Kapitola pátá

V otcovĕ nepřítomnosti je povinností dospĕlého syna postarat se o svou matku a sloužit jí co nejlépe, aby nepociťovala odloučení od manžela. Jakmile syn dospĕje a může převzít rodinné záležitosti, je povinností muže odejít z domova. To je védský systém života hospodářů. Nikdo by nemĕl zůstávat zapletený do rodinného života až do okamžiku smrti. Musí odejít. O rodinné záležitosti a manželku se může postarat dospĕlý syn.

Kardama Muni byl velký jogí a o rodinný život nemĕl příliš velký zájem. Přesto se však rozhodl oženit a Svájambhuva Manu mu dal za manželku svoji dceru Dévahúti, aby mu sloužila jako jeho žena. Kardama Muni byl jogí, který žil v malé chatrči, a Dévahúti byla princezna, dcera krále. Jelikož nebyla zvyklá pracovat, velice zeslábla a Kardama Muni se nad ní slitoval: „Tato dívka ke mnĕ přišla, a nyní je to pro ni velice obtížné.“ Svou mystickou silou stvořil ohromný palác s mnoha služebníky, zahradami a bohatstvím. A nejen to, vytvořil také ohromnou vesmírnou loď velkou jako malé mĕsto. Letecké společnosti dokázaly vyrobit Boeingy 747, které jsou opravdu velké, ale Kardama Muni dokázal svou mystickou silou stvořit vesmírnou loď, ve které byly jezera, paláce a zahrady. Tento koráb mohl cestovat po celém vesmíru. Moderní vĕdci s velkým úsilím stavĕjí vesmírné lodi, aby se dostali na Mĕsíc, ale Kardama Muni dokázal vytvořit velký vesmírný koráb, který mohl doletĕt na všechny planety. To všechno je možné jógovými silami.

Existují různé siddhi, jógové dokonalosti    —    aṇimā, laghimā, prāpti atd.    —    a jogíni dokážou udĕlat vše, co si přejí. To je skutečná jóga. Jogínem se človĕk nestane tím, že si bude ucpávat nosní dírky a cvičit nĕjakou gymnastiku. Musí vyvinout tyto siddhi. Pomocí takových sil se jogí může stát velice malým nebo velkým, tĕžkým nebo lehkým. Může si v okamžiku vytvořit cokoliv a může cestovat, kam se mu zachce. Kardama Muni byl dokonalý siddhi-jogí. Se svou ženou Dévahúti mĕl devĕt dcer, které dal za manželky Pradžápatiům, jako byl Dakša Mahárádž a ostatní. Jeho jediným synem byl právĕ Kapiladéva, inkarnace Kršny. Kapiladéva je jeden z mahádžanů. Slovo mahājana znamená „autorita“ a podle védských šáster je dvanáct autorit: Svajambhú, Nárada, Šambhu, Kumár, Kapila, Manu, Prahlád, Džanaka, Bhíšma, Bali, Šukadéva Gósvámí a Jamarádž. Svajambhú je Brahmá a Šambhu je Šiva. Chceme-li se přiblížit Nejvyšší Osobnosti Božství a porozumĕt cíli duchovního života, musíme následovat tyto autority. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ. Mahádžanové následují pravidla a zásady, které vyslovil Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gítĕ.

Sami jen velice tĕžko pochopíme skutečnou pravdu o náboženských systémech, ale můžeme jí porozumĕt tehdy, budeme- -li následovat mahádžany. Kapila Muni popsal slávu oddané služby Své matce Dévahúti, a budeme-li Ho následovat, můžeme se naučit pravdu o oddané službĕ. Podle varnášrama-dharmy musí muž v padesáti letech opustit domov, jít do lesa a zcela zasvĕtit svůj život duchovní realizaci. To je pravá varnášrama- -dharma. Není to hinduistický systém, neboť slovo „hindu“ je muslimské a ve védských písmech ho nenajdeme. Najdeme tam však označení „varnášrama-dharma“. Civilizované lidské bytosti by mĕly přísnĕ následovat varnášramský společenský systém. Když se muž narodí jako bráhman, je vychováván jako brahmačárí a pak se stane grhasthou, hospodářem. Když odejde z domova, říká se mu vánaprastha, a potom přijme sannjás. Kardama Muni byl jogí a přísnĕ následoval tyto zásady. Jakmile Kapiladéva dospĕl, začal se starat o Svou matku Dévahúti a Kardama Muni mohl odejít z domova. Jak stojí v tomto verši: pitari prasthite 'raṇyaṁ mātuḥ priya-cikīrṣayā.

