Kapitola 17

Ardžuna slavil na svém dobyvatelském tažení úspĕch. Nejdříve porazil krále Kulindů, pak Anasty a Kalkatty. Přemohl mnoho králů na ostrovním svĕtadílu Sakala a poté se střetl s mocným bojovníkem, králem Bhagadattou. Bitva s ním trvala osm dní, ale král nakonec podlehl a přijal Judhišthirovu nadvládu.

Ardžuna pokračoval na sever. Dorazil k horám a porazil mnoho barbarských kmenů. Když došel do Kašmíru, přemohl místní kšatriji a pak překročil Himálaj. Na sever od nĕj leží zemĕ obývaná kimpuruši, polobožskými bytostmi zrozenými z žen rodu jakšů. Příchod lidské armády je rozzuřil a vyprovokoval k lítému boji, ale nakonec si Ardžuna podrobil i je. Potom dobyl zemi guhjaků, dalšího kmene nebeských bojovníků, i zemi obývanou gandharvy.

Nakonec dospĕl do Harivarši, zemĕ obývané severními Kuruovci. Na hranicích se mu do cesty postavily desítky mocných a mohutných strážců se slovy: „Ó Ardžuno, do této zemĕ lidé vstoupit nemohou. Pokud se o to pokusíš, ty sám i se svým vojskem zahyneš. I kdybys byl schopen sem vstoupit, nic bys tu nevidĕl, protože lidskýma očima tuto zemi ani její obyvatele nespatříš. Vrať se. Není zde nic, co bys mohl dobýt. Tvé válečné tažení je už i tak sdostatek úspĕšné. Potĕšil jsi nás a s radostí ti dáme dar. Co by sis přál?“

Ardžuna se božským bytostem uctivĕ poklonil a řekl: „Přeji si, aby se Judhišthira stal svrchovaným vládcem. Přijímáte-li ho za vládce této širé Zemĕ, pak mi prosím dejte nĕjakou daň.“ Severní Kuruovci bez váhání Ardžunovi vĕnovali obrovské množství nebeských odĕvů a šperků se slovy: „Víme, že ty i tvoji bratři jste vznešení služebníci Nejvyššího Pána. Jdĕte s naším požehnáním. Kéž jste vždy vítĕzní.“

Ardžuna se potom s veškerým získaným bohatstvím vrátil do Indraprasthy a zpravil o svém úspĕchu Judhišthiru.

Bhíma se mezitím vydal v čele mohutné armády na východ. Nejprve narazil na Paňčály, kteří s radostí přijali Judhišthirovu nadvládu. Potom v boji porazil Gandaky, Vidéhy a Dašárhy. Tak jednoho po druhém porazil desítky východních králů. Pak dospĕl do Čedi, kde ho vlídnĕ přijal král Šišupála a zeptal se ho: „Můj milý synu Pándua, co hodláš dĕlat?“

Bhíma mu řekl o rádžasúji a Šišupála se usmál. Přijal pozvání a souhlasil, že Judhišthirovi předá daň. Přestože mezi ním a Krišnou panovalo staré nepřátelství, Pánduovce ctil jako spravedlivé a mocné vládce. Bhíma u nĕj zůstal jako host nĕkolik dní a potom se opĕt vydal na cesty.

Bĕhem nich přemohl království Kumára, Kóšala i Ajódhja. Dorazil až k mokřadům na úpatí Himálaje a všechny krále v tomto kraji svĕta si podrobil. Na cestĕ odtamtud se střetl s mocnými rody Matsjů a Malavů. Tito urození kšatrijové nepoznali nikdy porážku a pyšní na svou sílu a povĕst se vzepřeli Bhímovĕ požadavku, ať přijmou Judhišthirovu nadvládu, ačkoliv vůči Pánduovcům žádné nepřátelství necítili. Nakonec však Bhíma porazil i je.

