DODATEK ČTYŘI

Následující otázky a odpovĕdi nejsou zahrnuty v hlavním textu:

„Co činí človĕka učeným? Jakým způsobem dosáhne vznešeného postavení? Co je jeho druhým já a čím človĕk zmoudří?“

„Človĕk se stane učeným studiem Véd. Do vznešeného postavení jej povýší askeze. Jeho druhým já je inteligence a moudrost získá službou starším.“

„Jaká je Bohem daná vlastnost bráhmanů? Jaká jejich ctnostná činnost se podobá jednání zbožných lidí, jaký je jejich lidský rys a jaké jejich jednání se podobá činnostem bezbožných lidí?“

„Studium Véd je Bohem danou vlastností bráhmanů. Jejich askeze je jako ctnostné jednání zbožných, smrt je jejich lidským rysem a urážlivá mluva je jejich bezbožností.“

„Jaká je Bohem daná vlastnost kšatrijů, jaká je jejich zbožnost a bezbožnost a co je jejich lidskou slabostí?“

„Podstatou jejich Bohem daných vlastností jsou šípy a zbranĕ, obĕti jsou jejich zbožností a opuštĕní tĕch, kteří jsou v nesnázi, je jejich bezbožností. Jejich lidskou slabostí je strach.“

„Co je Sámou obĕti, co je její Jadžur a bez čeho nemůže být provádĕna?“

„Život je Sámou obĕti, mysl je její Jadžur a je to Rig, bez čeho se neobejde.“

Judhišthira chápal skutečný význam. Obĕtí mínil duchovní obĕť vynaloženou pro získání čistého poznání. Při obĕtování předmĕtů, což človĕk vykonává obvykle s pomocí ohnĕ a manter, jsou nezbytné tři Védy   —   Sáma, Jadžur a Rig. Při osobní, duchovní obĕti je nutné nabýt pravého poznání, vedle ryzího života a mysli, stejnĕ tak jako jsou pro obĕtování předmĕtů nezbytné mantry tĕchto tří Véd. Duchovní obĕť pak zvlášť závisí na modlitbĕ, kterou představují mantry z Rig Védy.

Jakša bez přerušení pokračoval: „Co má nejvĕtší hodnotu pro pĕstitele, pro ty, kteří sejí, ty, kteří touží po blahobytu, a ty, kteří plodí?“

„Pro pĕstitele má nejvĕtší hodnotu déšť, pro ty, kteří sejí, to je osivo, pro ty, kteří touží po blahobytu, to je kráva a pro ty, kteří plodí, syn.“

„O kom se říká, že nežije, ačkoliv dýchá, je obdařen inteligencí, lidé ho ctí a užívá si smyslových požitků?“

„O osobĕ, která neuspokojuje bohy, hosty, služebníky, předky ani vlastní já předkládáním posvĕceného jídla se říká, že je mrtvá, i když třeba dosud dýchá.“

„Kdo nese vĕtší tíhu než Zemĕ? Co převyšuje nebesa? Co je rychlejší než vítr? A co je početnĕjší než stébla trávy?“

„Matka nese vĕtší břemeno než Zemĕ. Otec převyšuje nebesa. Rychlejší než vítr je mysl a myšlenek je mnohem víc než stébel trávy.“

Judhišthira vĕdĕl, že službou matce človĕk získává Zemi a službou otci může vystoupit do nebes.

Jakša se dále ptal: „Kdo nezavírá ve spánku oči? Co se po narození nehýbá? Co je bez srdce a co nabývá vlastní silou?“

„Ryby mají otevřené oči i ve spánku. Vejce se po narození nehýbá. Kámen nemá žádné srdce a vlastní silou nabývá řeka.“

„Kdo je přítelem vyhnance, hospodáře, nemocného a umírajícího?“

„Vyhnancovým přítelem je jeho společník, přítelem hospodáře žena, přítelem nemocného lékař a přítelem umírajícího dobročinnost.“

„Kdo je hostem všech bytostí? Co je vĕčným náboženstvím? Ó králi králů, co je životodárným nektarem a co prostupuje veškerým tímto vesmírem?“

„Agni je hostem všech bytostí. Kravské mléko je životodárným nektarem. Obĕtování ghí do obĕtního ohnĕ zasvĕceného Pánovi je vĕčným náboženstvím a celý vesmír je prostoupen životním vzduchem.“

„Co putuje v osamĕní? Co se opĕt narodí po svém zrození? Co je lékem proti zimĕ a jaké pole je nejrozlehlejší?“

