Sloka 18.47
śreyān sva-dharmo viguṇaḥ
para-dharmāt sv-anuṣṭhitāt
svabhāva-niyataṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam
śreyān — lepší; sva-dharmaḥ — vlastní zaměstnání; viguṇaḥ — nedokonale vykonávané; para-dharmāt — než zaměstnání někoho jiného; su-anuṣṭhitāt — vykonávané dokonale; svabhāva-niyatam — předepsané povinnosti dané jeho povahou; karma — práci; kurvan — konající; na — nikdy; āpnoti — ponese; kilbiṣam — následky hříšného jednání.
Je lepší se věnovat svému zaměstnání, byť nedokonale, než sebelépe vykonávat zaměstnání někoho jiného. Když člověk plní předepsané povinnosti dané jeho povahou, nikdy mu to nepřinese následky hříšného jednání.
Předepsané povinnosti, co se týče různých zaměstnání, jsou uvedené v Bhagavad-gītě. V předchozích verších jsme probírali povinnosti brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, odpovídající příslušným kvalitám hmotné přírody, které je ovlivňují. Nikdo by neměl napodobovat druhé v plnění jejich povinností. Člověk, pro kterého je přirozené pracovat jako śūdra, by se neměl vydávat za brāhmaṇu ani v případě, že se narodil do brāhmaṇské rodiny. Každý má jednat v souladu se svou povahou; žádná práce není zavrženíhodná, pokud se dělá jako služba Nejvyššímu Pánu. Povinnosti brāhmaṇy patří ke kvalitě dobra, ale pokud někdo není přirozeně na úrovni kvality dobra, neměl by jednání brāhmaṇy napodobovat. Kṣatriya, vládce, má mnoho nepříjemných povinností – musí používat násilí k zabíjení nepřátel a někdy musí z diplomatických důvodů lhát. Násilí a diplomacie patří k politice, ale kvůli tomu by kṣatriya neměl přestat plnit své povinnosti a snažit se vykonávat čisté povinnosti brāhmaṇy.
Člověk má jednat tak, aby uspokojil Nejvyššího Pána. Například Arjuna je kṣatriya, a nyní se zdráhá bojovat se svými protivníky. Pokud je ovšem boj vedený v zájmu Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, není třeba se bát neblahých následků. Obchodník musí také při obchodování někdy lhát, aby vydělal. Bez lhaní by neměl žádný zisk. Obchodníci někdy říkají: „Vážený zákazníku, na vás nic nevydělávám.“ Každému by ale mělo být jasné, že bez zisku by obchodník nemohl existovat. Pokud tedy říká, že z něčeho nemá žádný zisk, jednoduše lže. Obchodník si ale nemá říkat, že zaměstnání, ve kterém se musí lhát, by měl raději zanechat a osvojit si zaměstnání brāhmaṇy. To se nedoporučuje. Pokud někdo výsledky své práce slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, nezáleží na tom, zda je kṣatriya, vaiśya nebo śūdra. Dokonce i brāhmaṇové, kteří konají různé oběti, někdy zabíjejí zvířata, protože to některé obřady vyžadují. A když kṣatriya při plnění svých povinností zabíjí nepřátele, také nedělá nic špatného. To bylo jasně a podrobně vysvětleno ve třetí kapitole – každý má pracovat pro Yajñu neboli Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství. Všechno, co člověk dělá pro svůj smyslový požitek, ho spoutává. Závěr je takový, že každý má být zaměstnaný podle kvalit přírody, které mu jsou vlastní, a má tím sledovat jediný cíl – službu svrchovanému zájmu Nejvyššího Pána.