Diplomacií či silou si Bhíma podrobil desítky králů. Mnozí z nich se k nĕmu pozdĕji připojili, aby Judhišthirovi do Indraprasthy přinesli daň. Ty krále, kteří se odmítli vzdát, Pánduův syn zabil. Ostatní ho obdarovali značným bohatstvím, takže nashromáždil obrovské hromady zlata, stříbra, drahokamů, drahocenných látek, santálového dřeva, pokrývek, koberců, korálu a slonoviny, a to vše naložil na hřbety dlouhé karavany slonů a oslů. Dokonce porazil i mocného Karnu, vládce Angy, a všechny ostatní krále té oblasti, kteří Karnovi i Durjódhanovi zachovávali vĕrnost. Když zvítĕzil nad desítkami barbarských kmenů, vrátil se nakonec do Indraprasthy a vše, co získal, předal Judhišthirovi.

Sahadéva bĕhem svého tažení na jih porazil mnoho králů, jako byli Šúraséna, Adhirádža a Dantavakra. Dospĕl do Kuntibhódžova království, kde ho jeho dĕd láskyplnĕ přivítal. Odtamtud se vydal přemoci království Džambaka, Šéka a Avanti. Překročil řeku Narmadu a dorazil do Bhódžakóty, kde vybojoval dlouhou bitvu s králem Bhíšmakou. Přestože byl Bhíšmaka Pánduovcům příznivĕ naklonĕn a mĕl radost, že se jeho dcera Rukminí stala Krišnovou hlavní královnou, chtĕl vyzkoušet jejich sílu. Po dvou dnech boje přijal ze Sahadévových rukou porážku.

Podobnĕ jako jeho bratři si rovnĕž Sahadéva podrobil mnohá království diplomacií i silou. Po příchodu do Mahišmatí se střetl s králem Nílou, přítelem boha ohnĕ Agniho. Když Sahadéva čelil králi v bitvĕ, vypadalo to, jako by on i celá jeho armáda byli v jednom ohni. Ze zemĕ vyšlehly plameny a obklopily je ze všech stran. Tisíce vojáků a kočárů shořelo na popel. Když se k Sahadévovi přiblížil oheň, vidĕl, že je ohrožen i jeho vlastní život. Pochopil, že na nĕho útočí sám Agni. Rychle tedy sestoupil z kočáru a poklekl v modlitbĕ k bohu ohnĕ: „Ó vznešený, jsi ústy bohů, do nichž se vkládají všechny obĕtiny. Vše posvĕcuješ, z tebe vzešly Védy a jsi obĕť samotná. Ó nejvznešenĕjší z bohů, prosím, obdař mĕ svojí mocí. Ó nositeli všech obĕtin, neklaď Judhišthirovĕ obĕti do cesty žádné překážky.“

Bĕhem Sahadévovy modlitby plameny postupnĕ pohasly. Potom se před ním zjevil samotný Agni a řekl: „Ó potomku Kurua, vstaň. Jen jsem tĕ zkoušel. Znám tvé zámĕry i zámĕry tvého bratra Dharmarádži. Jsem vĕčným ochráncem tohoto mĕsta, ale pomohu vám dosáhnout vašich cílů.“

Potom šel Agni za králem Nílou a řekl mu, ať přijme Sahadévu se všemi poctami a předá mu daň pro Judhišthiru. Král vysvĕtlil, jak si jeho krásná dcera získala Agniho srdce a nyní jsou svoji. Proto chrání mĕsto a král na jeho pokyn ochotnĕ Judhišthirovu vládu přijme.

Sahadéva pokračoval dál v cestĕ, aby přemohl různé kmeny lidožroutů včetnĕ jednoho mocného jménem Kálamukhové. Byli to kříženci rákšasů a lidí. Také svedl urputnou bitvu s Vanary vedenými Maindou a Dvividou v Kiškindhji, až nakonec souhlasili, že přijmou spravedlivou vládu Judhišthiry. Podlehli mu také Nišádové, Javanové, Pándjové, Dravidové, Andhové, Tálavánové a mnozí další. Nakonec se s obrovským bohatstvím vrátil do Indraprasthy.

