Kapitola 15

Brzy poté, co Maja započal s prací na síni, přišel za Judhišthirou Krišna a požádal ho o svolení k návratu do Dváraky. Byl pryč již celé mĕsíce a nyní zatoužil opĕt spatřit své příbuzné. Judhišthira Mu dával své svolení jen nerad, protože vĕdĕl, že bude svého milovaného přítele postrádat. Krišna se potom rozloučil, a to nejprve s Kuntí, přičemž se uctivĕ dotkl jejích nohou.

Plačící Kuntí Krišnu objala a řekla: „Můj drahý Kéšavo, jsi Svrchovaná Duše tohoto vesmíru. Vždy jsi ke všem laskavý, ale zvláštĕ chráníš své oddané. Ode dne, kdy Akrúra přijel do Hastinápuru, jsem vĕdĕla, že myslíš na blaho mé i mých synů. Jsem plnĕ přesvĕdčena, že všechny obtíže, které nás mohou čekat, nám připravila Prozřetelnost nakonec v zájmu našeho dobra.“

Krišna se na Kuntí usmál a potom ji opustil se slibem, že se zanedlouho opĕt vrátí. Pak šel navštívit svou drahou sestru Subhadru a láskyplnĕ se s ní rozloučil. Navštívil rovnĕž Draupadí, která se při pomyšlení na Jeho odchod rozplakala. Stejnĕ jako její manželé a tchynĕ myslela na Krišnu neustále. Poklonila se Mu u nohou, uctila Ho a přitom se modlila, aby se brzy vrátil.

Když Krišna vykonal všechny obřady, které se patří provést při odchodu, a rozdal milodary bráhmanům, nasedl na svůj kočár se Sátjakim, který s ním zůstal v Indraprastĕ, aby se od Ardžuny naučil lukostřelbĕ. Krišna obklopený Pánduovci připomínal Indru uprostřed bohů. Pomalu se rozjel po královské cestĕ smĕrem k mĕstské bránĕ. Když odjíždĕl na svém kočáře taženém Šaibjou a Sugrívou a nesoucím symbol Garudy, ulice zaplnily tisíce volajících a mávajících občanů. Judhišthira se osobnĕ chopil opratí kočáru. Ardžuna stál na kočáře a ovíval Krišnu čámarou se zlatou rukojetí. Bhíma nad Krišnovou hlavou držel bílý slunečník a Nakula se Sahadévou kráčeli vpředu po obou stranách kočáru a razili Mu cestu.

Pánduovci doprovodili Krišnu až šest kilometrů za mĕsto a On jim potom pokynul, ať se vrátí domů. Poklonil se Judhišthirovi, který Ho se slzami v očích zdvihl, a láskyplnĕ řekl: „Můj milý Krišno, nevím, jaké zbožné činnosti jsme museli v minulých životech vykonat, že jsi k nám nyní tak laskavý. Dokonce i vysoce odříkaví jogíni a mystici Tĕ spatří jen s velkým úsilím. My jsme však hospodáři zabývající se politikou a svĕtskými záležitostmi. Nechápu, proč jsi k nám tak laskavý.“

Krišna se usmál a zeptal se Judhišthiry, jestli smí odjet do Dváraky. Judhišthira svolil a Krišna s velkým úsilím přesvĕdčil Pánduovce, aby Ho již nenásledovali. Řekl jim, že bude připraven jim pomoci, kdykoliv Ho budou potřebovat. Stačí, když na Nĕho jen pomyslí. Potom pobídl konĕ a pĕt bratrů společnĕ vyprovázelo pohledem Jeho kočár mizející v dáli. Nato se pomalu vrátili do Indraprasthy s myslí pohrouženou v myšlenkách na svého přítele z Dváraky.

Nĕkolik dní po Krišnovĕ odjezdu Maja dokončil návrhy a plány a začal stavĕt. Ve vhodný den, kdy bylo postavení hvĕzd příznivé, vymĕřil asura území o dvanácti stech padesáti čtverečních metrech. Nejprve rozdal milodary tisícům bráhmanů, zařídil, aby je nasytili nejvybranĕjšími pokrmy a nakonec jim rozdal bohatství. Tak si před zahájením práce získal jejich požehnání.