Podle Manu-sanhity by ženĕ nikdy nemĕla být dána svoboda. Musí být buď pod ochranou svého manžela, nebo svého syna. Ženy neumĕjí svobody náležitĕ využít, a proto je pro nĕ lepší, když zůstanou závislé. Nezávislá žena není nikdy šťastná. Taková je skutečnost. V západních zemích jsem vidĕl mnoho žen, které byly nešťastné pouze proto, že byly nezávislé. Védská civilizace ani varnášrama-dharma tuto nezávislost nedoporučují. Dévahúti byla svĕřena svému dospĕlému synovi Kapiladévovi a On si byl dobře vĕdom, že se musí o Svou matku starat. Otec musí ochraňovat svoji dceru, dokud nedospĕje do puberty a neprovdá se za vhodného mladého muže. Pak se o ni stará její manžel. Muž by se mĕl oženit asi ve dvaceti pĕti letech a dívka by se mĕla provdat nejpozdĕji v šestnácti. Když je pak muži padesát, jeho nejstaršímu synovi by mĕlo být kolem dvaceti pĕti let a mĕl by být natolik schopný, aby se mohl postarat o svoji matku. Kapiladévovi bylo tedy asi dvacet pĕt let a byl schopen matku ochránit. Vĕdĕl, že se musí snažit, aby byla vždy spokojená, protože mu ji svĕřil Jeho otec. Mātuḥ priya-cikīrṣayā. Kapiladéva byl zodpovĕdný a byl připraven Své matce vždy vyhovĕt. Byl brahmačárí a učil Svoji matku. To je přednost muže. Jak stojí v Bhagavad-gítĕ (9.32):

„Ó synu Prthy, všichni, kdo se ke Mnĕ uchýlí, byť i nižšího rodu    —    ženy, vaišjové (obchodníci) a šúdrové (dĕlníci)    —    mohou dosáhnout nejvyššího cíle.“ Ženy jsou na stejné úrovni jako šúdrové, a i když se provdají za bráhmana, nedostávají posvátnou šňůru. Říká se, že Vjásadéva sepsal Mahábháratu pro ženy, šúdry a dvidža-bandhuy (což jsou ti, kteří se narodili v bráhmanských rodinách, ale nemají bráhmanské kvalifikace), neboť nemohou porozumĕt přímému védskému poznání. Strī-śūdra- -dvijabandhūnāṁ trayī na śruti-gocarā (Šrímad-Bhágavatam 1.4.25). Mahábháratĕ se říká pátá Véda. Čtyři původní Védy jsou Sáma, Jadžur, Rg a Atharva. Jádro védského poznání, Bhagavad-gítá, je předloženo v Mahábháratĕ. Muži jsou nadřazeni ženám a védská společnost je tak dokonale uspořádaná, že muži musí ženy ochraňovat. Proto se říká: mātuḥ priya-cikīrṣayā. Syn musí vždy dohlížet, aby matka byla šťastná. Kapiladéva chtĕl, aby Jeho matka nepociťovala nepřítomnost Jeho otce a byl připraven se o ni co nejlépe postarat a dát jí poznání. Jelikož ženy jsou obvykle ménĕ inteligentní, mĕly by dostat poznání a také se podle nĕj řídit. Mĕly by se řídit pokyny, které jim dali jejich otcové, manželé a dospĕlí a učení synové, jako je Kapiladéva. Tak mohou být jejich životy dokonalé. Ve všech případech by ženy mĕly zůstat v závislém postavení.

Tasmin bindusare 'vātsīd bhagavān kapilaḥ kila. Za povšimnutí stojí, že Kapiladéva je zde označen jako Bhagaván, což znamená, že vlastní veškeré bohatství, slávu, poznání, krásu, sílu a odříkání. Kršna má v plné míře všech tĕchto šest vznešených vlastností, a proto je uznáván jako Nejvyšší Osobnost Božství (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Ostatní jsou buď Jeho expanze, nebo Jeho inkarnace (viṣṇu-tattva). V Bhakti-rasámrta-sindhu Rúpa Gósvámí analyzoval charakteristiky Bhagavána. První Bhagaván je Šrí Kršna Samotný, ale nĕkteré Jeho vlastnosti má i Pán Brahmá. Brahmá je jīva-tattva, živá bytost jako jsme my. Získáme-li duchovní sílu, můžeme i my získat postavení Brahmy. Nad Brahmou je Šiva a nad Šivou je Višnu neboli Nárájan. Nejvyšší ze všech je pak Šrí Kršna. To jsou závĕry védských písem a Brahma- -sanhity. Dokonce i Šankaráčárja, májávádský impersonalistický filozof, přijímá Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství (sa bhagavān svayaṁ kṛṣṇaḥ). Všichni áčárjové    —    Rámánudžáčárja, Madhváčárja, Višnusvámí, Nimbárka a Šrí Čaitanja Maháprabhu    —     také přijali Kršnu za Nejvyššího Pána.