Na západĕ si Nakula podrobil hornatá území, po nichž přišly pouštĕ, a porazil Mattamajúraky, Šivie, Trigarty, Amvašty a Karnaty. Dorazil do Madry, kde ho jeho strýc Šalja láskyplnĕ přijal a vĕnoval mu pro obĕť rozsáhlé bohatství. Potom se vydal podrobit si kmeny mléččhů a Javanů na západním pobřeží. Když na této svĕtové stranĕ plnĕ prosadil Judhišthirovu svrchovanost, také se vrátil do Indraprasthy.

Judhišthira radostnĕ přivítal všechny své bratry zpĕt z jejich výprav. Jeho moci teď již nikdo nevzdoroval a jeho pokladna byla tak plná, že ji nebylo možno vyprázdnit ani za sto let.

Témĕř nadešel čas rádžasúji. Krišna se vrátil do Indraprasthy, jak slíbil, ve společnosti svých manželek a příbuzných. S ním dorazily i mocné armády Jaduovců a Vršniovců. Když vstoupily do mĕsta, zaplnily je rachotem kol kočárů a troubením na lastury. Již tak nevyčerpatelný oceán drahokamů v rukách Pánduovců začal témĕř přetékat, když jim předal své dary Krišna.

Judhišthira Krišnu se všemi Jeho příbuznými řádnĕ přivítal a pak se s Ním posadil ve své poradní síni. Tam mu řekl: „Ó Krišno, jen díky Tobĕ se mi podařilo podrobit si celou tuto širou Zemi. Stalo se to jen Tvou milostí. Nyní si přeji vĕnovat všechno své bohatství bráhmanům a Agnimu, nositeli obĕtin. Prosím, dovol mi vykonat obĕť rádžasúja.“

Krišna pochválil Judhišthirovy četné ctnosti: „Není pochyb o tom, že si zasloužíš být svrchovaným vládcem. Vykonej tuto obĕť. Pokud bude úspĕšná, budu to považovat za svůj vlastní úspĕch. Vždy usiluji o tvé dobro a udĕlám vše, abych ti pomohl. Přidĕl Mi nĕjakou službu, jsem připraven uposlechnout tvých pokynů.“

Judhišthira Vjásadévu požádal, ať se ujme pořádání obĕti a tím ho ustanovil hlavním knĕzem. Za Jeho pomocníky jmenoval mudrce Jagjavalkju, Sóšamu, Pailu a Dhaumju. Ti všichni společnĕ postavili na rozlehlém prostranství na posvátném místĕ u mĕsta šest obĕtních oltářů.

Judhišthira nařídil výstavbu sídel pro tisíce zúčastnĕných králů i čtvrtí pro ostatní třídy lidí. Do Indraprasthy proudilo nesčetné množství bráhmanů a každého z nich čekaly dary na přivítanou a pohodlné ubytování.

Když z Hastinápuru dorazila skupina vedená Dhritaráštrou a Bhíšmou, sám Judhišthira je láskyplnĕ přivítal. Poklonil se u nohou starších svého rodu a řekl: „Všechno mé bohatství i zemĕ patří vám. Prosím, poroučejte jaká máte přání.“

Bhíšma, Dróna i Kripa Judhišthiru zdvihli a objali ho. Při pohledu na jeho bohatství a úspĕch jim kanuly slzy štĕstí. Od chvíle, kdy se poprvé doslechli, že Judhišthira zamýšlí tuto obĕť, mĕli nesmírnou radost. I Dhritaráštra byl šťastný a poslal Judhišthirovi své svolení. Pánduovci koneckonců zvyšovali slávu své dynastie a pevnĕ stvrzovali postavení Kuruovců jako vládců svĕta   —   postavení, které vzalo od Pánduovy smrti zasvé.