„Slunce putuje o samotĕ. Mĕsíc se rodí zas a zas. Lékem proti zimĕ je Agni a Zemĕ je tím nejrozlehlejším polem.“

„Co je nejvznešenĕjším útočištĕm ctnosti, slávy, nebes a štĕstí?“

„Nejvznešenĕjším útočištĕm ctnosti je štĕdrost, slávy dobročinnost, nebes pravda a nejvznešenĕjším útočištĕm štĕstí je řádné chování.“

„Co je duší muže? Kdo je jeho osudem daný přítel? Co je jeho hlavní oporou a hlavním útočištĕm?“

„Duší muže je jeho syn a jeho žena je přítelem, kterého mu přidĕlil osud. Mraky jsou jeho hlavní oporou a dobročinnost tím nejlepším útočištĕm.“

„Co je nejlepší ze všeho chvályhodného, ze všech druhů bohatství a ze všeho štĕstí? A jaký zisk je ze všech nejdůležitĕjší?“

„Zručnost je ze všeho chvályhodného nejlepší. Poznání je nejvznešenĕjším bohatstvím. Zdraví je nejvĕtším ziskem a spokojenost je tím nejvyšším štĕstím.“

„Co je v tomto svĕtĕ nejvznešenĕjší ctností? Které náboženství přináší vždy své plody? Co človĕka, pokud to ovládne, nikdy nepřivede do neštĕstí? A s kým se přátelství nikdy nerozpadne?“

„Nejvznešenĕjší ctností je neubližování žádnému tvoru. Plody pokaždé přináší náboženství tří Véd. Mysl, je-li ovládnuta, človĕka nikdy nezavede do neštĕstí a přátelství se spravedlivými lidmi se nikdy nerozpadá.“

„Co človĕku přinese oblibu u ostatních, když se toho vzdá? Když toho človĕk zanechá, nikdy to nevede k neštĕstí   —   co je to? Co mu přinese zisk, když se toho zřekne? A co ho dovede ke štĕstí, když se toho vzdá?“

„Oblibu u druhých získá, zřekne-li se pýchy. Zanechání hnĕvu ho nikdy nepřivede do neštĕstí. Jestliže se človĕk vzdá touhy, získá velké bohatství a vzdá-li se hrabivosti, dovede ho to ke štĕstí.“

„Proč človĕk dává milodary bráhmanům, tanečníkům, služebníkům a králům?“

„Bráhmanům je dává, aby získal zbožné zásluhy, tanečníkům kvůli slávĕ, služebníkům pro jejich obživu, a králům proto, aby se zbavil strachu.“

„Co obklopuje tento svĕt? Co brání bytostem, aby objevily samy sebe? Proč se opouštĕjí přátelé a co človĕku znemožňuje vstoupit na nebesa?“

„Svĕt obklopuje temnota. Překážkou sebepoznání je duchovní nevĕdomost. Přátelé se opouštĕjí kvůli lakotĕ a styk s tímto svĕtem človĕku znemožňuje odejít na nebesa.“

„Kvůli čemu je človĕk považován za mrtvého? Co je příčinou toho, že se na království pohlíží, jako by bylo bez života, a co způsobuje, že obĕť postrádá život?“

„Chudý človĕk je zaživa považován za mrtvého. Království bez krále je považováno za mrtvé a mrtvá je i obĕť bez dobročinnosti.“

„Jakou cestu by mĕl človĕk následovat? Co se označuje jako voda, potrava a jed? Kdy je vhodná doba pro šráddhu?“

„Cesta v šlépĕjích spravedlivých je tou pravou. O vesmíru se ve védských spisech hovoří jako o vodĕ. Za potravu je považována kráva, protože z jejího mléka se získává ghí. Ghí se pak používá při obĕtech a díky tĕmto obĕtem přichází déšť, který nám dává jako potravu zrno. Jedem je chtivost. Vhodný čas pro šráddhu je vždy, kdy je dostupný způsobilý bráhmana.“

Judhišthira si nebyl jist, zda jeho odpovĕdi jakšu uspokojily. Tázavĕ na nĕho pohlédl: „Jaký je tvůj názor, ó jakšo?“ Jakša ale pouze pokračoval v kladení dalších otázek.

