Kapitola 23

Blahobyt lidstva vzkvétá díky přírodním darům a ne díky obřím průmyslovým podnikům. Průmyslové giganty jsou výplody bezbožné civilizace a ničí ušlechtilé cíle lidského života. Čím více budeme rozvíjet tento komplikovaný průmysl ničící lidskou životní energii, tím více budou prostí lidé neklidní a nespokojení, třebaže nĕkolik boháčů bude moci žít marnotratnĕ díky vykořisťování. Přírodní dary, jako obilí, zelenina, ovoce, řeky, hory s nerosty a drahokamy a moře plná perel, jsou dary Nejvyššího a podle Jeho přání je hmotná příroda buď plodí v hojnosti, nebo je skrývá. Přirozeným zákonem je, že človĕk může využít tĕchto Božích darů přírody a spokojenĕ prosperovat, aniž se nechá ovlivnit vykořisťovatelským motivem, že bude vládnout hmotné přírodĕ. Čím více se snažíme využívat hmotnou přírodu pro své požitkářské rozmary, tím více se zaplétáme do reakcí za tyto vykořisťovatelské snahy. Máme-li dostatek obilí, ovoce, zeleniny a bylin, k čemu potřebujeme zřizovat jatka a zabíjet nebohá zvířata? Má-li človĕk dostatek obilí a zeleniny, není důvodu, aby zabíjel zvířata. Řeky zúrodňují pole a ta nám dávají více než potřebujeme. Hory nám poskytují nerosty a oceány perly. Má-li lidská civilizace dostatek obilí, nerostů, drahokamů, vody, mléka atd., proč by mĕla za cenu tĕžké dřiny nĕkolika nešťastníků vytvářet tak strašné průmyslové podniky? Všechny přírodní dary závisejí na milosti Pána. Je třeba, abychom se řídili Božími zákony a dosáhli dokonalosti lidského života oddanou službou. Kuntídéví to v tomto verši velice jasnĕ naznačuje. Přeje si, aby jim Bůh udĕlil Svoji milost a aby tak království dále vzkvétalo.

Kuntídéví uvádí, že je hojnost obilí, stromy jsou plné ovoce, řeky jsou plné vody, hory jsou plné nerostů a oceány plné bohatství, ale nikde nemluví o tom, že by vzkvétal průmysl a jatka, neboť takové nesmyslné vĕci lidé vyvinuli jen proto, aby si vytvořili problémy.

Když budeme záviset na Božím stvoření, nebudeme mít nikdy ničeho nedostatek a všude bude pouze ānanda neboli blaženost. Boží stvoření poskytuje dostatek obilí a trávy, a zatímco lidé mohou jíst obilí a ovoce, domácí zvířata se mohou živit trávou. Býci nám pomáhají při pĕstování obilí a k obživĕ jim stačí málo    —      spokojí se s pouhými zbytky. Když sníme ovoce a vyhodíme slupku, zvíře se spokojí se slupkou. Postavíme-li Kršnu do středu svých činností, nastane dokonalá harmonie mezi stromy, zvířaty, lidmi a všemi živými bytostmi. Tak vypadá védská civilizace, civilizace vĕdomí Kršny.

Kuntídéví se modlí k Pánu: „Tento blahobyt vládne díky Tvému pohledu.“ Když sedíme v Kršnovĕ chrámu, Kršna se na nás dívá a všechno je velice pĕkné. Když se upřímné duše snaží stát se Kršnovými oddanými, Kršna k nim velice laskavĕ přichází se vším Svým bohatstvím a pohlíží na nĕ, a tito oddaní jsou šťastní a krásní.

Kršnův pohled (sa aikṣata) je také příčinou celého hmotného stvoření. Ve Védách je řečeno, že Kršna pohlédl na hmotu a probudil ji k činnosti. Žena ve styku s mužem otĕhotní a pak porodí dítĕ. Ke stvoření dochází podobným způsobem. Pouhým Kršnovým pohledem se hmota probudí a pak otĕhotní a rodí se živé bytosti. Pouze Jeho pohled způsobuje, že se z ní rodí rostliny, stromy, zvířata a všechny ostatní živé bytosti. Jak je to možné? Nikdo z nás nemůže říci: „Oplodním svou ženu jenom tím, že se na ni podívám.“ To je nemožné pro nás, ale není to nemožné pro Kršnu. Brahma-sanhitá (5.32) nám říká: aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti    —    každá část Kršnova tĕla je schopna vykonávat činnosti všech ostatních částí. My můžeme svýma očima pouze vidĕt, ale Kršna může Svým pohledem oplodňovat. Není k tomu zapotřebí pohlavního styku, neboť Kršna může způsobit tĕhotenství pouhým pohledem.