Bhíšma objal Judhišthiru kolem ramen a řekl: „Je opravdovým štĕstím, že tĕ dnes vidíme připraveného vykonat velkou obĕť rádžasúja. Nepochybnĕ jde o milost Nejvyššího Pána. Budeš dobrým vládcem této Zemĕ. Prosím, dovol nám stát se tvými služebníky a přidĕl nám nĕjakou práci, kterou bychom se mohli podílet na přípravĕ obĕti.“

Judhišthira po poradĕ s Vjásadévou požádal Bhíšmu s Drónou, ať dohlédnou na zabezpečení obĕti. Dušásanovi přidĕlil rozdávání jídla a Ašvatthámu požádal, ať se postará o bráhmany. Durjódhana přijímal všechny dary, které Judhišthira dostal, a Vidura se stal pokladníkem. Krišna, který toužil získat požehnání bráhmanů, jim po jejich příchodu osobnĕ umýval nohy.

Obĕtní arénu brzy zaplnili zářící mudrcové pronášející hymny ze Sáma Védy. Mezi mudrci, kteří pomáhali při obĕti, byli Bharadvádža, Gautama, Asita, Vasištha, Višvámitra, Parašuráma, Kašjapa a mnoho dalších, kteří sestoupili z vyšších oblastí vesmíru. Jakmile bráhmanové začali do ohnĕ vlévat zlatým náčiním ghí jako obĕtinu, na svých zářících kočárech se dostavili i samotní nebešťané. Před očima všech zaujali bohové v čele s Brahmou, Šivou a Indrou svá místa v arénĕ. Zlaté tribuny kolem obĕtní arény zaplnĕné nebešťany a mudrci vypadaly stejnĕ nádhernĕ jako obloha posetá miliónem hvĕzd.

Riši Nárada se obĕti zúčastnil také a s úžasem hledĕl na všechny přítomné osobnosti. Mezi tisíci králů spatřil Krišnu, který zářil jako jasné slunce. Nárada se divil tomu, že původní Nejvyšší Osoba je přítomna na Zemi v lidské podobĕ. Riši vĕdĕl, že Krišna tím jistĕ uskutečňuje nĕjaký boží plán.

Po mnoha dnech byl Judhišthira slavnostnĕ prohlášen vládcem svĕta. Posledního dne obĕti připravili bráhmanové šťávu z rostliny sóma. Ta mĕla být předána vznešeným přítomným. Nejprve mĕli být uctĕni příslušným obřadem a potom pozváni k pití božského nápoje. Bhíšma řekl Judhišthirovi: „Teď bys mĕl ze všech shromáždĕných vybrat nejvýznamnĕjší osobnost a uctít ji arghjou. Takovéto uctívání si zaslouží šest osob   —   guru, knĕz, příbuzný, snátaka, přítel a král. Ucti proto všechny tyto krále a bráhmany počínaje tím, koho považuješ za nejpřednĕjšího.“

Judhišthira se zeptal svých rádců, kdo si to podle nich zaslouží nejvíce. Nedokázali se však rozhodnout. Nĕkteří navrhovali Brahmu, jiní Šivu a další Vjásadévu. Judhišthira se potom otázal Bhíšmy: „Ó nejpřednĕjší z Kuruovců, koho ze všech přítomných považuješ za nejlepšího? Komu by mĕlo patřit první uctívání, agra-púdža?“

Bhíšma odvĕtil: „Krišna září mezi všemi králi jako Slunce mezi všemi svítícími tĕlesy. Jemu beze všech pochyb nejvíce náleží první obĕtina.“

Judhišthira plnĕ souhlasil, stejnĕ jako Sahadéva, který na Bhíšmův pokyn vstal a ohlásil shromáždĕní: „Panovník Judhišthira by chtĕl vĕnovat agra-púdžu Krišnovi. I když jsou přítomni přední z bohů, všichni jsou Krišnovi podřízeni. On je konečným cílem všech jogínů a asketů usilujících o seberealizaci. Proč mám ale mluvit o Jeho slávĕ? Všichni urození přítomní si jsou jistĕ dobře vĕdomi Krišnova postavení. Krišna je Nadduší všech. Proto když uspokojíme Jeho, uspokojíme všechny stvořené bytosti.“

Sahadéva velebil Krišnu ještĕ nĕkolik minut, a když domluvil, rišiové, nebešťané a shromáždĕní králové dali hlasitĕ najevo svůj souhlas.

