Kapitola 5

Zde jsou uvedeny nĕkteré ze zvláštních znaků na duchovním tĕle Osobnosti Božství, jimiž se Jeho tĕlo liší od ostatních. Toto jsou zvláštní rysy tĕla Nejvyššího Pána. Může se zdát, že Pán vypadá jako jeden z nás, ale na Jeho tĕle jsou zvláštní znaky, kterými se liší od všech ostatních druhů tĕl. Šrímatí Kuntí o sobĕ prohlašuje, že jako žena není způsobilá vidĕt Pána. To je obecné pravidlo, neboť ženy, šúdrové (třída dĕlníků) a dvidža-bandhuové neboli zkažení potomci tří vyšších tříd nemají dostatek inteligence k tomu, aby chápali transcendentální skutečnosti, které se týkají duchovního jména, slávy, vlastností, podob atd. Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tyto osoby, i když nemohou porozumĕt duchovnímu jednání Pána, Ho mohou vidĕt v podobĕ arcā- -vigraha. Pán sestupuje do hmotného svĕta jako arcā-vigraha, aby obdařil Svou přízní pokleslé duše včetnĕ žen, šúdrů a dvidža- -bandhuů. Jelikož pokleslé duše nevidí nic než hmotu, Pán sestupuje milostivĕ do všech nesčetných vesmírů jako Garbhódakašájí Višnu a z lotosovité prohlubnĕ uprostřed Jeho transcendentálního břicha vyrůstá stonek lotosu, na kterém se rodí Brahmá, první živá bytost ve vesmíru. Pán je proto známý jako Pankadžanábhi. Pán Pankadžanábhi přijímá podobu arcā-vigraha (Svoji transcendentální podobu), která může být z různých prvků: ze dřeva, ze zemĕ, z kovu, z drahokamů, z barev, může být nakreslená v písku nebo může být jen v mysli. Všechny tyto podoby Pána jsou vždy ozdobeny girlandami z lotosových kvĕtů a v chrámech, kde jsou uctívány, má vždy vládnout uklidňující atmosféra oddanosti, která upoutá roztĕkanou pozornost neoddaných, kteří jsou neustále pohrouženi do hmotných hádek. Lidé, kteří meditují, uctívají podobu Pána v mysli. Pán je tedy milostivý i k ženám, šúdrům a dvidža-bandhuům; stačí, aby byli ochotni navštívit chrám, kde probíhá uctívání různých Božstev, která pro nĕ byla vytvořena. Lidé, kteří chodí do chrámů, neuctívají modly, jak prohlašují nĕkteří jedinci s chabým poznáním. Všichni velcí áčárjové zakládali chrámy pro uctívání Boha po celé zemi, aby zprostředkovali milost ménĕ inteligentním lidem; nikdo by nemĕl předstírat, že už stádium chrámového uctívání překonal, když přitom náleží do kategorie šúdrů a žen nebo ještĕ nižší. Na Pána bychom se mĕli začít dívat od Jeho lotosových nohou a postupnĕ zvedat zrak ke stehnům, pasu, hrudi a obličeji. Nikdo by se nemĕl pokoušet hledĕt na tvář Pána, dokud si ještĕ nezvykl dívat se na Jeho lotosové nohy. Šrímatí Kuntí byla tetou Pána, a proto se na Pána nezačala dívat od lotosových nohou, jelikož Pán by se mohl stydĕt. Aby ušetřila Pána nepříjemné situace, hledĕla na Jeho pas a svůj pohled postupnĕ zvedala vzhůru k obličeji a pak zpĕt dolů k lotosovým nohám. Tak bylo vše v pořádku.

Když vidíme lotosový kvĕt, můžeme si okamžitĕ vzpomenout na Kršnu. Je to podobné jako s milovaným dítĕtem. Vidí-li jeho matka nĕjaké jeho oblečení, jeho boty, malou loďku nebo nĕjakou jinou hračku, okamžitĕ si na nĕj vzpomene: „Tohle jsou boty mého synka. A to jsou jeho hračky. A jeho oblečení.“ To je láska. Takže když nĕkdo opravdu miluje Boha, Kršnu, může na Nĕj vždy vzpomínat.