V Bhagavad-gítĕ (9.10) Pán říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram. „Pod Mým dohledem hmotná příroda rodí všechny pohyblivé i nehybné bytosti.“ Slovo akṣaznamená „oči“ a akṣeṇa tedy naznačuje, že všechny živé bytosti se rodí díky Pánovĕ pohledu. Existují dva druhy živých bytostí: pohyblivé, jako jsou hmyz, zvířata a lidé, a nehybné, jako jsou stromy a rostliny. V sanskrtu se tyto dva druhy živých bytostí nazývají sthavara- -jaṅgama a oba mají původ v hmotné přírodĕ.

Z hmotné přírody však nepochází životní síla, pochází z ní pouze tĕlo. Živé bytosti dostávají od hmotné přírody určité druhy tĕl, stejnĕ jako dítĕ dostává tĕlo od své matky. Tĕlo dítĕte se vyvíjí devĕt mĕsíců z krve a živin matčina tĕla, ale dítĕ samotné je živá bytost, nikoliv hmota. Živá bytost se uchýlila do lůna matky, která pak k vývoji jejího tĕla poskytne vše potřebné. Takový je zákon přírody. Matka možná neví, jak se v jejím tĕle vyvíjí další tĕlo, ale když je tĕlo dítĕte vyvinuté, dítĕ se narodí.

To však neznamená, že se rodí živá bytost. Jak je řečeno v Bhagavad-gítĕ (2.20): na jāyate mriyate vā. Živá bytost se nerodí ani neumírá. To, co se nerodí, nemůže ani zemřít; smrt je určena pro to, co bylo stvořeno, ale co není stvořeno, nemůže ani zemřít. Gítá říká: na jāyate mriyate vā kadācit. Slovo kadācit znamená „nikdy“. Živá bytost se ve skutečnosti nikdy nerodí. I když nĕkdy vidíme, že se narodilo dítĕ, ve skutečnosti se nenarodilo. Nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇaḥ. Živá bytost je vĕčná (śāśvata), vždy existující a je velice stará (purāṇa). Na hanyate hanyamāne śarīre:nemyslete si, že když je zničeno tĕlo, je zničena i živá bytost. Ne    —    živá bytost existuje dál.

Jeden můj přítel vĕdec se mĕ jednou zeptal, co je důkazem vĕčnosti duše. Kršna říká: na hanyate hanyamāne śarīre. „Duše není zabita, když je zabito tĕlo.“ Tato vĕta je sama o sobĕ důkazem. Tento důkaz se nazývá śruti, důkaz daný tím, co vyslechneme prostřednictvím učednické posloupnosti od Nejvyššího. Jedním druhem důkazu je důkaz logikou (nyāya-prasthāna). Poznání můžeme získávat logikou, pomocí argumentů a filozofickým bádáním. Třetí důkaz je smṛti, který se opírá o tvrzení vyvozená ze śruti. Bhagavad-gítá a Purány jsou smṛti, Upanišady jsou śruti a Védánta je nyāya. Z tĕchto tří důkazů je (śruti- -prasthāna) neboli důkaz ze śruti obzvláštĕ důležitý.

Pratyakṣa neboli získávání poznání prostřednictvím přímého vnímání nemá žádnou hodnotu, protože všechny naše smysly jsou nedokonalé. Slunce se nám například každý den jeví jako malý disk o průmĕru kolem třiceti centimetrů, ale ve skutečnosti je Slunce stokrát vĕtší než Zemĕ. Jakou má tedy hodnotu naše přímé vnímání? Máme smysly, kterými můžeme získávat poznání    —    oči, uši, nos atd.    —    ale jelikož jsou nedokonalé, veškeré poznání, které jejich prostřednictvím získáme, je také nedokonalé. Jelikož se vĕdci snaží vše pochopit pomocí svých nedokonalých smyslů, jejich závĕry jsou vždy nedokonalé. Svarúp Dámódar, můj žák, který je vĕdcem, se jednou zeptal svého kolegy, který zastává názor, že život pochází z hmoty: „Dokážeš vytvořit život, když ti dám patřičné chemikálie?“ Vĕdec mu odpovĕdĕl: „To nevím.“ Tomu se říká nedokonalé poznání. Pokud nevíte, pak je vaše poznání nedokonalé. Proč potom učíte druhé? To je podvádĕní. Zastáváme názor, že k tomu, aby se človĕk mohl stát dokonalým, musí přijmout pokyny od dokonalého učitele.