Když Judhišthira vidĕl, že bráhmanové a bohové jeho rozhodnutí schválili, začal se slzami v očích uctívat Krišnu. Když Mu nabídl arghju a sóma- rasu, z nebe padaly spršky kvĕtů a všichni jásali a vstávali na znamení úcty.

Nĕkolik vládců však bylo proti. Zvláštĕ rozhořčen byl Šišupála a při Krišnovĕ uctívání zůstal sedĕt a kypĕl vztekem. Krišna byl jeho nepřítel. Šišupála se kdysi chystal oženit s krásnou Rukminí, ale Krišna ji o svatebním dni unesl a vzal si ji za manželku sám. Od toho dne jeho nepřátelství vůči Krišnovi ještĕ vzrostlo. A toto uctívání na nĕho bylo už příliš! Prudce vyskočil a začal rozzlobenĕ křičet: „Osud nikdy nezmĕníš. Jak jinak by se mohla stát taková nepravedlnost? Jak by mohla přítomné ovlivnit slova pošetilého chlapce? Se Sahadévovými výroky nemohu souhlasit. Je zde mnoho osobností, které si uctívání zaslouží mnohem více než Krišna. Jsou zde vznešení rišiové, bohové a všichni králové Zemĕ. Krišna dokonce není ani král. Není nic víc než jen syn pastevce. Nelze zjistit dokonce ani Jeho třídu a společenské postavení. Očividnĕ nedbá na védské pokyny a zásady. Jak Ho tedy můžete na tomto shromáždĕní uctívat?“

Šišupála se zamračil a oči barvy mĕdi se mu vyzývavĕ blýskaly. „Krišna zdaleka není ani nejstarší, ani nejmoudřejší, ani nejmocnĕjší osoba mezi všemi přítomnými. Je zde mnoho jiných, ve všech smĕrech vhodnĕjších osob, než je Krišna. Judhišthira mohl dát přednost komukoliv z nich.“

Král Čedi s rukou na dlouhém meči visícím mu u opasku nakonec rozzuřenĕ pronesl: „Platili jsme Judhišthirovi daň, protože jsme ho považovali za ctnostného. Teď je zřejmé, že to byla chyba. Dnes nás urazil tím, že uctíval Krišnu, jenž nechal zabít Džarásandhu nanejvýš nečestným způsobem. Teď vidíme, co jsou Judhišthira a jeho bratři zač, stejnĕ jako Bhíšma, který s tímto bláznovstvím souhlasil.“

Šišupála se otočil na Krišnu: „Pokud jde o Tebe, Krišno, proč se necháváš takto uctívat? Podobáš se psu, který ukradl ghí určené pro obĕť a v ústraní je olizuje. Tím, čím je manželka impotentnímu muži či krásný výhled slepci, je toto uctívání Tobĕ   —   vždyť nejsi ani králem.“

Šišupála vykročil k bránĕ arény následován nĕkolika dalšími králi, kteří s ním souhlasili. Ostatní králové po vyslechnutí jeho slov rozhnĕvanĕ vyskočili. Nĕkteří spílaje králi Čedi shromáždĕní opustili, zatímco jiní se chopili mečů a štítů, aby se s ním dali do boje.

