou osvobození. Příkladem je Ambaríš Mahárádž. Svou mysl upřel na lotosové nohy Kršny, mluvil jen o zábavách Pána, čichal pouze ke kvĕtinám a lístkům tulasí obĕtovaným Pánu, chodil pouze do chrámů Pána, své ruce zamĕstnal čištĕním chrámu, svým jazykem ochutnával jídla obĕtovaná Pánu a svýma ušima naslouchal vyprávĕním o Pánových zábavách. Tak zamĕstnal všechny své smysly. Nejdříve musíme stále a přirozenĕ soustřeďovat mysl na lotosové nohy Pána. Mysl je pánem smyslů, a když je mysl zamĕstnána správným způsobem, jsou tak zamĕstnány i smysly. To je bhakti. Jóga znamená ovládat smysly. V pravém slova smyslu je vlastnĕ ovládat nelze, neboť smysly jsou neustále rozrušeny. Je to jako s dĕtmi    —    jak dlouho je lze nutit, aby tiše sedĕly? Dokonce i Ardžuna řekl: cañcalaṁ hi manaḥ kṛṣṇa. „Mysl je neustále rozrušována.“ Nejlepší je soustředit mysl na lotosové nohy Pána. Mano mayy arpitaṁ sthiram. Jestliže se človĕk upřímnĕ zamĕstná ve vĕdomí Kršny, pak je to nejvyšší dokonalost. Veškeré činnosti ve vĕdomí Kršny jsou na nejvyšší úrovni dokonalosti lidského života.

V tomto verši Pán Kapiladéva shrnuje Své matce závĕr bhakti- -jógy. Bhakti-jóga je určena pro osoby pokročilé v poznání a odříkání (jñāna-vairāgya). Sárvabhauma Bhattáčárja popsal bhakti- -jógu slovy vairāgya-vidyā-nija-bhakti-yoga. Bhakti-jóga začíná, když přijmeme Kršnův pokyn:

„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se Mnĕ.“ (Bhagavad-gítá 18.66)

Musíme se vzdát všech hmotných zamĕstnání a přijmout lotosové nohy Kršny. V hmotném svĕtĕ dĕláme jeden plán za druhým a chceme dosáhnout štĕstí, ale podle Nejvyšší Osobnosti Božství je toto místo duḥkhālayam aśāśvatam, plné utrpení. Tento hmotný svĕt je ve skutečnosti určen k utrpení, stejnĕ jako vĕzení je určeno k trestu. Jakmile se dostaneme do svého přirozeného stavu brahma-bhūta, můžeme vstoupit do království Boha, duchovního svĕta. Pomocí karma-jógy se můžeme pokusit vymanit z hrubého tĕla a pomocí džňána-jógy i z jemného tĕla, ale pomocí bhakti-jógy můžeme přímo transcendovat jak hrubohmotné, tak jemnohmotné tĕlo (mysl, inteligenci a ego). Pak budeme na duchovní úrovni ve svém původním duchovním tĕle. Pokud máme jemnohmotná a hrubohmotná tĕla, musíme trpĕt pod vlivem tří kvalit hmotné přírody. Jakmile se zapojíme do oddané služby Pánu, okamžitĕ se dostaneme na úroveň brahma-bhūta. Poznání ahaṁ brahmāsmi („já jsem Brahman“) je pouze teoretické, ale když začneme opravdu oddanĕ sloužit, naše poznání bude praktické. Pak již nebudeme na hmotné úrovni, ale budeme na úrovni Brahmanu.

Prahlád Mahárádž prokázal svému otci Hiranjakašipuovi tu nejlepší službu, protože ho zabil Samotný Pán Nrsinhadéva. Na první pohled se zdá, že tím Prahlád Mahárádž svému otci nijak nepomohl, ale skutečnost je jiná. Šástry říkají, že když Bůh nĕkoho zabije, je okamžitĕ vysvobozen, i kdyby to byl démon. Prahlád Mahárádž přemýšlel: „Můj otec je tak hříšný a tak silnĕ se staví proti vĕdomí Boha, že nemůže být vysvobozen.“ Když Šrí Nrsinha zabil Hiranjakašipua, Prahlád Mahárádž Mu řekl: „Můj drahý Pane, mohu Ti položit jednu otázku? Můj otec byl velký ateista a dopustil se mnoha přestupků proti Tvým lotosovým nohám. Nyní jsi ho zabil. Prosím Tĕ, aby mu bylo odpuštĕno a aby byl vysvobozen.“ Hiranjakašipu byl již vysvobozen, ale jeho dobrý syn se ptal, zdali byl vysvobozen, nebo ne. Nejvyšší Pán potvrzuje, že nejen otec oddaného, ale všech dvacet jedna minulých generací v rodinĕ vaišnavy dostanou vysvobození. Službou Bohu tedy človĕk prokáže nejlepší službu své rodinĕ, neboť když se z nĕj stane čistý vaišnava, dvacet jedna generací jeho rodiny bude vysvobozeno.