Potom Maja vztyčil tisíce zlatých sloupů, na nichž postavil skvostnou snĕmovní síň. Za čtrnáct mĕsíců byla hotova. Připomínala shluk čerstvĕ vytvořených mraků na obloze a zdálo se, že její nebeská záře zastiňuje sluneční paprsky. Byla prostorná, chladivá, nádherná a plná bohatství. Svými zlatými zdmi a klenutými chodbami posázenými nebeskými drahokamy a rovnĕž křišťálovými schodišti vykládanými korálem překonávala dokonce i jaduovskou síň Sudharma. V jejím středu bylo překrásné umĕlé jezírko plné lotosů a leknínů se stonky ze zářivých drahokamů a dalších kvĕtů a listů ze zlata a stříbra. Jeho průzračnou vodu zdobily i živé lotosy v plném kvĕtu. Po hladinĕ pluli labutĕ, kárandavy a čakravákové a na dnĕ dovádĕli zlaté želvy. Břehy jezírka byly vyloženy vzácnými mramorovými deskami posázenými perlami a všude kolem se v jemném vánku zachvívaly nebeské kvĕtiny. Síň zdobily zahrady plné stále rozkvetlých stromů a vzduchem se linula jejich lahodná vůnĕ, která se mísila s vůní lotosů v jezírku.

Maja nechal síň střežit osmi tisíci mocnými rákšasy známými jako Kinkarové. Dobře vyzbrojení rákšasové s obrovitými postavami, hrůzu nahánĕjícími tvářemi, ušima ve tvaru šípů a krvavĕ rudýma očima se nikým nevidĕni rozestavili kolem sínĕ a byli neustále připraveni čelit nebezpečí. Asura potom Judhišthirovi oznámil, že síň je hotova.

Judhišthira se poradil s bráhmany a vybral příznivý den, kdy mĕl do sínĕ poprvé vstoupit. Nasytil tisíce bráhmanů a rozdal jim milodary a se svými bratry uctil Višnua a bohy. Přichystal se obřad a herci, básníci, zpĕváci a zápasníci předvádĕli pro pobavení Pánduovců své umĕní. Potom začala hostina pro všechny obyvatele Indraprasthy. V pravé poledne Pánduovci následováni zástupy rišiů vstoupili do své sínĕ ohromnou zlatou bránou u východního vchodu a usadili se na trůnech posázených drahokamy v čele hlavní dvorany. Kolem nich usedli rišiové a četní králové, kteří přijeli na pozvání z jiných zemí. V tomto shromáždĕní bylo vidĕt mnoho slavných rišiů jako například Asita, Dévala, Vjásadéva, Maitréja, Parvata, Márkandéja, Džaimini, Bhrigu i stovky dalších. Všichni ctnostní mudrci plnĕ ovládali své mysli a smysly a vypadali jako množství mĕsíců v úplňku zářících uprostřed shromáždĕní.

Pánduovci uctivĕ naslouchali rišiům vyprávĕjícím védské příbĕhy pro vytvoření příznivé atmosféry. Zúčastnĕní králové potom jeden po druhém předstoupili, aby Judhišthirovi předložili obĕtiny a uctili ho. Čitraséna, vůdce gandharvů, se dostavil s apsarami a spolu s čárany, kteří sestoupili z nebes, bavili shromáždĕní nebeskou hudbou a zpĕvem. Judhišthira uctívaný tĕmito bytostmi připomínal Brahmu sedícího ve své síni na nejvýše položené planetĕ vesmíru.

Pojednou Pánduovci spatřili, jak se tam pomocí své mystické síly zjevil riši Nárada odĕný v černé jelení kůži a se zlatými vlasy svázanými na temeni hlavy do uzlu. Vypadal jako zářivé slunce vycházející v síni. Judhišthira a jeho bratři okamžitĕ uctivĕ povstali a hluboce se Náradovi, kterého doprovázeli tři další mocní mudrci   —   Paridžáta, Raivata a Sumukha   —    poklonili. Judhišthira všem rišiům nabídl sedadla a oni se klidnĕ posadili a Pánduovci je uctívali posvátnými obĕtinami a cennými drahokamy a šperky. Spokojení mudrci se radostnĕ rozhlíželi po úžasné snĕmovní síni.

