No edit permissions for isiZulu

Sloka 16.24

tasmāc chāstraṁ pramāṇaṁ te
kāryākārya-vyavasthitau
jñātvā śāstra-vidhānoktaṁ
karma kartum ihārhasi

tasmāt — proto; śāstram — písma; pramāṇam — důkazy; te — tvoje; kārya — co se má dělat; akārya — a co se nemá dělat; vyavasthitau — při určování; jñātvā — znající; śāstra — písma; vidhāna — usměrnění; uktam — vyhlášená; karma — činy; kartum — konat; iha — v tomto světě; arhasi — měl bys.

Člověk má z písem chápat, co je a co není povinnost. Se znalostí těchto usměrňujících zásad má jednat tak, aby dělal postupný pokrok.

Jak stojí v patnácté kapitole, všechna usměrňující pravidla Véd vedou k poznání Kṛṣṇy. Jestliže se někdo z Bhagavad-gīty poučil o Kṛṣṇovi a věnuje se oddané službě s vědomím Kṛṣṇy, dosáhl tak vrcholu poznání, které podává védská literatura. Pán Caitanya Mahāprabhu tento proces velice zjednodušil – vybídl lidi, aby zpívali Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/ Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare, s oddaností sloužili Pánu a jedli zbytky jídla obětovaného Božstvu. O tom, kdo se přímo věnuje všem těmto činnostem oddané služby, se dá říct, že už prostudoval veškeré védské texty. Došel k dokonalému závěru. Obyčejnému člověku, který si není vědomý Kṛṣṇy a není zapojený do oddané služby, ovšem Védy předepisují, co má a nemá dělat. Měl by bez námitek jednat podle nich. Tomu se říká následování principů śāstry neboli písma. Śāstry se netýkají čtyři základní nedostatky podmíněné duše, která má nedokonalé smysly, sklony podvádět, stále chybuje a podléhá iluzi. Kvůli těmto čtyřem základním nedostatkům podmíněného života si člověk nemůže určovat usměrňující pravidla sám. Proto všichni světci, ācāryové a velké duše přijímají beze změn pravidla śāster, jež přesahují tyto nedostatky.

V Indii je mnoho různých duchovních škol, které se v základu dělí do dvou tříd: na impersonalisty a personalisty. Obě třídy ovšem žijí podle Véd. Nikdo nemůže dospět k dokonalosti, aniž by následoval zásady písem. Ten, kdo skutečně chápe smysl śāster, je proto požehnaný.

Nechuť k zásadám, které vedou k poznání Nejvyšší Osobnosti Božství, je příčinou všeho úpadku v lidské společnosti. Je tím největším proviněním lidského života. Proto nám māyā, hmotná energie Nejvyšší Osobnosti Božství, neustále způsobuje těžkosti v podobě utrpení trojího druhu. Tato hmotná energie se skládá ze tří kvalit hmotné přírody. Aby se nám otevřela cesta k poznání Nejvyššího Pána, musíme nejprve dospět alespoň na úroveň kvality dobra. Pokud to neuděláme, zůstaneme pod vlivem vášně a nevědomosti, které jsou příčinou démonského života. Lidé pod vlivem nižších kvalit znevažují písma, světce i správné chápání Nejvyšší Osobnosti Božství. Neposlouchají pokyny duchovního učitele a nedbají na usměrnění podle písem. Přestože slyšeli o slávě oddané služby, nemají zájem, a tak si vymýšlejí vlastní způsoby povznesení. To jsou některé z nedostatků lidské společnosti, vedoucí k démonskému životu. Pokud ovšem člověk dokáže následovat vedení pravého duchovního učitele, který mu ukáže cestu k vyšší úrovni, jeho život bude úspěšný.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šestnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o božských a démonských povahách.

« Previous