Opravdovým cílem jogína je upoutat svou mysl na Kršnu. To je skutečná jóga. Jogíni provádĕjí různou gymnastiku, ale to se doporučuje lidem, kteří jsou příliš zabráni do svého tĕla. Sloužit Kršnovi dvacet čtyři hodiny dennĕ je pravá bhakti-jóga a skutečné samádhi. Lidé ve dne v noci pracují, aby získali nĕjaké výsledky, a oddaný také ve dne v noci pracuje, ale výsledky obĕtuje Kršnovi. To je propastný rozdíl mezi bhakti-jogínem a obyčejným karmím. Karmí nedokáže pochopit, že bhakta je na transcendentální úrovni.

Již jsme se zmínili, že podob Boha je nekonečné množství    —     Ráma, Nrsinha, Varáha, Kršna, Kapiladéva, Balaráma a další. Hloupí lidé se nĕkdy ptají: „Vy uctíváte Kršnu. Proč neuctíváte Rámu? Ve skutečnosti mezi Kršnou a Rámou není žádný rozdíl. Hanumán byl například velkým oddaným Pána Rámačandry. Gópí byly oddány výlučnĕ Kršnovi. V tom ale není žádný rozdíl. Pán se zjevuje v různých podobách, ale pokaždé je Pánem. Kršna jednou odešel a promĕnil se ve čtyřrukého Nárájana. Gópí se vydaly Kršnu hledat, a když uvidĕly čtyřrukou podobu Višnua, neprojevovaly příliš mnoho úcty. Chtĕly vidĕt jen Kršnu. Mezi Kršnou a Višnuem není rozdíl, ale každý oddaný má svou určitou náklonnost. Ve vaišnavských sampradájích nĕkteří oddaní uctívají Rádhá-Kršnu, jiní Sítá-Rámu a další Lakšmí-Nárájana. Nĕkteří uctívají Rukminí-Kršnu, ale stále se jedná o téhož Pána a všichni jsou vaišnavové. Není příliš důležité, jestli nĕkdo zpívá Haré Kršna nebo Haré Ráma. Uctívání polobohů se však nedoporučuje.

Čaitanja Maháprabhu nám doporučuje, abychom hledali oddaného bez ohledu na své postavení. Své postavení nemusíme mĕnit; je lepší zůstat tam, kde jsme, a pouze naslouchat o Kršnovi. Hnutí pro vĕdomí Kršny je určeno k tomu, aby dalo všem možnost naslouchat o Kršnovi. Kršna je v srdcích všech, a jakmile uvidí, že se o Nĕho zajímáme, pomůže nám. To je počátek bhakti.

Když budeme poslouchat, co Kršna říká, budeme očištĕni dokonce i tehdy, když nerozumíme filozofii. To je hari-saṅkīrtana. Není ani nutné chápat, co Haré Kršna znamená. Človĕk musí jen naslouchat, aby se očistil. Dokud nebudeme očištĕní, nebudeme schopni porozumĕt Bohu. V srdcích lidí je mnoho nečistot a všichni se dopouštĕjí mnoha hříšných činností    —    nedovoleného pohlavního styku, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. Celý svĕt se točí kolem tĕchto vĕcí, ale my i přesto musíme rozšířit toto hnutí pro vĕdomí Kršny. Objeví se mnoho překážek, ale všechny můžeme překonat Kršnovou milostí. Musíme být pouze pevní a odhodlaní ve své oddanosti. Ostatní přijde. To je podstata Kapilových pokynů Jeho matce Dévahúti.