Nárada řekl: „Ó králi, je tvé bohatství řádnĕ vynakládáno na ochranu tvého lidu? Je tvá mysl zamĕřena na ctnost? Užíváš si radostí života? Vĕřím, že neobĕtuješ zbožnost hmotnému prospĕchu, ani hmotný prospĕch zbožnosti, ani zbožnost spolu s hmotným prospĕchem rozkoši, která lidi tak snadno svádí.“

Nárada se Judhišthiry ptal na mnoho dalších vĕcí a v jeho otázkách zaznívaly rady k umĕní vládnout. Judhišthira sedĕl se sepjatýma rukama a bedlivĕ naslouchal. Zatímco Nárada, nejpřednĕjší z rišiů, k nĕmu takto promlouval, nikdo ze shromáždĕných ani nedutal. Svým poznáním a moudrostí proslul po celém vesmíru. Nárada byl plnĕ obeznámen s veškerými aspekty védského učení a zdobil jej vĕhlas vznešeného oddaného a služebníka Nejvyššího Pána. Znal Pánovu touhu a jeho kroky a činy vždy napomáhaly uskutečnĕní božího plánu. Když Pánduovce poučoval, upírali na nĕj uctivé pohledy. Jediným cílem vládce, vysvĕtlil Nárada, je udržovat své občany na cestĕ duchovního života, pomáhat jim dosáhnout osvobození, konečného životního cíle, a zaručit, aby se jim dostávalo ochrany a bylo postaráno o všechny jejich hmotné potřeby.

Když Nárada skončil se svými pokyny, Judhišthira mu podĕkoval a řekl: „Ó vznešený mudrci, zeptal ses mĕ, zda jsem úspĕšný ve studiu písma, ve správĕ svého bohatství a v manželství. Prosím, povĕz mi, jak mohu v tĕchto vĕcech dosáhnout úspĕchu.“

Nárada, který ukončil svůj proslov právĕ tĕmito třemi otázkami, odpovĕdĕl: „Poznání písma je úspĕšné, vede-li k pokoře a správnému chování, bohatství přináší úspĕch, je-li užíváno i rozdáváno v podobĕ milodarů, a za úspĕch manželství se považuje, když je manželka zdrojem radosti a porodí potomstvo.“

Na závĕr svých pokynů riši uvedl: „Ó mocný králi, postarej se o to, abys byl vždy prost pĕti zel, které napadají lidi   —   nadmĕrného spánku, strachu, hnĕvu, slabosti mysli a váhavosti.“

Judhišthira se Náradovi opĕt poklonil a uchopil jeho nohy se slovy: „Zajisté učiním vše, co jsi řekl. Tvá moudrá slova rozšířila mé poznání.“

Judhišthira podrobnĕ odpovĕdĕl na všechny Náradovy otázky. Když domluvil, mudrc mu požehnal slovy: „Král, který řádnĕ koná své povinnosti, bude trávit své dny šťastnĕ a na konci života nepochybnĕ vstoupí do říše nebeské blaženosti.“

Judhišthira se chtĕl od Nárady dozvĕdĕt více o snĕmovních síních bohů. Přemýšlel, zda se té, co mu postavil Maja, nĕkterá z nich vyrovná. V přítomnosti mnoha králů a mudrců v síni se tedy zeptal: „Ó vznešený riši, dokážeš cestovat rychlostí mysli po celém vesmíru. Prosím, povĕz mi o všech snĕmovních síních, které jsi spatřil. Vyrovná se nĕkterá z nich té mé?“

Pánduův syn požádal Náradu, aby podrobnĕ popsal ostatní sínĕ i ty, kdo se v nich nacházejí. Kdo obsluhuje Indru v jeho síni a kdo Jamarádžu? Které požehnané duše slouží Brahmovi v jeho síni? Judhišthirův dotaz sledoval určitý cíl. Chtĕl se dozvĕdĕt, kam odešli jeho předkové, velcí králové minulosti. Zvláštĕ dychtil po tom, aby se dozvĕdĕl nĕco o svém otci, Pánduovi. Dosáhl Pándu nejvyšších nebes? Judhišthira netrpĕlivĕ očekával Náradovu odpovĕď.

Nárada popsal velkolepé sínĕ patřící všem předním bohům počínaje Indrou. Indrova síň je sto padesát jódžanů dlouhá, více než šestnáct set kilometrů, a sto jódžanů široká a září jako slunce. Dokáže rozptýlit zármutek, únavu, slabost i strach. Indra v ní sedí ve vznešené, jemnohmotné podobĕ ozdoben zářící korunou a náramky a odĕn v bĕlostném rouchu. Na krku má nebeské girlandy mnoha odstínů. Po boku mu sedí zosobnĕná Krása, Sláva a Vznešenost. Nárada vyjmenoval všechny mudrce a další osobnosti, které králi bohů slouží. Na jeho dvoře je přítomna Víra, Inteligence a Učenost, stejnĕ jako Obĕť, Dobročinnost, Náboženství, Zisk a Rozkoš. Je tam však jen jediný pozemský král známý z historie, král-mudrc Hariščandra.