Kršna je dokonalý, a proto přijímáme poznání od Nĕho. Kršna říká: na hanyate hanyamāne śarīre    —    „Duše neumírá, když umírá tĕlo.“ Proto poznání, že duše je vĕčná, je dokonalé.

Kuntídéví říká: ime jana-padāḥ svṛddhāḥ supakkauṣadhi-vīrudhaḥ. „Máme hojnost obilí, stromy jsou obsypané ovocem, řeky jsou plné vody, hory plné nerostů a oceány plné bohatství.“ Co více bychom chtĕli? Ústřice vytvářejí perly; dříve si lidé zdobili svá tĕla perlami, drahokamy, hedvábím, zlatem a stříbrem. Kam se to dnes všechno podĕlo? S pokrokem civilizace potkáváme mnoho krásných dívek, které nemají žádné ozdoby ze zlata, perel nebo drahokamů, ale nosí jen tretky z umĕlé hmoty. K čemu je tedy celý průmysl a všechna jatka?

Z Boží vůle může mít každý dostatek obilí, mléka, ovoce a zeleniny a dobrou čistou říční vodu. Nyní jsem však při cestách po Evropĕ vidĕl, že všechny řeky jsou špinavé. V Nĕmecku, ve Francii a také v Rusku a Americe jsem vidĕl, že řeky jsou znečištĕné. Voda v oceánu je od přírody čirá jako křišťál a tatáž voda, ale bez soli, stéká do řek, aby z nich každý mohl pít. To je zákon přírody a zákony přírody jsou Kršnovými zákony. Proč se tedy staví obrovské nádrže na pitnou vodu?

Příroda nám již všechno dává. Chceme-li bohatství, můžeme zbohatnout lovem perel a nemusíme otevírat obrovské továrny na automobilové karosérie. Takovým průmyslovým podnikáním jen vytváříme problémy. Správnĕ máme záviset na Kršnovi a na Kršnovĕ milosti, protože Kršnův pohled (tava vīkṣitaiḥ) uvádí vše do pořádku. Když budeme jednoduše prosit o Kršnův pohled, nebudeme mít nouzi nebo nedostatek. Všechno bude dokonalé. Ústřední myšlenkou hnutí pro vĕdomí Kršny tedy je záviset na darech přírody a na Kršnovĕ milosti.

Lidé říkají, že obyvatelstva přibývá, a snaží se tomu zabránit umĕlými prostředky. Proč? Ptáci a zvířata neznají antikoncepční prostředky a neustále se rozmnožují    —    a mají snad nedostatek potravy? Vidĕli jste nĕkdy ptáky nebo ostatní zvířata umírat hlady? Možná ve velkomĕstech, i když ani tam ne příliš často. V džungli ale můžeme vidĕt, že všichni sloni, lvi, tygři a další zvířata jsou velice zdraví a silní. Kdo jim dává potravu? Nĕkterá zvířata jsou vegetariáni a nĕkterá jsou masožravci, ale žádnému potrava nechybí.

Tygr jakožto masožravec samozřejmĕ nedostává od přírody potravu každý den. Kdo by také chtĕl jít za tygrem a stát se jeho potravou? Kdo řekne tygrovi: „Pane, dĕlám dobré skutky a přinesl jsem vám potravu    —    vezmĕte si mé tĕlo“? Nikdo. Tygr má proto s hledáním potravy potíže. A jakmile vyjde na lov, jedno zvíře ho následuje a vydává zvláštní zvuk „  fajo, fajo“, aby ostatní zvířata vĕdĕla: „Tygr jde na lov.“ Takže tygr má řízením přírody potíže. Ale přesto mu Kršna dává potravu. Asi tak po týdnu tygr dostane příležitost chytit nĕjaké zvíře, a protože nedostává čerstvou potravu každý den, schová si mrtvolu do nĕjakého keře a postupnĕ z ní ujídá. Jelikož tygr je velice mocný, lidé chtĕjí být jako lev nebo tygr. To však není příliš chytré, protože bude-li nĕkdo skutečnĕ tygr, nebude dostávat potravu každý den, ale bude ji muset s velikou námahou shánĕt. Pokud se však človĕk stane vegetariánem, bude mít každý den co jíst. Vegetarián získá potravu všude.

