Kapitola 13

Sloka 13.1–2: Arjuna said: O my dear Kṛṣṇa, I wish to know about prakṛti [nature], puruṣa [the enjoyer], and the field and the knower of the field, and of knowledge and the object of knowledge. The Supreme Personality of Godhead said: This body, O son of Kuntī, is called the field, and one who knows this body is called the knower of the field.

Sloka 13.3: Ó potomku Bharaty, věz, že i Já jsem ve všech tělech znalcem. A rozumět tomuto tělu a jeho znalci je poznání. To je Můj názor.

Sloka 13.4: Nyní si ode Mě prosím vyslechni stručný popis tohoto pole působnosti, co ho tvoří, jak se mění, odkud pochází a kdo je jeho znalcem a jaký má vliv.

Sloka 13.5: Pole působnosti a znalce pole popsali různí mudrci v různých védských písmech. Zvláště podrobně o nich pojednává Vedānta-sūtra, se zachováním dokonalé logiky příčiny a následku.

Sloka 13.6–7: Pět základních prvků, falešné ego, inteligence, neprojevený stav, deset smyslů a mysl, pět smyslových předmětů, touha, nechuť, štěstí, neštěstí, celek vzniklý jejich propojením, příznaky života a přesvědčení – to vše ve stručnosti tvoří pole působnosti a interakce, které v něm probíhají.

Sloka 13.8–12: Pokoru, neokázalost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistotu, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, vnímání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezávislost na dětech, manželce, domovu a podobně, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalou a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, odpoutanost od masy obyčejných lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filozofické hledání Absolutní Pravdy – to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je nevědomost.

Sloka 13.13: Teď ti vyložím předmět poznání, a když ho poznáš, okusíš věčnost. Je bez počátku a závisí na Mně. Nazývá se Brahman, duchovní podstata, a leží mimo příčiny a následky tohoto hmotného světa.

Sloka 13.14: Všude má své ruce a nohy, oči, hlavy a tváře. I uši má všude. Tak existuje Nadduše, prostupující vším.

Sloka 13.15: Nadduše je původním zdrojem všech smyslů, a přesto sama smysly nemá. Není připoutaná, třebaže udržuje při životě všechny živé bytosti. Je transcendentální vůči kvalitám přírody a zároveň je jejich pánem.

Sloka 13.16: Nejvyšší Pravda pobývá vně i uvnitř všech živých bytostí, pohyblivých i nehybných. Je tak subtilní, že Ji není možné vidět či poznat hmotnými smysly. I když je velice daleko, je zároveň blízko všech.

Sloka 13.17: Přestože se zdá, že Nadduše je rozdělená mezi všechny bytosti, není nikdy rozdělená. Je jedna jediná. Ačkoliv opatruje všechny živé bytosti, věz, že je i tím, kdo je pohlcuje a projevuje.

Sloka 13.18: Nadduše je zdroj světla všech svítících těles. Je nad temnotou hmoty a je neprojevená. Je poznáním, předmětem poznání a cílem poznání. Pobývá v srdci každého.

Sloka 13.19: Tak jsem ti v krátkosti popsal pole působnosti (tělo), poznání a předmět poznání. Jedině Moji oddaní to mohou dokonale pochopit, a tak dosáhnou Mého stavu bytí.

Sloka 13.20: Věz, že hmotná příroda a živé bytosti nemají počátek. Jejich proměny a hmotné kvality jsou výtvory hmotné přírody.

Sloka 13.21: Je řečeno, že příroda je příčinou všech hmotných příčin a následků, zatímco živá bytost je příčinou různých strastí a radostí zažívaných v tomto světě.

Sloka 13.22: Živá bytost žije v hmotné přírodě a zakouší působení jejích tří kvalit. To je způsobené jejím stykem s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních podobách.

Sloka 13.23: V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel, a tím je Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který se nazývá Nadduše.

Sloka 13.24: Ten, kdo chápe tuto filozofii týkající se hmotné přírody, živé bytosti a vzájemného působení kvalit, dosáhne osvobození a už se tu znovu nenarodí, bez ohledu na to, v jakém je teď postavení.

Sloka 13.25: Někteří vnímají Nadduši ve svém nitru meditací, jiní díky rozvoji poznání a ještě jiní skrze jednání bez touhy po plodech.

Sloka 13.26: Další sice nejsou obeznámení s duchovním poznáním, ale začínají uctívat Pána, Nejvyšší Osobu, když o Něm slyšeli od druhých. Díky své ochotě naslouchat autoritám i oni překonávají cestu zrození a smrti.

Sloka 13.27: Ó nejlepší z Bhāratovců, věz, že vše, co existuje, pohyblivé i nehybné, je jen kombinací pole působnosti a znalce pole.

Sloka 13.28: Kdo vidí Nadduši doprovázející individuální duši ve všech tělech a ví, že duše ani Nadduše v těle odsouzeném k zániku nikdy nezanikají, ten skutečně vidí.

Sloka 13.29: Kdo vidí Nadduši stejně přítomnou všude, v každé živé bytosti, si svou myslí nezpůsobuje poklesnutí. Tak spěje do transcendentálního cíle.

Sloka 13.30: Kdo vidí, že všechny činnosti provádí tělo, které je výtvorem hmotné přírody, a že on sám nedělá nic, ten doopravdy vidí.

Sloka 13.31: Když rozumný člověk přestává v různých hmotných tělech vidět různé totožnosti, dospívá k poznání Brahmanu, ve kterém se bytosti expandují všude.

Sloka 13.32: Ó Arjuno! Ti, kdo mají vizi věčnosti, vidí, že nepomíjivá duše je transcendentální, věčná a nad kvalitami přírody. I když je ve styku s hmotným tělem, sama nic nedělá a ani není zapletená.

Sloka 13.33: Přestože nebe prostupuje vším, díky své subtilní povaze se s ničím nemísí. Stejně tak duše, která vidí Brahman, se nemísí s tělem, i když v něm setrvává.

Sloka 13.34: Ó synu Bharaty, stejně jako jediné Slunce osvětluje celý tento vesmír, tak i jediná živá bytost v těle osvětluje celé tělo vědomím.

Sloka 13.35: Ti, kdo očima poznání vidí rozdíl mezi tělem a znalcem těla a vědí, jak se vysvobodit z pout hmotné přírody, dosahují nejvyššího cíle.