Vzpomínat na Kršnu není tĕžké. Když Kuntídéví popisuje Kršnu, zmiňuje se o lotosových kvĕtech. Podobnĕ, když Kršna popisuje Sám Sebe v Bhagavad-gítĕ, říká: raso 'ham apsu kaunteya. „Jsem chutí tekutin.“ Takže když pijeme vodu, můžeme vzpomínat na Kršnu. Dokonce i když nĕkdo pije alkohol a myslí si: „Chuť tohoto nápoje je Kršna,“ jednoho dne se z nĕho stane velká svatá osoba. Mohu tedy požádat dokonce i opilce, aby se stali vĕdomými si Kršny, a co pak říci o ostatních, protože Kršna říká: raso 'ham apsu kaunteya    —    „Jsem chutí tekutin.“ V této souvislosti se pod pojmem tekutina rozumí voda. Ale alkohol je také tekutina; je to jen zkvašený a destilovaný cukr s melasou a dalšími přísadami. Je to zajisté špatná vĕc, protože je to omamná látka. Díváme-li se na vĕci z určitého pohledu, není špatné nic, ale alkohol je špatný, protože má špatné účinky. V Americe můžete potkat spousty opilců. Rozhodnĕ o nĕ není nouze. Ale já mohu požádat dokonce opilce: „Když pijete víno, vzpomeňte si, že chuť tohoto nápoje je Kršna. Tímto způsobem můžete začít a jednoho dne se z vás stane svĕtec vĕdomý si Kršny.“

Pokud tedy chceme, můžeme si být vĕdomi Kršny za jakýchkoliv okolností. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.10):

„Tĕm, kteří Mĕ neustále s láskou a oddaností uctívají, dám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ dospĕjí.“ Když nĕkdo skutečnĕ se vší vážností hledá Kršnu, najde Ho všude. Aṇḍāntara-stha- -paramāṇu-cayāntara-sthaṁ govindam ādi-puruṣaṁ tam-ahaṁ bhajāmi (Brahma-sanhitá 5.35). Kršna je přítomný ve vesmíru, v našich srdcích, a dokonce i v atomu. Takže není tak tĕžké Ho nalézt, jen musíme znát správný způsob. Je to velice jednoduché a podle pokynu Šrí Čaitanji Maháprabhua učíme tuto metodu zadarmo každého, kdo projeví zájem. Základem je zpívání Haré Kršna mantry. Jakmile začne človĕk zpívat Haré Kršna, okamžitĕ Kršnu pochopí.

Podobnĕ se můžeme očistit pouhým nasloucháním nebo přednášením veršů ze Šrímad-Bhágavatamu. Všechno poznání na svĕtĕ, které je možné získat, najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu, ať se jedná o literaturu, poezii, astronomii, filozofii, náboženství nebo lásku k Bohu. Śrīmad-bhāgavataṁ pramāṇam amalam. Pouhým čtením Šrímad-Bhágavatamu může človĕk získat nejvyšší vzdĕlání a jeho důkladným studiem si může dokonale osvojit znalosti všech možných témat. Dokonce i když nĕkdo nerozumí ani jednomu slovu z manter Šrímad-Bhágavatamu, samotné vibrace mají takovou moc, že se človĕk očistí pouhým přednášením. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Slovo puṇya znamená „zbožný“, śravaṇa znamená „naslouchání“ a kīrtanaznamená „zpívání“. Ten, kdo přednáší verše Šrímad-Bhágavatamu nebo jim naslouchá, se automaticky stává zbožným. Aby se človĕk stal zbožným, musí obvykle vynaložit velké úsilí, ale když jednoduše naslouchá veršům Šrímad-Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty, stane se zbožným automaticky. V každém chrámu hnutí pro vĕdomí Kršny je proto pevnĕ stanovena zásada, podle které se každý den koná přednáška, zakládající se na naslouchání a přednášení. V našem hnutí chceme připravovat duchovní vůdce, ale bez naslouchání a přednášení se nikdo nemůže stát vůdcem. V hmotném svĕtĕ to samozřejmĕ možné je, ale nikoliv v duchovním svĕtĕ.

Nasloucháním a zpíváním se zalévá semínko oddané služby, které nám pomůže vyvinout naše původní vĕdomí.