Kapiladéva je inkarnací Kršny a předával poznání Své matce Dévahúti. Existují dva Kapilové. První Kapila je Bhagaván Kapila a druhý Kapila je ateistický Kapila. Bhagaván Kapila je také známý jako Dévahúti-putra Kapila. Oba Kapilové hlásali sánkhjovou filozofii, ale ateistický Kapila do ní nezahrnul poznání a realizaci Boha. Na břehu Bindu-saróvary Kapiladéva Osobnĕ vysvĕtlil sánkhjovou filozofii Své matce Dévahúti, stejnĕ jako Kršna Osobnĕ předal poznání Bhagavad-gíty Svému příteli Ardžunovi. A stejnĕ jako Ardžuna si i Dévahúti byla vĕdoma, že sedí před svým duchovním mistrem, což je naznačeno v následujícím verši. Samotný Brahmá ji poučil, že její syn bude mocná inkarnace Boha.

Konečným cílem Absolutní Pravdy je vĕdomí Kršny, oddaná služba. Osvobození není konečným stádiem. Jestliže pouze pochopíme, že nejsme toto tĕlo, že jsme duše, naše poznání ještĕ stále není dostatečné. Naše postavení bude pevné teprve tehdy, když budeme také jako Brahman jednat.

„Kdo zaujal toto transcendentální postavení, realizuje Nejvyšší Brahman a je naplnĕn radostí. Nikdy se nermoutí a po ničem netouží a ke všem bytostem je stejný. Za tohoto stavu dosáhne Mé ryzí oddané služby.“ (Bhagavad-gítá 18.54) Pouze osvobozená osoba může získat bhakti, neboť bhakti není určena pro podmínĕnou duši. Jak je to možné? V Bhagavad-gítĕ (14.26) Kršna říká:

„Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten zároveň překoná kvality hmotné přírody a dostane se tak na úroveň Brahmanu.“

Musíme se zamĕstnat devíti způsoby oddané služby, z nichž první je naslouchání (śravaṇa) a pak pod vedením duchovního mistra a šáster se z nás mohou stát osvobozené bytosti. Není nutné usilovat o osvobození nĕjak oddĕlenĕ. Človĕk se musí pouze zamĕstnat oddanou službou a osvobození přijde automaticky. Je naprosto nutné, abychom byli pevnĕ přesvĕdčeni, že oddaná služba nás zbaví všech hmotných nečistot. To je naprosto nutné. Slova tattva-mārga-darśanam jsou vysvĕtlena na jiném místĕ ve Šrímad-Bhágavatamu: brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate. Absolutní Pravdu chápe každý student podle míry svého pokroku. Nĕkteří chápou Absolutní Pravdu jako neosobní Brahman, nĕkteří jako lokalizovanou Paramátmu a jiní jako Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu nebo Višnua. Brahman, Paramátmá a Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, se navzájem neliší. Jsou to pouze různé aspekty úplného celku, Boha. Díváme-li se na horu z velké dálky, vidíme pouze mlhavý oblak, ale budeme-li se přibližovat, začneme rozeznávat zeleň na jejím povrchu. Když pak staneme na úpatí a budeme stoupat nahoru, uvidíme mnoho domů, stromů a zvířat. Ve všech případech se jedná o tutéž horu, ale podle různého postavení vidíme mlhu, zeleň nebo bližší detaily. V konečném aspektu uvidíme mnoho rozmanitých detailů    —    stromů, zvířat, lidí, domů a tak dále. Také Absolutní Pravda je plná rozmanitostí. Duchovní svĕt je ještĕ rozmanitĕjší než hmotný. Májávádští filozofové se dívají na Absolutní Pravdu z velké dálky, a proto si myslí, že postrádá různorodost. Myslí si, že rozmanitost je hmotná, ale to je omyl. Absolutní Pravda je v Brahma-sanhitĕ (5.29) popsána jako plná rozmanitosti:

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána a stvořitele, který pase krávy plnící všechny touhy v zemi postavené z duchovních kamenů čintámani, je obklopen miliony stromů přání a s velkou úctou a vřelostí neustále obsluhován stovkami tisíc lakšmí či gópí.“