Bhíšma ihned vstal a ospravedlnil volbu Krišny. Nebojácnou řečí zastavil Šišupálu, který byl na odchodu. „Ten, kdo nesouhlasí s uctíváním Krišny, nejstarší osoby ve vesmíru, si nezaslouží žádnou úctu. Ó králi Čedi, my neuctíváme Krišnu z hmotných pohnutek. Mnohokrát jsem slyšel od velmi učených lidí, že Krišna je Nejvyšší Osoba, v níž spočívá samotný vesmír. Pošetilí lidé jako ty to nemohou nikdy pochopit.“

Bhíšma uvedl četné důvody, proč by mĕl být Krišna uctíván. Popsal řadu úžasných činů, které Krišna vykonal. Již jako malé dítĕ pozabíjel mnoho mocných démonů, jež na Nĕj poslal Kansa, aby Ho zabili, a nakonec zabil i samotného Kansu. Jednou zdvihl Krišna v jedné ruce velký kopec a držel ho v ní celý týden. Bhíšma vyzval všechny krále, ať se vyrovnají Krišnovĕ hrdinství v boji, a všechny boháče, ať předvedou více bohatství než má On. Nikdo nemůže prokázat více znalostí či moudrosti než Krišna, který je vlastníkem všech vznešených vlastností.

Když Bhíšma domluvil, vstal Sahadéva a zvedl levou nohu. Byl rozhnĕván a hřímal: „Jestli si zde nĕkdo myslí, že by Krišna nemĕl být uctíván, ať předstoupí a já mu položím svou levou nohu na hlavu. Kdo mi odpoví?“

Při Sahadévovĕ řeči oblohou znĕly hlasy volající: „Výbornĕ!“ „Správnĕ řečeno!“ a na jeho hlavu padaly spršky kvĕtů.

Potom promluvil Nárada: „Ten, kdo neuctívá Krišnu, by mĕl být považován za mrtvého, přestože ještĕ dýchá. Nikdo by na nĕj nemĕl ani pohlédnout.“

Šišupála se rozzlobil ještĕ více. Obrátil se ke svým přívržencům a vykřikl: „Jsem připraven vás vést. Co ještĕ zvažujete? Dejme se do boje proti Jaduovcům a Pánduovcům.“

Šišupálova řeč přivedla mnoho králů do varu a ti se teď shromáždili kolem krále Čedi. Ozývalo se řinčení tasených zbraní a navlékaného brnĕní. Šišupála nadále burcoval své přívržence: „Jednejme rychle, ať tato obĕť nemůže být úspĕšnĕ dovršena. Každý by mĕl vĕdĕt, že jsme s uctíváním Krišny nesouhlasili.“

K boji se připravili i stoupenci Judhišthiry. Shromáždĕní panovníků připomínalo za úplňku se vzdouvající oceán. Judhišthiru znepokojovalo ohrožení obĕti, i když se již přiblížila témĕř k samotnému závĕru. S úzkostí se obrátil k Bhíšmovi a řekl: „Ó praotče, tito králové jsou v područí hnĕvu a chtiví boje. Co mám dĕlat, abych zabránil zmaření mé obĕti a újmĕ mých poddaných?“

Bhíšma se zasmál a odpovĕdĕl tak, aby ho Šišupála dobře slyšel: „Ó nejlepší z Kuruovců, neboj se, že by Šišupála mohl v Krišnovĕ přítomnosti způsobit nĕjakou nepříjemnost. On i jeho příznivci jsou jako smečka psů štĕkajících na spícího lva. Svou odvahu mohou projevovat, jen dokud nezačne Mádhava jednat. On je stvořitel a ničitel všech bytostí ve vesmíru. Šišupálova inteligence je zanedbatelná a bezpochyby vezme všechny tyto krále s sebou do sídla Smrti. Zdá se, že Krišna si nyní přeje vzít moc, kterou dal Šišupálovi, zpĕt. Proto se inteligence čediského krále tak zvrhla.“

Šišupála nemohl Bhíšmova slova vystát a zařval: „Ó nejhanebnĕjší darebáku svého rodu, cožpak se nebojíš takto mluvit přede všemi tĕmito králi? S tebou jako vůdcem se Kuruovci podobají slepcům vedeným jiným slepcem. Všichni už máme dost tvého líčení činů toho bezmocného pasáka Krišny. Jsi zpupný a pošetilý a je jen s podivem, že se ti jazyk nerozeklá na sto kusů.“

