Sloka 13.5
ṛṣibhir bahudhā gītaṁ
chandobhir vividhaiḥ pṛthak
brahma-sūtra-padaiś caiva
hetumadbhir viniścitaiḥ
ṛṣibhiḥ — velkými mudrci; bahudhā — mnoha způsoby; gītam — líčené; chandobhiḥ — védskými hymny; vividhaiḥ — různými; pṛthak — odlišně; brahma-sūtra — Vedānty; padaiḥ — aforismy; ca — také; eva — jistě; hetu-madbhiḥ — s příčinou a následkem; viniścitaiḥ — rozpoznanými.
Pole působnosti a znalce pole popsali různí mudrci v různých védských písmech. Zvláště podrobně o nich pojednává Vedānta-sūtra, se zachováním dokonalé logiky příčiny a následku.
Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je svrchovanou autoritou ve vysvětlování tohoto poznání. Nicméně, všichni učenci a uznávané autority se vždy dovolávají dřívějších autorit. Kṛṣṇa tedy vykládá sporný bod rozdílnosti a totožnosti duše a Nadduše odkazem na Vedāntu, autoritativní písmo. Nejdřív říká: „Tak to líčí různí mudrci.“ Velkým mudrcem je, vedle samotného Pána, Vyāsadeva a jeho Vedānta-sūtra dokonale vysvětluje dualismus. Jeho otec Parāśara byl také velký mudrc, a ve svých náboženských textech píše: ahaṁ tvaṁ ca tathānye... „My všichni – ty, já a různé další živé bytosti – jsme transcendentální, přestože máme hmotná těla. Teď jsme v pokleslém stavu pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, podle naší různé karmy. Proto je někdo na vyšší úrovni a někdo na nižší. Vyšší a nižší stavy jednotlivých těl jsou výsledkem nevědomosti a projevují se u nekonečného počtu živých bytostí. Ale Nadduše, která nikdy neklesá, není znečištěná třemi kvalitami přírody a je transcendentální.“ O rozdílu mezi duší, Nadduší a tělem se píše i v původních Védách, zvláště v Kaṭha Upaniṣadě. Mnoho velkých mudrců ho vysvětlovalo a Parāśara Muni je považován za nejlepšího z nich.
Slovo chandobhiḥ se vztahuje na různá védská písma. Například Taittirīya Upaniṣad, která je částí Yajur Vedy, popisuje přírodu, živou bytost a Nejvyšší Osobnost Božství.
Kṣetra je pole působnosti a kṣetra-jña je dvojího druhu. Jedním je individuální živá bytost a druhým je svrchovaná živá bytost. Taittirīya Upaniṣad (2.5.1) uvádí: brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. Energie Nejvyššího Pána se zprvu projevuje jako anna-maya, závislost na potravě. To je materialistické vnímání Nejvyššího. Po realizaci Nejvyšší Absolutní Pravdy v jídle přichází na řadu prāṇa-maya, vnímání Absolutní Pravdy v příznacích života. Na úrovni jñāna-maya pak realizace přesahuje příznaky života a rozšiřuje se na myšlení, cítění a chtění. Potom následuje realizace Brahmanu zvaná vijñāna-maya, která umožňuje odlišit mysl a příznaky života od samotné živé bytosti. Další a nejvyšší úroveň je ānanda-maya, realizace dokonale blažené přirozenosti. To je pět úrovní realizace Brahmanu, souhrnně zvaných brahma puccham. První tři z nich – anna-maya, prāṇa-maya a jñāna-maya – se vztahují k polím působnosti živých bytostí. Transcendentální vůči všem těmto polím působnosti je Nejvyšší Pán, zvaný ānanda-maya. Vedānta-sūtra také popisuje Nejvyššího slovy ānanda-mayo ’bhyāsāt – Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je přirozeně plný radosti. A aby vychutnával svou transcendentální blaženost, expanduje se do projevů vijñāna-maya, prāṇa-maya, jñāna-maya a anna-maya. Živá bytost si je vědomá svého pole působnosti, ale ānanda-maya existuje mimo ni. Když se tedy živá bytost rozhodne užívat si tak, že se sladí s ānanda-mayou, dosáhne dokonalosti. To je správné chápání Nejvyššího Pána jako svrchovaného znalce pole, živé bytosti jako podřízeného znalce a povahy pole působnosti. Všechny tyto pravdy se dají najít ve Vedānta-sūtře neboli Brahma-sūtře.
Aforismy Brahma-sūtry jsou názorně uspořádané podle logiky příčiny a následků. Některé z těchto sūter znějí: na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18), parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). První se vztahuje na pole působnosti, druhá na živou bytost a třetí vyjadřuje, že Nejvyšší Pán je summum bonum, vrchol všech projevů různých bytostí.