Kuntídéví, velká oddaná, nám tedy ve svých modlitbách dává příležitost stát se vĕdomými si Kršny jen tím, že soustředíme svou mysl na lotosový kvĕt, paṅkaja. Paṅka znamená „bláto, bahno“ a ja znamená „vzniknout“. Ačkoliv lotosový kvĕt vyrůstá z bahna, je nejdůležitĕjší kvĕtinou a Kršna ho má velice rád. Kuntídéví proto přirovnává všechny části Pánova tĕla k lotosovým kvĕtům, takže kdykoliv človĕk uvidí lotosový kvĕt, ihned bude myslet na Kršnu: „Kršnova pupeční prohlubeň je jako lotos a z ní vyrůstá stonek lotosu, z nĕhož se zrodil Brahmá, stvořitel tohoto vesmíru. Ve vesmíru je mnoho planet, moří, hor a mĕst plných automobilů a jiných vĕcí, ale celý vesmír vznikl z tohoto lotosu.“

Namaḥ paṅkaja-māline. Z Kršny pochází překrásný lotosový kvĕt, který je zárodkem celého vesmíru. Kršna ale není zdrojem pouze jednoho takového kvĕtu. Není tak chudý, aby nemohl stvořit více než jeden lotosový kvĕt. Stejnĕ jako můžeme udĕlat girlandu z mnoha kvĕtin, Kršna je zdrojem nekonečnĕ mnoha vesmírů, které můžeme přirovnat k velké girlandĕ z lotosů. Takový je Bůh. Yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya    /    jīvanti loma- -vilajā jagadaṇḍa-nāthāḥ (Brahma-sanhitá 5.48). Kršna je neomezený. Velice se zajímáme o tuto jednu planetu, ale v Kršnovĕ stvoření je nekonečnĕ mnoho planet. Nemůžeme je spočítat, stejnĕ jako nemůžeme spočítat vlasy na hlavĕ. Taková je povaha Kršnova stvoření. Můžeme dát jiný příklad. Na jednom stromĕ je nekonečnĕ mnoho listů a podobnĕ existuje i nekonečnĕ mnoho planet a nekonečnĕ mnoho vesmírů. Kršna je neomezený.

Kršnovo břicho je jako lotos, zdobí Ho girlanda z lotosů a Jeho oči jsou také přirovnávány k okvĕtním lístkům lotosu (ālola-candraka-lasad-vanamālya-vaṁśī,Brahma-sanhitá 5.31). Takže i když přemýšlíme jen o tomto jediném verši, ve kterém je Kršnovo tĕlo popisováno ve spojení s lotosem, můžeme meditovat celý život o tom, jak je Kršna nádherný, jak je moudrý a jak vytváří celé Své stvoření. To se nazývá meditace neboli přemýšlení o Kršnovi. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti 'yaṁ yoginaḥ. Jógí je ten, kdo neustále myslí na Kršnu.

Ti, kteří přemýšlejí o nĕčem neosobním, nejsou jógíni. Jejich meditace jednoduše vyžaduje pouze více a více práce (kleso 'dhikaras teṣām avyaktāsakta-cetasām) a nemohou dosáhnout ničeho podstatného. Po meditaci proto řeknou: „Dej mi cigaretu. Nĕjak mi vyschlo v krku.“ To není žádná meditace. Meditace znamená myslet vždy na Kršnu (satataṁ cintayanto mām) a na základĕ pevného slibu usilovat o pokrok ve vĕdomí Kršny (yatantaś ca ḍṛdha-vratāḥ).

Musíme se očistit. Paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān. Jelikož Kršna je vždy čistý, nemůžeme se k Nĕmu přiblížit v nečistém stavu. Když ale na Kršnu vždy myslíme a vždy o Nĕm meditujeme, očistíme se. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ.Meditaci můžeme provádĕt nasloucháním a opĕvováním a přemýšlení o Kršnovi se pak dostaví automaticky. V tom spočívá metoda uvĕdomování si Kršny. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam. Slovo smaraṇam znamená „vzpomínání“. Když zpíváme a nasloucháme, automaticky přijde vzpomínání a pak se zamĕstnáme uctíváním Kršnových lotosových nohou (sevanam). Potom bychom se mĕli zamĕstnat uctíváním v chrámu (arcanam) a pronášením modliteb (vandanam). Potom se zamĕstnáme jako Kršnovi služebníci (dāsyam), staneme se Kršnovými přáteli (sakhyam) a nakonec Kršnovi vše odevzdáme (ātma-nivedanam). To je způsob, jak rozvíjet vĕdomí Kršny.