Šišupála nadával a urážel Bhíšmu i Krišnu. Podle jeho názoru neznamenaly takzvané úžasné činy, které Bhíšma popsal, zhola nic. To by dokázal kdokoliv. Co bylo tak úžasného na zdvižení malého kopce a jeho nĕkolikadenním držení či na zabití pár bezvýznamných démonů? „Ó darebáku, přestože se vydáváš za ctnostného a učeného, vidíme tvou pravou povahu. Jsi hříšný a nevĕdomý. Svůj slavný slib celibátu jsi přijal jen proto, že ti schází mužná síla. Zasloužíš si z rukou tĕchto králů smrt.“

Když Bhíma slyšel, jak jeho vznešeného dĕda tak ohavnĕ urážejí, rozzuřil se. Jeho velké oči podobné okvĕtním lístkům lotosu se mu hnĕvem ještĕ více rozšířily a nabyly barvy mĕdi. Na čele mu vystoupily tři vrásky a skřípal zuby. Vstal a připomínal Smrt chystající se na konci jugy pozřít všechny tvory. Bhíšma ho však uchopil za ruku, zadržel ho a uklidnil laskavými slovy. Bhíma cítil, že nedokáže kuruovského stařešinu neuposlechnout, tak jako se oceán nedokáže vylít z břehů. Opĕt tedy usedl a upřenĕ hledĕl na Šišupálu.

Šišupála se rozesmál. „Pusť ho, Bhíšmo. Ať všichni tito králové vidí, jak ho mé hrdinství spálí tak, jako oheň hubí hmyz.“

Bhíma opĕt vyskočil, ale Bhíšma ho pohledem zarazil. Upřel na Šišupálu své rozhnĕvané oči a začal vyprávĕt o minulosti čediského vládce. Šišupála se narodil se třema očima a čtyřma rukama a hned po narození hýkal jako osel. Neviditelný hlas z nebes předpovĕdĕl, že z nĕj vyroste mocný a nebojácný muž. Jednoho dne ho však zabije vznešený hrdina. Když se Šišupálova matka hlasu zeptala, kdo to bude, hlas odpovĕdĕl, že až dítĕ usedne na klín osobĕ, která ho má jednoho dne zabít, jeho nadbytečné paže a třetí oko zmizí. To se stalo, když malého Šišupálu položili na Krišnův klín.

Šišupálovu matku vylekalo, že Krišna jejího syna zabije, a poprosila Ho: „Prosím, udĕl mi požehnání, ó Krišno. Promiň mému synovi urážky, kterých by se vůči Tobĕ mohl dopustit. Přeji si jeho blaho a dlouhý život.“

Krišna odpovĕdĕl: „Ó požehnaná ženo, i když si Šišupála zaslouží smrt, odpustím mu. Snesu sto jeho urážek.“ Bhíšma na závĕr řekl: „Osudem tohoto darebáka je zemřít rukou Krišny. Jeho čas se naplnil. Proto tak řve a nedbá ani na nás, ani na neomylného a nepochopitelného Krišnu. Človĕk na pokraji smrti ztrácí vládu nad svými smysly a řekne cokoliv.“

Šišupála opĕt napadl Bhíšmu a pronesl další neomalený proslov. Bhíšma počkal, až skončí, a klidnĕ odpovĕdĕl: „Ó králi Čedi, zanech řečnĕní. Hádkám nebude nikdy konec, neboť na slova lze vždy odpovĕdĕt slovy. Zde je Góvinda. Ať se s Ním každý, kdo je proti Nĕmu, teď střetne v boji. Tvá duše vstoupí do Jeho transcendentálního tĕla, a tak dosáhneš osvobození.“

Šišupála řval jako rozzuřený lev. Potom promluvil Krišna tak, aby Ho každý slyšel: „Tento muž s krutým srdcem je synem mé tety, a přesto Mĕ i Mým příbuzným vždy přeje jen to nejhorší. Jednou, když jsem byl pryč z Dváraky, přišel a zapálil mĕsto. Zabil mnoho občanů a spousty dalších odvlekl v řetĕzech. Tento padouch dokonce unesl ženu svĕtce Akrúry.

