Sloka 13.18
jyotiṣām api taj jyotis
tamasaḥ param ucyate
jñānaṁ jñeyaṁ jñāna-gamyaṁ
hṛdi sarvasya viṣṭhitam
jyotiṣām — všech svítících těles; api — také; tat — ten; jyotiḥ — zdroj světla; tamasaḥ — temnotou; param — nad; ucyate — je řečeno; jñānam — poznání; jñeyam — předmět poznání; jñāna-gamyam — kterého má být dosaženo poznáním; hṛdi — v srdci; sarvasya — každého; viṣṭhitam — setrvávající.
Nadduše je zdroj světla všech svítících těles. Je nad temnotou hmoty a je neprojevená. Je poznáním, předmětem poznání a cílem poznání. Pobývá v srdci každého.
Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství, je zdrojem světla všech svítících těles, jako je Slunce, Měsíc a hvězdy. Ve védské literatuře nacházíme popis, že v duchovním království není zapotřebí Slunce ani Měsíce, protože tam všude svítí záře Nejvyššího Pána. V hmotném světě je tato brahma-jyoti, Pánova duchovní záře, pokrytá mahat-tattvou, hmotnými prvky, a proto tu světlo vzniká za pomoci Slunce, Měsíce, elektřiny a tak dále. V duchovním světě ale ničeho takového není zapotřebí. Ve védských textech je jasně řečeno, že tam je všechno osvětlené září Pána. Z toho je zřejmé, že Pán nežije v hmotném světě. Přebývá v duchovním světě, který je daleko odtud, v duchovním nebi. To také potvrzují Védy: āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastād (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) – Pán věčně svítí jako slunce, ale je vysoko nad temnotou tohoto hmotného světa.
Jeho poznání je transcendentální. Védská literatura dokládá, že Brahman je soustředěné transcendentální poznání. Ten, kdo se chce přemístit do duchovního světa, dostává potřebné poznání od Nejvyššího Pána, který sídlí v srdcích všech. Jedna védská mantra (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.18) říká: taṁ ha devam ātma-buddhi-prakāśaṁ mumukṣur vai śaraṇam ahaṁ prapadye. Ten, kdo touží po osvobození, se musí odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. Co se týče cíle konečného poznání, védská literatura také potvrzuje: tam eva viditvāti mṛtyum eti – „Jedině poznáním Jeho může člověk překonat hranice zrození a smrti.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8)
Nejvyšší vstoupil do srdce každého a sídlí tam jako svrchovaný vládce. Popis Bhagavad-gīty, že má nohy a ruce všude, se nedá vztáhnout na individuální duši. Proto musíme uznat existenci dvou znalců pole působnosti – individuální duše a Nadduše. Ruce a nohy živé bytosti jsou na jednom místě, ale Kṛṣṇovy ruce a nohy jsou všude. To potvrzuje Śvetāśvatara Upaniṣad (3.17): sarvasya prabhum īśānaṁ sarvasya śaraṇaṁ bṛhat. Tato Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, je prabhu neboli Pán všech živých bytostí, a je proto jejich konečným útočištěm. Nelze tedy popřít skutečnost, že Nadduše a individuální duše se od sebe vždy liší.