Sloka 13.1–2
arjuna uvāca
prakṛtiṁ puruṣaṁ caiva
kṣetraṁ kṣetra-jñam eva ca
etad veditum icchāmi
jñānaṁ jñeyaṁ ca keśava
śrī-bhagavān uvāca
idaṁ śarīraṁ kaunteya
kṣetram ity abhidhīyate
etad yo vetti taṁ prāhuḥ
kṣetra-jña iti tad-vidaḥ
arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; prakṛtim — přírodu; puruṣam — poživatele; ca — také; eva — jistě; kṣetram — pole; kṣetra-jñam — znalce pole; eva — jistě; ca — také; etat — to všechno; veditum — chápat; icchāmi — přeji si; jñānam — poznání; jñeyam — předmět poznání; ca — také; keśava — ó Kṛṣṇo; śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; idam — toto; śarīram — tělo; kaunteya — ó synu Kuntī; kṣetram — pole; iti — tak; abhidhīyate — nazývá se; etat — toto; yaḥ — ten, kdo; vetti — zná; tam — on; prāhuḥ — je nazývaný; kṣetra-jñaḥ — znalec pole; iti — tak; tat-vidaḥ — těmi, kdo toto znají.
Arjuna řekl: Můj milý Kṛṣṇo, přeji si chápat prakṛti (přírodu), puruṣu (poživatele), pole a znalce pole, poznání a předmět poznání.
Na to Pán pravil: Toto tělo se nazývá „pole“, ó synu Kuntī, a ten, kdo zná toto tělo, se nazývá „znalec pole“.
Arjuna se tázal na prakṛti (přírodu), puruṣu (poživatele), kṣetru (pole), kṣetra-jñu (znalce pole), poznání a předmět poznání. Když se na to vše zeptal, Kṛṣṇa mu odpověděl, že tělo se nazývá „pole“ a ten, kdo tělo zná, je „znalec pole“. Toto tělo je pole působnosti podmíněné duše. Podmíněná duše je v zajetí hmotné existence a pokouší se ovládat hmotnou přírodu. Podle své schopnosti jí vládnout tedy dostává pole působnosti, kterým je tělo. A co je tělo? Tělo tvoří smysly. Podmíněná duše chce zakoušet smyslový požitek a tělo neboli pole působnosti dostává podle toho, jaké má pro to schopnosti. Z toho důvodu se tělo nazývá kṣetra, pole působnosti podmíněné duše. Osoba, která by se s tímto tělem neměla ztotožňovat, je kṣetra-jña, znalec pole. Rozdíl mezi polem a jeho znalcem – mezi tělem a znalcem těla – není těžké pochopit. Když člověk uváží, že jeho tělo prošlo od dětství do stáří mnoha změnami, ale on přesto zůstává stále stejnou osobou, bude mu rozdíl mezi znalcem pole a samotným polem působnosti zřejmý. Tak může podmíněná duše chápat, že není tělem. Na začátku Bhagavad-gīty Kṛṣṇa popisuje, že živá bytost je uvnitř těla (dehino ’smin) a že tělo se mění při přechodu z dětství do chlapectví, do mládí a do stáří, a osoba, která tělo vlastní, ví, jak se mění. Vlastník je tedy zřetelně kṣetra-jña. Někdy si myslíme: „Jsem šťastný“, „Jsem muž“, „Jsem žena“, „Jsem pes“, „Jsem kočka“. To jsou tělesná označení znalce, ale znalec je něco jiného než tělo. I když používáme mnoho věcí, jako jsou šaty a podobně, také víme, že se od nich lišíme. Stejně tak chápeme, když se trochu zamyslíme, „Já se liším od těla“. Toto „já“ nebo vy nebo kdokoliv, kdo vlastní tělo, se nazývá kṣetra-jña, „znalec pole působnosti“, a tělo se nazývá kṣetra, „pole působnosti“.
Prvních šest kapitol Bhagavad-gīty popisuje znalce těla (živou bytost) a postavení, které mu umožní poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Prostředních šest kapitol popisuje Nejvyššího Pána a vztah mezi individuální duší a Nadduší ve spojení s oddanou službou. Je v nich jasně rozlišené nadřazené postavení Nejvyšší Osobnosti Božství a podřízené postavení individuální duše. Živé bytosti jsou podřízené za všech okolností, ale zapomínají na to, a pak trpí. Když díky zbožným činnostem dosáhnou osvícení, obracejí se na Nejvyššího Pána v různých situacích – jako trpící, ti, kdo potřebují peníze, zvídaví a ti, kdo hledají poznání. I o tom se mluvilo. A nyní, počínaje třináctou kapitolou, bude následovat vysvětlení, jak živá bytost přichází do styku s hmotnou přírodou a jak ji Nejvyšší Pán vysvobozuje pomocí různých metod: plodonosného jednání, rozvoje poznání a oddané služby. Ačkoliv je živá bytost něco úplně jiného než hmotné tělo, nějakým způsobem s ním začíná být spojená. To Kṛṣṇa také vysvětlí.