Kapitola 1

Sloka 1.1: Dhṛtarāṣṭra pravil: Sañjayo, co učinili moji a Pāṇḍuovi synové potom, co se s touhou bojovat shromáždili na poutním místě Kurukṣetře?

Sloka 1.2: Sañjaya pravil: Ó králi, poté, co si král Duryodhana prohlédl vojska, která do bojové formace seřadili synové Pāṇḍua, přistoupil ke svému učiteli a pronesl následující slova.

Sloka 1.3: Ó můj učiteli, pohleď na mohutné vojsko Pāṇḍuových synů, které tak zkušeně seřadil tvůj inteligentní žák, syn Drupady.

Sloka 1.4: V této armádě je mnoho hrdinných lučištníků, kteří se v boji vyrovnají Bhīmovi a Arjunovi – velcí bojovníci, jako Yuyudhāna, Virāṭa a Drupada.

Sloka 1.5: Jsou tu také odvážní a mocní bojovníci, jako je Dhṛṣṭaketu, Cekitāna, Kāśirāja, Purujit, Kuntibhoja a Śaibya.

Sloka 1.6: Je tu mocný Yudhāmanyu, velice silný Uttamaujā, syn Subhadry a synové Draupadī. Ti všichni umí výtečně bojovat na válečných vozech.

Sloka 1.7: Ó nejlepší z brāhmaṇů, dovol mi však, abych tě informoval o velitelích, kteří jsou zvláště způsobilí k vedení mých vojsk.

Sloka 1.8: Kromě tebe jsou tady osobnosti jako Bhīṣma, Karṇa, Kṛpa, Aśvatthāmā, Vikarṇa a Somadattův syn Bhūriśravā, kteří vycházejí z bojů vždy vítězně.

Sloka 1.9: Je tu i mnoho jiných hrdinů, kteří jsou připravení za mne položit život. Všichni jsou vybavení nejrůznějšími zbraněmi a výborně ovládají vojenskou vědu.

Sloka 1.10: Naše síla je nezměrná a jsme pod dokonalou ochranou praotce Bhīṣmy, zatímco síla Pāṇḍuovců, které bedlivě chrání Bhīma, je omezená.

Sloka 1.11: Vy všichni, jak tu stojíte rozestavení na strategických místech, kde hrozí průlom do vojenského šiku, musíte nyní praotce Bhīṣmu ze všech sil podpořit.

Sloka 1.12: Tehdy Bhīṣma, mocný a statečný stařešina kuruovské dynastie, praotec bojovníků, hlasitě zatroubil na svou lasturu. Zvuk podobný lvímu zařvání udělal Duryodhanovi radost.

Sloka 1.13: Poté i ostatní rozezněli své lastury, bubny, polnice, trumpety a rohy, jež dohromady vytvořily burácivý zvuk.

Sloka 1.14: Na opačné straně, na velikém válečném voze taženém bílými koňmi, zatroubili na své transcendentální lastury Pán Śrī Kṛṣṇa s Arjunou.

Sloka 1.15: Pán Kṛṣṇa zadul do své lastury zvané Pāñcajanya, Arjuna do své Devadatty a Bhīma, nenasytný jedlík schopný herkulovských činů, zatroubil na svou hrozivou lasturu jménem Pauṇḍra.

Sloka 1.16–18: Král Yudhiṣṭhira, syn Kuntī, zatroubil na svou lasturu jménem Anantavijaya a Nakula se Sahadevou zaduli do lastur zvaných Sughoṣa a Maṇipuṣpaka. Znamenitý lučištník král Kāśī, mocný bojovník Śikhaṇḍī, Dhṛṣṭadyumna, Virāṭa, neporazitelný Sātyaki, Drupada, synové Draupadī a další, ó králi, jako například syn Subhadry, válečník mocných paží, – ti všichni zaduli do svých lastur.

Sloka 1.19: Troubení těchto lastur bylo ohlušující. Znělo nebem i zemí a otřásalo srdci Dhṛtarāṣṭrových synů.

Sloka 1.20: V tu chvíli Arjuna, syn Pāṇḍua, sedící na válečném voze s vlajkou nesoucí znak Hanumāna, pozvedl svůj luk a připravil se střílet. Ó králi, Arjuna pohlédl na Dhṛtarāṣṭrovy syny seřazené ve vojenském šiku a poté řekl Pánu Kṛṣṇovi následující slova.

Sloka 1.21–22: Arjuna řekl: Ó neselhávající, prosím zajeď s mým vozem mezi obě vojska, abych si mohl prohlédnout bojechtivé protivníky, s nimiž se musím v této velké bitvě střetnout.

Sloka 1.23: Chci spatřit ty, kteří sem přišli bojovat pro potěšení zlovolného Dhṛtarāṣṭrova syna.