V každém mĕstĕ jsou dnes jatka, ale znamená to snad, že jatka nám poskytnou všechno? Nikdy to nebude stačit na to, aby lidé mohli žít pouze z masa. I ti, kteří jedí maso, musí mít ke svému plátku masa ještĕ obilí, ovoce a zeleninu. Přesto pro každodenní plátek masa zabíjejí tolik nebohých zvířat. Je to tak hříšné. Jak mohou být lidé šťastní, když holdují tolika hříšným činnostem? K tomuto zabíjení by nemĕlo docházet, ale jelikož se to dĕje, lidé jsou nešťastní. Pokud však človĕk začne vyvíjet vĕdomí Kršny a bude záviset jen na Kršnovĕ pohledu (tava vīkṣitaiḥ), dostane od Kršny všechno a nebude mít žádnou nouzi.

Nĕkdy se zdá, že je nĕčeho nedostatek, a jindy zjišťujeme, že se urodilo tolik obilí a ovoce, že je lidé ani nestačí sníst. To závisí na Kršnovĕ pohledu. Když Kršna chce, může zařídit, aby se urodilo nepřeberné množství obilí, ovoce a zeleniny, ale když bude chtít dodávku omezit, maso nás nezachrání. Vy můžete sníst mĕ nebo já můžu sníst vás, ale nic se tím nevyřeší.

Pro skutečný mír a dostatek mléka, vody a všeho, co potřebujeme, musíme záviset pouze na Kršnovi. To nás učí Bhaktivinód Thákur, když říká: mārabi rākhabi—yo icchā tohārā. „Můj drahý Pane, odevzdávám se Ti a závisím jen na Tobĕ. Když chceš, můžeš mĕ zabít nebo ochránit.“ A Kršna odpovídá: „Ano. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja    —    odevzdej se jenom Mnĕ.“ Neříká: „Ano, buď závislý na Mnĕ a také buď závislý na svých jatkách a továrnách.“ Ne. Říká: „Buď závislý pouze na Mnĕ. Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi    —    zbavím tĕ následků za všechny tvé hříšné činnosti.“

Protože jsme tolik let žili bez vĕdomí Kršny, vedli jsme pouze hříšný život, ale Kršna nás ujišťuje, že jakmile se Mu odevzdáme, ihned vyrovná všechny účty a ukončí všechny naše hříšné činnosti, abychom mohli začít nový život. Proto když zasvĕcujeme žáky, říkáme jim: „Nyní je účet vyrovnaný. Nedopouštĕj se již žádných hříšných činností.“

Nikdo by si nemĕl myslet, že když svaté jméno Kršny dokáže vymazat hříšné činnosti, může dál trochu hřešit a zpívat Haré Kršna a tím se zbavit následků. To je nejvĕtší přestupek (nāmno balād yasya hi pāpa-buddhiḥ). Nĕkteří lidé chodí do kostela a zpovídají se ze svých hříchů, ale pak se opĕt dopouštĕjí stejných hříšných činností. Jakou má potom jejich zpovĕď cenu? Človĕk může doznat: „Můj Pane, z nevĕdomosti jsem spáchal tento hřích.“ Ale nemĕl by plánovat: „Budu dĕlat hříšné činnosti a pak půjdu do kostela a vyzpovídám se z nich, tím je vymažu a začnu zase novou kapitolu hříšného života.“ Stejnĕ tak by nikdo nemĕl vĕdomĕ využívat zpívání Haré Kršna mantry k vymazávání hříšných činností, aby pak mohl začínat se stejnými hříšnými činnostmi nanovo. Na to si musíme dávat veliký pozor. Před přijetím zasvĕcení oddaný slibuje, že se nebude vĕnovat nedovolenému sexu, nebude požívat omamné látky, nebude hrát hazardní hry a nebude jíst maso, a tento slib musí přísnĕ dodržovat. Pak bude čistý. Kdo se udržuje v takové čistotĕ a vždy se zamĕstnává v oddané službĕ, bude žít úspĕšnĕ a nikdy nebude mít o nic nouzi.