Sloka 11.48
na veda-yajñādhyayanair na dānair
na ca kriyābhir na tapobhir ugraiḥ
evaṁ-rūpaḥ śakya ahaṁ nṛ-loke
draṣṭuṁ tvad anyena kuru-pravīra
na — nikdy; veda-yajña — pomocí obětí; adhyayanaiḥ — nebo studia Véd; na — nikdy; dānaiḥ — díky dávání milodarů; na — nikdy; ca — také; kriyābhiḥ — pomocí zbožných činností; na — nikdy; tapobhiḥ — díky přísné askezi; ugraiḥ — strohé; evam-rūpaḥ — v této podobě; śakyaḥ — mohu; aham — Já; nṛ-loke — v tomto hmotném světě; draṣṭum — být viděn; tvat — než jsi ty; anyena — někým jiným; kuru-pravīra — ó nejlepší z kuruovských bojovníků.
Ó nejlepší z kuruovských bojovníků, před tebou nikdo tuto Mou vesmírnou podobu v hmotném světě nespatřil, protože ji není možné vidět ani pomocí studia Véd, konání obětí či dávání milodarů, ani díky zbožným činnostem nebo strohé askezi.
V této souvislosti je třeba správně chápat, co znamená božský zrak. Kdo může mít božský zrak? „Božský“ znamená náležející Bohu. Božský zrak nemůže mít nikdo, koho nezdobí vlastnosti polobohů. A kdo je polobůh? Védská písma uvádějí, že polobohy jsou oddaní Pána Viṣṇua (viṣṇu-bhaktāḥ smṛto daivāḥ). Ateisté neboli ti, kdo nevěří ve Viṣṇua nebo kdo považují neosobní aspekt Kṛṣṇy za Nejvyšší, božský zrak nemohou mít. Není možné znevažovat Kṛṣṇu a přitom mít božský zrak. Nikdo ho nemůže mít, aniž by vyvinul božské vlastnosti. Zato ti, kdo ho mají, mohou vidět totéž co Arjuna.
Bhagavad-gītā líčí vesmírnou podobu Pána. I když před Arjunou nikdo tento popis neznal, teď už si můžeme o viśva-rūpě udělat určitou představu a ti, kdo mají skutečně božské vlastnosti, ji mohou i vidět. Božské vlastnosti ale může mít jen čistý oddaný Kṛṣṇy. Oddaní, kteří mají božskou povahu a božský zrak, ovšem nijak zvlášť netouží po pohledu na Pánovu vesmírnou podobu. Jak je uvedeno v předchozích verších, Arjuna chtěl vidět Pána Kṛṣṇu ve čtyřruké podobě Viṣṇua a z vesmírné podoby měl strach.
V tomto verši je několik důležitých slov, jako například veda-yajñādhyayanaiḥ, které poukazuje na studium védské literatury a pravidel obětí. Slovo veda zahrnuje veškeré védské texty: čtyři Védy (Ṛg, Yajur, Sāma a Atharva), osmnáct Purāṇ, Upaniṣady a Vedānta-sūtru. Tato písma může člověk doma nebo kdekoliv jinde studovat. Existují také sūtry – Kalpa-sūtry a Mīmāṁsā-sūtry – s popisy obětních metod. Slovo dānaiḥ se vztahuje na milodary vhodným osobám, jako jsou ti, kdo prokazují transcendentální láskyplnou službu Pánu, tedy brāhmaṇové a vaiṣṇavové. Pokud jde o zbožné činnosti, k těm patří oběť zvaná agni-hotra a předepsané povinnosti různých společenských tříd. Dobrovolné snášení určitého tělesného nepohodlí se nazývá tapasya. To vše může člověk dělat – podstupovat tělesnou askezi, rozdávat milodary, studovat Védy a tak dále – , ale pokud není oddaný jako Arjuna, vesmírnou podobu neuvidí. Impersonalisté si také představují, že vidí vesmírnou podobu Pána, ale z Bhagavad-gīty je zřejmé, že nejsou oddaní, a proto ji vidět nemohou.
Mnoho lidí „vytváří“ inkarnace tak, že za inkarnaci prohlásí nějakého obyčejného člověka. To je hloupost. Musíme se držet zásad Bhagavad-gīty, jinak nemůžeme získat dokonalé duchovní poznání. I když učení Bhagavad-gīty podává první základy vědy o Bohu, je tak dokonalé, že umožňuje rozlišovat, co je co. Následovníci nějaké vymyšlené inkarnace mohou prohlašovat, že také viděli transcendentální inkarnaci Boha, vesmírnou podobu, ale to je nepřijatelné, protože tady je jasně řečeno, že nikdo nemůže vidět vesmírnou podobu Pána, dokud se nestane Kṛṣṇovým oddaným. Nejprve se tedy člověk musí stát čistým oddaným Kṛṣṇy, a pak teprve může tvrdit, že někoho viděl ukazovat vesmírnou podobu. Falešné inkarnace ani jejich přívržence Kṛṣṇův oddaný nikdy neuznává.