Nárada pak popsal Jamarádžovu síň. Její rozloha činí sto čtverečních jódžanů a je ve všech ohledech nádherná. Není v ní přítomen žádný druh bolesti a obsahuje vše, po čem mohou jak lidé, tak nebešťané toužit. Na přání svého majitele může cestovat po celém vesmíru. Po levém a pravém boku Jamarádži sedí zosobnĕní Čas a Smrt a obklopují ho nesčetní rišiové. Shromáždĕné baví hudbou a tancem gandharvové a apsary a vzduch je plný vůnĕ nebeských parfémů. Nárada vyjmenoval osobnosti, které Jamarádžu obsluhují, a tento výčet zahrnoval všechny vládce v Judhišthirovĕ rodĕ až po Pándua.

Poté Nárada popsal Varunovu síň a pak síň Kuvéry, vládce bohatství. Jejich bohatství překonávalo všechny představy   —   byly plné zlata a drahokamů a zdržovalo se v nich množství bohů a rišiů se svými zářícími družkami. Nárada povĕdĕl Judhišthirovi i o Brahmovĕ síni. Pravou podobu této mystické sínĕ nelze přiblížit, neboť může každým okamžikem nabýt různých nepopsatelných tvarů. Je vytvořena z nebeských drahokamů, které neustále mĕní svůj odstín, a vypadá jako by na obloze visela vlastní silou. Tato síň vydává vlastní záři, nepodléhá vlivu času a neustále umocňuje štĕstí tĕch, kdo se v ní zdržují. Brahmá v ní sedí obklopen zosobnĕnými podobami Mysli, Prostoru, Poznání, Zvuku, Doteku, Tvaru, Chuti, Vůnĕ, Přírody, všech živlů a Prvotních Příčin vesmíru. Přítomno je také Slunce, Mĕsíc, všechny hvĕzdy a souhvĕzdí, Radost, Odpor, Askeze, Porozumĕní, Trpĕlivost, Moudrost, Odpuštĕní, Štĕstí a všechny Védy.

Když Nárada hovořil o nezmĕrné nádheře a přepychu Brahmovy sínĕ, Judhišthira a jeho bratři sedĕli a naslouchali s napjatou pozorností. Vyjmenoval všechny hlavní patriarchy, bohy a bohynĕ, kteří Brahmovi slouží.

Když Nárada domluvil, Judhišthira mu položil další otázky. Chtĕl vĕdĕt, proč ze všech vznešených králů minulosti dosáhl Indrova sídla pouze Hariščandra. Také si přál, aby mu Nárada povĕdĕl o svém setkání s Pánduem. Co mu Pándu řekl? Jak se mu nyní v Jamarádžovĕ shromáždĕní daří?

Nárada vysvĕtlil, že Hariščandra dosáhl Indrovy planety, protože vykonal velkou obĕť rádžasúju. Tato obĕť znamená podrobit si všechny ostatní krále a rozdat milodary statisícům bráhmanů. To bylo příčinou Hariščandrova výhradního postavení mezi všemi ostatními krály. Nárada poté Judhišthirovi řekl, že má pro nĕho od Pándua vzkaz. Pokud Judhišthira rovnĕž vykoná obĕť rádžasúja, pak on i Pándu dosáhnou Indrova království. Pándu cítil, že jeho synové jsou nyní připraveni tuto jedinečnou obĕť vykonat. Pokud budou úspĕšní, otec i synové se v nebi znovu setkají.

Náradovi i Judhišthirovi bylo jasné, že bohové prostřednictvím Judhišthirovy rádžasúji sledují své vlastní cíle. Byla to součást božího plánu, jak zbavit svĕt démonských sil. Na Zemi v té dobĕ žilo mnoho zlých králů a kšatrijů, které musí Judhišthira před zahájením obĕti přemoci. Až poté může rádžasúju provést a jen tehdy se mu podaří ustanovit po celém svĕtĕ zbožnost a ctnost. Nárada se rozhlédl po pĕti bratrech, kteří před ním pokornĕ sedĕli. Vĕdĕl, že jsou drazí Krišnovi, který si je přál použít jako nástroje ke splnĕní své touhy opĕtovnĕ ustavit na Zemi náboženství.