„Co je příznačné pro skutečnou askezi? Co je to sebeovládání? Co je podstatou odpuštĕní a ostudy?“

„Drží-li se človĕk svých náboženských povinností, jde o askezi. Sebeovládání znamená udržovat mysl ve vzpomínkách na Pána. Odpuštĕní spočívá ve snášenlivosti vůči nepřátelství a osvobození od hanby znamená vyvarovat se všech podlých činů.“

„Ó králi, čemu se říká poznání? Co je klid? Co je známo jako nejvĕtší laskavost a co je prostota?“

„Pravým poznáním je poznání Brahmanu. Klid je pokojné srdce. Laskavost spočívá v touze po blahu všech bytostí a prostota znamená vyrovnanost mysli.“

„Co je nepřekonatelným nepřítelem človĕka? Jaká je jeho nevyléčitelná choroba? Který človĕk je považován za čestného a který za nečestného?“

„Nepřekonatelným nepřítelem je hnĕv a chtivost nevyléčitelnou nemocí. Čestný je ten, kdo je přítelem všech tvorů, a krutý človĕk je nečestný.“

„Co je, ó vznešený panovníku, považováno za nevĕdomost? Čemu se říká pýcha? Co se rozumí pod slovem lenost? A čemu se říká žal?“

„O nevĕdomost jde, když človĕk nezná svoje náboženské povinnosti. Pýcha znamená považovat se za konatele činů v tomto svĕtĕ bez toho, aby človĕk uznal, že tu je svrchovaná síla, která vše ovládá. Lenost je neplnĕní svých náboženských povinností a žal je nevĕdomost.“

„Co rišiové znají jako stálost a co jako trpĕlivost? O čem se říká, že je to nejlepší očištĕní, a o čem se hovoří jako o dobročinnosti?“

„Stálost znamená neochvĕjné lpĕní na svých náboženských povinnostech. Trpĕlivost je ovládání smyslů. Nejvyšším očištĕním je odstranĕní veškerých nečistot z mysli a dobročinnost znamená chránit všechny tvory.“

„Kdo je považován za učeného? Kdo je ateistou? Kdo je nevĕdomý? Čemu se říká touha a čemu závist?“

„Učený je ten, kdo zná svoje povinnosti. Nevĕdomý muž je ateistou, a tak je také ateista nevĕdomým. Touha znamená dychtit po svĕtských vĕcech a závist není nic víc než srdcebol.“

„Co je pokrytectví? Co je milost bohů? Čemu se říká špatnost?“

„Vydávání se za zbožného človĕka se říká pokrytectví. Milost bohů je výsledkem dobročinnosti. Špatnost je pomlouvání druhých.“

„Ctnost, zisk a rozkoš si vzájemnĕ odporují. Jak mohou existovat vedle sebe?“

„Když jsou manželé šťastnĕ spojeni za účelem vykonávání náboženských povinností, potom mohou být tyto tři vĕci v souladu.“

„Kdo, ó nejlepší z Bharatových potomků, je odsouzen k vĕčnému zatracení? Rychle mi odpovĕz na tuto moji otázku.“

„Ten, kdo přivolá bráhmanu s tím, že mu dá almužnu, ale pak mu nedá nic, je odsouzen do vĕčného pekla. Do nekonečného pekla půjde rovnĕž ten, kdo popírá pravdy Véd, bráhmanů, bohů a náboženství svých předků. Také človĕk, který navzdory svému bohatství odmítá dávat milodary, musí trpĕt vĕčným zatracením.“

„Ó králi, řekni mi s určitostí, co dĕlá bráhmanu bráhmanou? Je to původ, dobrá povaha, učenost, či studium Véd?“

„Poslyš, ó jakšo, ó ctihodný, jaké jsou pravé vlastnosti bráhmany. Je to jeho chování, podle kterého se rozpozná. Původ i učenost, dokonce i znalost všech Véd jsou zbytečné, pokud nemá dobrou povahu. Bráhmanou je pouze ten, kdo vykonává svoje náboženské povinnosti, provádí obĕti a ovládá smysly. Jinak nemá být považován za lepšího než kterýkoliv šúdra.“

„Co človĕk získá příjemnou řečí? Co získá ten, kdo jedná až po pečlivé úvaze? Co získá človĕk, který má hodnĕ přátel? A co získá ten, kdo se oddává ctnosti?“

„Ten, kdo hovoří příjemnĕ, si získá oblibu všech. Opatrný človĕk dosáhne všeho, oč usiluje. Človĕk s mnoha přáteli žije šťastnĕ v tomto životĕ a ctnostný človĕk v životĕ příštím.“

Zbývající otázky a odpovĕdi od tohoto bodu jsou obsaženy v textu.