DODATEK DVĔ

Když Karna dospĕl v muže, obrátil se na Drónu, ať ho naučí tajemstvím brahmástry. Dróna mu však odpovĕdĕl, že vĕdĕní, po kterém touží, může být předáno pouze způsobilým zasvĕceným bráhmanům či dokonalým kšatrijům, kteří podstoupili askezi. „Ó Radhéjo, nejsi ani jedním z nich. Ve skutečnosti pocházíš z šúdrovské třídy sútů. Nebudu tĕ učit.“

Hnĕvem planoucí Karna se Drónovi poklonil a vydal se do pohoří Mahéndra, kde vĕdĕl, že najde Parašurámu. Když mudrce nalezl, poklonil se u jeho nohou a řekl: „Jsem bráhmana z Bhriguova rodu. Pouč mĕ laskavĕ o vĕdĕ o zbraních. Přeji si znát brahmástru.“

Parašuráma ho vlídnĕ přijal a souhlasil s tím, že ho bude učit. Karna pak žil v mudrcovĕ ášramu a naučil se od nĕj mnoha způsobům boje a používání různých druhů zbraní. Když pobýval na nebeské hoře, oblíbilo si ho mnoho siddhů i gandharvů, kteří se tam chodívali bavit. Často se tam potuloval se svým lukem a mečem a lovil divoká zvířata. Jednou při lovu nechtĕnĕ zabil krávu jednoho bráhmany. Byl z toho témĕř bez sebe a okamžitĕ se vydal za oním bráhmanou, aby mu řekl, co se stalo. Padl před mudrcem na zem a smutným hlasem pronesl: „Ó nejlepší z lidí, zcela proti své vůli a přání jsem zabil tvoji krávu. Odpusť mi! Prosím, dovol mi, abych to nĕjak odčinil.“

Když ale bráhmana uvidĕl svoji milovanou krávu ležet na zemi mrtvou, zahořel strašlivým hnĕvem. Zrudly mu tváře a uchopil svoji posvátnou šňůru, což značilo, že má v úmyslu Karnu proklít. „Ó ty hříšníku, za tento zločin zasluhuješ smrt. Za svoji pošetilost budeš trpĕt ještĕ v tomto životĕ. Až se nakonec setkáš v bitvĕ se svým úhlavním nepřítelem, tvůj kočár pohltí zemĕ. Stejnĕ lehkomyslnĕ jako jsi skolil moji krávu, ti tvůj nepřítel setne hlavu. Teď odejdi, ty bídáku!“

Karna se snažil bráhmanu upokojit, ale ten nemĕl slitování. „Moje slova nevyjdou naprázdno,“ odpovĕdĕl. Nakonec Karna se smutnĕ svĕšenou hlavou odešel.

Karna pobýval v Parašurámovĕ ášramu nĕjaký čas a dĕlal mudrci radost svým talentem k učení i pokorným, služebnickým přístupem. Parašuráma ho naučil o Brahmovĕ zbrani vše, a stejnĕ tak i o dalších strašných střelách, jako je například mocná bhárgavástra.

Jednoho dne se šel mudrc projít do lesa a Karnu vzal s sebou. Po nĕjaké dobĕ pocítil únavu, a tak ulehl na travnatou stráň, aby si odpočinul. Hlavu si položil Karnovi do klína. Když riši spal, Karnovi vylezl na nohu obrovský pavouk a začal se mu zavrtávat do masa. Hluboko se zakousl a pil Karnovu krev. Karna nechtĕl svého gurua vyrušit ze spánku, a proto se ani nepohnul. Sedĕl, aniž by projevil sebemenší známky bolesti.

Po nĕkolika minutách začala jeho horká krev stékat Parašurámovi do tváře a probudila ho. Když spatřil na Karnovĕ noze osminohého tvora, roztavil ho svým pohledem. Náhle do nebe vylétl rákšasa, který se se sepjatýma rukama obrátil na Parašurámu: „Ó nejlepší z asketů, zachránil jsi mne z pekelné existence. Dříve jsem žil na vyšších planetách, ale jednoho dne jsem urazil manželku mudrce Bhrigua. Ten mĕ proklel, abych se stal pavoukem. Když jsem ho prosil o smilování, řekl mi, že až se setkám s Rámou, Džamadagniho synem, kletba pomine. Zachránil jsi mne. Dĕkuji ti, ó mudrci. Nyní odejdu.“

Rákšasa zmizel a zanechal tam rišiho, který zlobnĕ hledĕl na Karnu: „Ó ty mizero!“ vykřikl. „Jak bys mohl být bráhmana? Žádný bráhmana by nedokázal snést takovou bolest. Pouze kšatrija má takovou schopnost snášet utrpení. Řekni mi pravdu   —   kdo jsi?“

Chvĕjící se Karna odpovĕdĕl: „Ó pane, jsem Karna a narodil jsem se v rodĕ sútů, vzniklém spojením bráhmanů a kšatrijů. Když jsem za tebou přišel, aby ses stal mým učitelem, ó potomku Bhriguova rodu, pohlížel jsem na tebe jako na svého otce. Proto jsem se prohlásil za člena Bhriguovy dynastie. Odpusť mi, neboť jsem tvůj pokorný služebník.“

Parašuráma se navzdory hnĕvu usmál. Pohlédl na Karnu, který ležel se sepjatýma rukama tváří k zemi, a řekl: „Z lačnosti po zbraních jsi mi lhal. Proto ti říkám toto   —   až budeš čelit tomu nejvĕtšímu nebezpečí a zoufale budeš potřebovat svoji nejmocnĕjší nebeskou zbraň, nedokážeš si na její mantry vzpomenout. Jinak se ti znalostmi zbraní nikdo nevyrovná. A teď okamžitĕ odejdi, protože pro nikoho, kdo se chová proradnĕ, tu není místo.“

Karna zahanbenĕ odešel a pozdĕji se v Hastinápuru připojil k Durjódhanovi.