Nárada na závĕr řekl: „Proto, ó králi, bys mĕl provést obĕť rádžasúja. Je to příkaz nebešťanů. Vrátím se při jejím zahájení. Nyní odcházím do Dváraky, neboť si přeji navštívit Krišnu, jehož vůle udržuje v pohybu celý tento vesmír.“

Nárada vstal, aby se vydal na cestu, a Judhišthira ho požádal, ať Krišnu pozve k opĕtovné návštĕvĕ Indraprasthy. Nárada souhlasil a Pánduovci se jemu i jeho společníkům poklonili. Rišiové pak svou mystickou silou zmizeli na obloze.

Po Náradovĕ odchodu žili Pánduovci i nadále poklidnĕ v Indraprastĕ, ale Judhišthira přemítal, jak by mohl obĕť rádžasúja vykonat. Vĕdĕl, že vyžaduje nesmírné bohatství a také prosazení jeho skutečné moci nade všemi ostatními králi. Jak by to kdy mohlo být možné? Byli tu ale jistí králové, kteří ho za svrchovaného vládce nikdy nepřijmou   —   například mocný Džarásandha z Magadhy. Byl zlotřilý a již dobyl všechny oblasti hraničící s jeho královstvím. Judhišthira se dokonce doslechl, že Džarásandha poražené krále uvĕznil s úmyslem obĕtovat je Šivovi. Byl ctižádostivý a již si plánoval, jak se zmocní císařského trůnu. Nebyl to vůbec lehký protivník. Judhišthira pomyslel na Krišnu s vĕdomím, že rádžasúju se mu podaří provést pouze s Jeho pomocí.

Judhišthirovo království pod jeho správou jen vzkvétalo a občané byli oddáni zbožnosti. Mĕli vše, co si jen přáli, a Pánduovci na všechny občany hledĕli jako na svou rodinu. Judhišthira jim byl víc než otcem a nikdo v království vůči nĕmu nechoval žádné nepřátelství. Časem začal být znám jako Adžátašatru, „ten, který nemá žádného nepřítele“. Díky jeho zbožné vládĕ byli spokojeni i bohové, a království proto nebylo stiženo ohnĕm, nemocemi ani žádnými jinými přírodními katastrofami.

Judhišthira, který stále uvažoval o obĕti, svolal shromáždĕní ministrů a rádců. Když všichni sedĕli v rozlehlé poradní komnatĕ pánduovské sínĕ zvané Majasabha, Judhišthira je oslovil a jeho hlas zadunĕl jako hluboko znĕjící buben: „Přeji si vykonat rádžasúju. Jelikož mĕ o to požádal vznešený mudrc Nárada, je mi jasné, že si to nepochybnĕ přejí i bohové. Netoužím po vládĕ nad touto Zemí sám pro sebe, ale přeji si vyplnit zámĕr bohů, a zvláštĕ Nejvyššího Pána.“

Judhišthira také předpokládal, že kdyby k obĕti pozval Krišnu, mohl by zařídit, aby byl mezi všemi přítomnými uctíván jako nejvýše postavená osoba. To by upevnilo Pánovu slávu a postavení po celém svĕtĕ. Krišna je nadřízen i nejvznešenĕjším z bohů, Brahmovi a Šivovi. Judhišthira očekával, že se jeho obĕti zúčastní také tito bohové, takže kdyby je lidé vidĕli uctívat Krišnu jako svrchovaného, nadřazenost Jeho postavení vůči tĕmto božstvům bude mimo pochybnost.

Potom promluvil Dhaumja: „Ó králi, jsi hoden stát se svrchovaným vládcem tohoto svĕta. Proto vykonej tuto obĕť a zaujmi toto postavení. My zažehneme šest ohňů a budeme pronášet posvátné mantry. Nejprve se ti však musí podvolit vládci svĕta. Poté se nepochybnĕ staneš nesporným králem celé širé Zemĕ.“

Se svolením svého knĕze a rádců Judhišthira rozebíral způsob, jak postupovat. Všichni se shodli na tom, že by se mĕl neprodlenĕ poradit s Krišnou, neboť mu jistĕ poskytne neomylnou radu. Judhišthira pak začal myslet na Krišnu s ještĕ vĕtší vroucností a modlil se, aby mu brzy přišel na pomoc.