Sloka 2.41
vyavasāyātmikā buddhir
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo ’vyavasāyinām
vyavasāya-ātmikā — rozhodná, co se týče vědomí Kṛṣṇy; buddhiḥ — inteligence; ekā — jediná; iha — v tomto světě; kuru-nandana — ó milované dítě Kuruů; bahu-śākhāḥ — s mnoha větvemi; hi — zajisté; anantāḥ — bez omezení; ca — také; buddhayaḥ — inteligence; avyavasāyinām — těch, kdo si nejsou vědomí Kṛṣṇy.
Ti, kdo jdou touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.
Neochvějná víra, že uvědomování si Kṛṣṇy vede k nejvyšší dokonalosti života, je inteligence vyavasāyātmikā. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62) uvádí:
‚śraddhā‘-śabde – viśvāsa kahe sudṛḍha niścaya
kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya
Víra je neochvějná důvěra v něco vznešeného. Když někdo plní povinnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, nemusí jednat ve vztahu k hmotnému světu, kde má závazky k rodinným tradicím, lidstvu či národu. Pro plody člověk jedná v důsledku svých dřívějších dobrých nebo špatných činů. Ten, kdo pozorně slouží Kṛṣṇovi, už nemusí usilovat o to, aby jeho činy přinášely nějaké dobré výsledky. Všechny činnosti založené na vědomí Kṛṣṇy jsou na absolutní úrovni, kde se na ně už nevztahují duality, jako je dobro a zlo. V nejvyšším stádiu vědomí Kṛṣṇy oddaný opouští hmotné pojetí života. Do tohoto stavu ho sílící vědomí Kṛṣṇy automaticky dovede.
Rozhodnost toho, kdo je ukotvený ve vědomí Kṛṣṇy, se zakládá na poznání. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ – taková osoba je vzácná, vznešená duše, která dobře ví, že Vāsudeva neboli Kṛṣṇa je původem všech projevených příčin. Tak jako zalévání kořene stromu automaticky dodává vláhu jeho větvím a listům, je jednání s vědomím Kṛṣṇy největší službou všem – sobě samotnému, své rodině, společnosti, zemi i celému lidstvu. Pokud je Kṛṣṇa spokojený s tím, co děláme, budou spokojení všichni.
Službu s vědomím Kṛṣṇy je ovšem nejlépe vykonávat pod zralým vedením duchovního učitele, pravého zástupce Kṛṣṇy, který zná povahu svého žáka a ví, jak ho k jednání s vědomím Kṛṣṇy vést. Aby tedy člověk skutečně poznal vědomí Kṛṣṇy, musí jednat s pevným odhodláním a poslouchat Kṛṣṇova zástupce. V pokynech pravého duchovního učitele by měl vidět naplnění svého života. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nás ve svých proslulých modlitbách k duchovnímu mistrovi učí:
yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi
dhyāyan stuvaṁs tasya yaśas tri-sandhyaṁ
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
„Když uspokojím duchovního učitele, bude spokojený i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. A pokud duchovního učitele neuspokojím, nemám jak dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto bych měl o něm třikrát denně meditovat, prosit o jeho milost a skládat mu, mému duchovnímu učiteli, uctivé poklony.“
Celý proces se ovšem zakládá na tom, že člověk překoná tělesné pojetí a osvojí si dokonalé poznání duše – ne teoreticky, ale prakticky, kdy už nebude uspokojovat svoje smysly plodonosným jednáním. Toho, kdo není v mysli stálý, budou rozptylovat různé druhy plodonosných činností.