Při jiné příležitosti se vychytrale převlékl a zmocnil princezny z Višaly, která mĕla být nevĕstou krále z Kuruši. Se zjevným přáním brzké smrti se dokonce pokusil zmocnit cudné Rukminí. Tyto a mnohé další urážky jsem snášel jen kvůli slibu, který jsem dal své tetĕ. Slíbil jsem však prominout mu jen sto urážek, a tento počet se nyní dovršil. Proto teď před vašimi zraky Šišupálu zabiji.“

Když králové vyslechli Krišnova slova, zahrnuli Šišupálu výtkami, ale on se jen zasmál a řekl: „Ó Krišno, jak to, že mluvíš o Rukminí, která mĕla patřit mnĕ, ale Ty jsi ji vychytrale a podvodnĕ ukradl? Nemůžeš se prohlašovat za muže. Dĕlej si, co chceš! Ať rozhnĕvaný nebo přátelský, jak mi můžeš ublížit?“

Bĕhem Šišupálovy řeči Krišna pomyslel na svou zbraň v podobĕ disku, Sudaršana čakru. Ta se ihned objevila v Jeho ruce a Krišna ji pozdvihl nad hlavu. Potom ji vypustil se slovy: „Slib tetĕ jsem dodržel. Šišupálovy urážky nyní přesáhly daný počet, a proto ho zabiji.“

Čakra opustila Krišnovu ruku a mihla se smĕrem k Šišupálovi, který pořád ještĕ řečnil. Král se zoufale pokusil tasit meč, aby se jí bránil, ale mocný disk byl příliš rychlý. Zasáhl ho do krku a v mžiku mu srazil hlavu. Mocný král padl jako útes zasažený bleskem, a když dopadl na zem, jeho tĕlo opustila úžasná záře a splynula s Krišnou. Z bezmračného nebe padal déšť, ozývaly se hromy a zemĕ se třásla. Nikdo ani nehlesl. Šišupálovi přívrženci byli rozhnĕvaní, ale neodvážili se protestovat.

Mudrce však Krišnův čin potĕšil a velebili Ho za nĕj. Shromáždĕní se pomalu uklidňovalo. Judhišthira pokynul svým bratrům, ať bezodkladnĕ vykonají Šišupálův pohřební obřad. Potom jmenoval Šišupálova syna králem Čedi a probĕhly závĕrečné obřady rádžasúji. Judhišthira spolu s Draupadí vykonal poslední obřadní koupel v posvátné Jamunĕ a obĕť skončila.

Po nĕkolika dnech se králové vydali do svých království. Pánduovci je doprovodili na okraj Indraprasthy a pak se s nimi rozloučili. Judhišthira však poprosil Krišnu, ať se zdrží déle. Souhlasil, a přestože poslal svou družinu zpĕt do Dváraky, On se svými královnami zůstal ve mĕstĕ.

Bĕhem svého pobytu v Indraprastĕ Krišnu osobnĕ obsluhovala Draupadí a mezi Ním a pánduovskou královnou se utvořilo láskyplné pouto. Jednoho dne, když Mu předložila ovoce, si je začal loupat nožem. Vtom Mu nůž sklouzl a Krišna se řízl do prstu. Z rány tekla krev, a když to Draupadí vidĕla, okamžitĕ utrhla cíp svého jemného sárí a podala Mu ho, aby si prst ovázal. Krišna vzal látku, usmál se a řekl: „Ó laskavá ženo, tento dar sárí ti jednou jistĕ oplatím.“ Draupadí na Krišnu skromnĕ pohlédla a podĕkovala Mu. Krišna si pruhem hedvábí ovázal prst, vstal a opustil místnost.