V duchovním svĕtĕ jsou vaikunthské planety a žijí tam oddaní, kteří jsou všichni osvobozeni. Tito oddaní jsou akṣara, což znamená, že nikdy nepoklesnou do hmotného svĕta. Zůstávají v duchovním svĕtĕ na Vaikunthalókách. Jsou to osoby jako jsme my, ale jsou vĕčnĕ blažené a plné poznání. V tom je mezi námi rozdíl. To je tattva-jñāna. Pokud neporozumíme rozmanitosti Absolutní Pravdy, pak je velké nebezpečí, že poklesneme. Nestačí pouze setrvávat u neurčitého neosobního rysu Absolutní Pravdy:

Impersonalistům není dovoleno vstoupit na vaikunthské planety, a proto zůstávají v brahmadžjóti. Nakonec opĕt poklesnou do svĕta hmotných rozmanitostí. Vidĕl jsem mnoho sannjásínů- -impersonalistů, kteří se nejprve vzdali svĕta jako falešného (brahma satyaṁ jagan mithyā). Myslí si, že jsou Brahman (ahaṁ brahmāsmi), tento svĕt považují za falešný (jagat je mithyā), a když již nemají s hmotným svĕtem nic společného, nakonec řeknou: „Stal jsem se Nárájanem.“ Pak přicházejí do stádia daridra- -nārāyaṇa (chudého Nárájana). Stanou se Nárájanem, ale jelikož zatouží po nĕjakém lepším zamĕstnání a po rozmanitosti, začnou se vĕnovat humanitárním činnostem na hmotné úrovni. Třebaže své manželky považují za mithyā (falešné), vrátí se k nim. „Vždyť jsi již odešel. Proč se vracíš zpátky?“ ptají se jich ženy. To znamená, že tito takzvaní sannjásíni nemají co dĕlat. Podrobí se přísnému odříkání a dospĕjí na úroveň neosobního Brahmanu, ale znovu sestupují zpátky, aby si mohli užívat hmotné rozmanitosti, protože na úrovni neosobního Brahmanu nenacházejí radost.

Můžeme sestrojit kosmickou loď a vystřelit ji do vesmíru a kosmonauti se mohou vznášet v neosobním prostoru, ale za nĕjakou dobu je to unaví a začnou se modlit k Bohu: „Prosím, ať se šťastnĕ vrátíme zpátky na Zem.“ Dočetl jsem se, že ruským kosmonautům se ve vesmíru stýskalo po Moskvĕ. Tato neosobní pouť je ve skutečnosti velice únavná. Také neosobní realizace Absolutní Pravdy nemůže být trvalá, protože človĕk touží po rozmanitosti. Poklesnutí je zcela nevyhnutelné. Když si jeden pán přečetl moji knihu „Snadná cesta na jiné planety“, začal se velice zajímat o vesmírné cesty. Řekl jsem mu: „S pomocí této knihy se tam můžeme dostat.“ „Ano,“ řekl, „a pak se vrátím zpátky.“ „Proč byste se vracel? Mĕl byste tam zůstat.“ „Ne, ne. Nechci tam zůstat. Chci tam letĕt a vrátit se zpátky.“ Tomu se říká „poživačná“ mentalita. Bez rozmanitosti si není možné užívat. Rozmanitost je matka požitku, a realizace Brahmanu nebo Paramátmy nám nepřinese stálou ánandu, blaženost. Chceme ánandu. Ānandamayo 'bhyāsāt. Živé bytosti jsou Brahman a Kršna je Parabrahman. Kršna se tĕší z neustálé ánandy, a jelikož jsme nedílné částečky Kršny, také toužíme po ánandĕ. Ánanda nemůže být neosobní nebo prázdná; ánanda je možná pouze v rozmanitosti. Nikomu nijak zvlášť nechutná pít pouze mléko a jíst cukr, ale z mléka a cukru můžeme připravit tolik rozmanitých pochoutek    —    perā, barfī, kṣīra, rabarī, dahī a tak dále. Bylo by jich na stovky. Rozmanitost umožňuje požitek.

Tattva-jñāna vrcholí v poznání Kršny, který je plný rozmanitostí. Kapiladéva je tattva-mārgāgra-darśanam. Je inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství a vysvĕtlí Své matce, co je to tattva, jak získat tattva-džňánu a jak se jí skutečnĕ tĕšit. Není to pouze suchá spekulace. Filozofie vĕdomí Kršny zahrnuje duchovní rozmanitost. Lidé si nĕkdy myslí, že tato rozmanitost je hmotná, a jejich cílem se stává nirviśeṣa, nirākāra, prázdnota. Naše filozofie není prázdná, je plná rozmanitosti a transcendentální blaženosti. Pán Kapiladéva pozdĕji toto vše podrobnĕ vysvĕtlí.