Sloka 13.23
upadraṣṭānumantā ca
bhartā bhoktā maheśvaraḥ
paramātmeti cāpy ukto
dehe ’smin puruṣaḥ paraḥ
upadraṣṭā — dohlížitel; anumantā — schvalovatel; ca — rovněž; bhartā — pán; bhoktā — svrchovaný vlastník; mahā-īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; parama-ātmā — Nadduše; iti — také; ca — a; api — skutečně; uktaḥ — je řečeno; dehe — v těle; asmin — tomto; puruṣaḥ — poživatel; paraḥ — transcendentální.
V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel, a tím je Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který se nazývá Nadduše.
Tady je řečeno, že Nadduše, která stále doprovází individuální duši, je zastoupením Nejvyššího Pána. Nadduše není obyčejná živá bytost. Jelikož monističtí filozofové uznávají jen jednoho znalce těla, myslí si, že mezi Nadduší a individuální duší není rozdíl. Pán jim to vyjasňuje prohlášením, že Paramātmā Ho zastupuje v každém těle. Liší se od individuální duše; je para, transcendentální. Individuální duše zažívá činnosti jen svého pole působnosti, ale Nadduše není přítomná jako omezený poživatel, ani se neúčastní činností těla – je svědek, dohlížitel, schvalovatel a svrchovaný poživatel. Má jméno Paramātmā, nikoliv ātmā, a je transcendentální. Je naprosto jasné, že ātmā a Paramātmā se od sebe liší. Nadduše, Paramātmā, má nohy a ruce všude, což individuální duše nemá. A jelikož Paramātmā je Nejvyšší Osobnost, nachází se v nitru živé bytosti, aby schvalovala její touhy po hmotném požitku. Bez svolení Nejvyšší Duše nemůže individuální duše dělat nic. Je bhukta neboli udržovaná, zatímco Pán je bhoktā, udržující. Všude žije nespočetně mnoho živých bytostí a v nich všech přebývá Nadduše jako jejich přítel.
Každá živá bytost je věčně nedílnou částí Nejvyššího Pána a oba spojuje důvěrný přátelský vztah. Živá bytost ale má sklon nedbat na Pánovu dobrou vůli a jednat nezávisle ve snaze ovládat přírodu. Pro tento sklon se o ní říká, že je okrajovou energií Nejvyššího Pána. Může být buď ve sféře hmotné, nebo duchovní energie. Po celou dobu, kdy je podmíněná hmotnou energií, s ní Nejvyšší Pán zůstává jako přítel v podobě Nadduše, aby jí pomohl vrátit se do oblasti duchovní energie. Neustále si přeje ji tam přivést, ale individuální duše uplatňuje svou nepatrnou nezávislost a vytrvale odmítá duchovní světlo. Toto zneužívání samostatnosti je příčinou jejího hmotného boje o přežití v podmíněné přírodě. Pán jí proto vždy dává pokyny zevnitř i zvenčí. Zvenčí dává pokyny uvedené v Bhagavad-gītě a zevnitř se ji snaží přesvědčit, že její činnosti na hmotném poli nevedou k pravému štěstí. Říká: „Nech toho všeho a věř Mně. Potom budeš šťastná.“ Inteligentní člověk, který důvěřuje Paramātmě, Nejvyšší Osobnosti Božství, je na cestě k pravému blaženému věčnému životu plnému poznání.