Sloka 1.24: Sañjaya řekl: Ó potomku Bharaty, Pán Kṛṣṇa, jehož Arjuna takto oslovil, zajel s jejich skvělým vozem mezi vojska obou soupeřů.

Sloka 1.25: V přítomnosti Bhīṣmy, Dṛony a všech ostatních vládců světa Pán pravil: „Jen pohleď, Pārtho, na všechny shromážděné Kuruovce.“

Sloka 1.26: V řadách obou vojsk tam Arjuna spatřil své otce, dědy, učitele, strýce z matčiny strany, bratry, syny, vnuky, přátele a také tchány a příznivce.

Sloka 1.27: Když Arjuna, syn Kuntī, uviděl všechny tyto přátele a příbuzné, přemohl ho soucit a promluvil následovně.

Sloka 1.28: Arjuna řekl: Milý Kṛṣṇo, při pohledu na mé přátele a příbuzné, kteří přede mnou stojí v tak bojovné náladě, cítím, jak se údy mého těla chvějí a vysychá mi v ústech.

Sloka 1.29: Třesu se po celém těle a ježí se mi chlupy, luk Gāṇḍīva mi padá z ruky a kůže mě pálí.

Sloka 1.30: Už tu nemohu déle stát. Zapomínám, kdo jsem, a moje mysl je zmatená. Ó Kṛṣṇo, hubiteli démona Keśīho, vidím před sebou jen příčiny neštěstí.

Sloka 1.31: Nevím, jak může vzejít něco dobrého z toho, když v této bitvě pobiju vlastní příbuzné, můj milý Kṛṣṇo, vždyť já si ani nemohu přát následné vítězství, království či štěstí.

Sloka 1.32–35: Ó Govindo, k čemu nám bude království, štěstí, či dokonce sám život, když všichni, pro které si to můžeme přát, jsou teď sešikovaní na tomto bojišti? Ó Madhusūdano, stojí přede mnou učitelé, otcové, synové, dědové, strýcové ze strany matky, tcháni, vnuci, švagři a ostatní příbuzní, připravení obětovat své životy a majetek, – proč bych je měl chtít zabít, třebaže jinak mohou oni zabít mě? Ó udržovateli všech živých bytostí, nemám žádný zájem s nimi bojovat ani výměnou za tři světy, o této zemi ani nemluvě. Jaké potěšení z toho budeme mít, když zabijeme Dhṛtarāṣṭrovy syny?

Sloka 1.36: Jestliže zabijeme tyto agresory, poskvrní nás hřích. Proto není správné, abychom Dhṛtarāṣṭrovy syny a naše přátele zabíjeli. Co bychom tím získali, ó Kṛṣṇo, manželi bohyně štěstí, a jak bychom mohli být šťastní, když pobijeme vlastní příbuzné?

Sloka 1.37–38: Ó Janārdano, třebaže tito muži, jejichž srdce ovládla chamtivost, nevidí nic špatného ve zničení vlastního rodu a ve svárech se svými přáteli, proč bychom my, kteří zločin ve zničení rodu vidíme, měli páchat takové hříchy?

Sloka 1.39: Se zničením dynastie zaniká věčná rodová tradice, a zbytek rodiny tak propadá bezbožnosti.

Sloka 1.40: Když v rodině převládne bezbožnost, ó Kṛṣṇo, dojde k mravnímu úpadku žen, a jakmile jsou ženy pokleslé, ó potomku Vṛṣṇiho, pak přijde na svět nežádoucí potomstvo.

Sloka 1.41: Přibývání nechtěných dětí bude znamenat peklo jak pro rodinu, tak pro ty, kteří rodinnou tradici ničí. Předkové takových zkažených rodin poklesnou, protože se jim nadobro přestane obětovat jídlo a voda.

Sloka 1.42: Prohřešky těch, kdo ničí rodinnou tradici, a tak způsobují rození nežádoucích dětí, maří veškeré společenské plány i činnosti pro blaho rodiny.

Sloka 1.43: Ó Kṛṣṇo, udržovateli lidstva, od učednické posloupnosti jsem slyšel, že ti, jejichž rodinné tradice jsou zničené, budou navždy pobývat v pekle.

Sloka 1.44: Běda, jak je podivné, že se chystáme spáchat tak nesmírné hříchy! Hnaní touhou po královském štěstí chceme zabíjet i vlastní příbuzné.

Sloka 1.45: Bylo by pro mě lépe, kdyby mne Dhṛtarāṣṭrovi synové se zbraněmi v rukách zabili na bojišti neozbrojeného, aniž bych se bránil.

Sloka 1.46: Sañjaya řekl: Potom, co Arjuna takto na bitevním poli promluvil, odložil luk a šípy a s myslí zaplavenou zármutkem usedl do válečného vozu.