Sloka 2.31
sva-dharmam api cāvekṣya
na vikampitum arhasi
dharmyād dhi yuddhāc chreyo ’nyat
kṣatriyasya na vidyate
sva-dharmam — své náboženské povinnosti; api — také; ca — vskutku; avekṣya — když vezmeš v úvahu; na — nikdy; vikampitum — váhat; arhasi — měl bys; dharmyāt — pro náboženské zásady; hi — jistě; yuddhāt — než boj; śreyaḥ — lepší zaměstnání; anyat — jakékoliv jiné; kṣatriyasya — prokṣatriyu; na — ne; vidyate — existuje.
S ohledem na své kṣatriyské povinnosti bys měl vědět, že nemůžeš dělat nic lepšího než bojovat na základě náboženských zásad; proto nemusíš váhat.
Členové druhé ze čtyř společenských tříd zajišťují dobrou státosprávu a nazývají se kṣatriyové. Kṣat znamená „ublížení“ a trāyate znamená „chránit“, takže kṣatriya je „ten, kdo chrání před ublížením“. Kṣatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že kṣatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kṣatriyští králové v Džajpuru. Kṣatriyové se učí vyzývat k boji a zabíjet, protože násilí pro ochranu náboženských zásad je někdy nezbytné. Proto nemohou kṣatriyové přijmout sannyās neboli stav odříkání. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonících je uvedeno:
āhaveṣu mitho ’nyonyaṁ
jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ
yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā
svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ
yajñeṣu paśavo brahman
hanyante satataṁ dvijaiḥ
saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca
te ’pi svargam avāpnuvan
„Král či kṣatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, nepřátelským králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brāhmaṇové obětováním zvířat v obětním ohni.“ Zabití na bojišti na základě náboženských zásad a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné podoby do druhé, a kṣatriyové padlí na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brāhmaṇové, kteří jich dosahují konáním obětí.
Existují dva druhy sva-dharmy neboli osobních povinností. Dokud člověk není osvobozený, musí v souladu s náboženskými zásadami konat povinnosti odpovídající jeho tělu, aby dosáhl osvobození. A když ho dosáhne, jeho sva-dharma – osobní povinnost – se stává duchovní a přesahuje meze hmotného, tělesného pojetí. Na úrovni tělesného pojetí života mají brāhmaṇové a kṣatriyové své příslušné povinnosti, kterým se nemohou vyhnout. Sva-dharmu určuje Pán, a to bude vyloženo ve čtvrté kapitole. Na tělesné úrovni se sva-dharma nazývá varṇāśrama-dharma, což je systém, který člověka přivádí k duchovnímu porozumění. Začátkem lidské civilizace je varṇāśrama-dharma, jež ukládá každému povinnosti odpovídající tomu, jaké kvality přírody se pojí s tělem, které dostal. Když člověk v jakémkoliv postavení koná svou příslušnou povinnost v souladu s pokyny vyšších autorit, dosáhne tak vyšší úrovně života.