Sloka 2.58
yadā saṁharate cāyaṁ
kūrmo ’ṅgānīva sarvaśaḥ
indriyāṇīndriyārthebhyas
tasya prajñā pratiṣṭhitā
yadā — když; saṁharate — stáhne; ca — také; ayam — on; kūrmaḥ — želva; aṅgāni — údy; iva — jako; sarvaśaḥ — zcela; indriyāṇi — smysly; indriya-arthebhyaḥ — od předmětů smyslového vnímání; tasya — jeho; prajñā — vědomí; pratiṣṭhitā — upevněné.
Kdo své smysly dokáže odpoutat od předmětů smyslového vnímání, tak jako želva zatahuje své údy do krunýře, ten má pevně ustálené vědomí.
Jógí, oddaný či seberealizovaná duše se pozná podle toho, že dokáže ovládat smysly tak, jak si naplánuje. Většina lidí smyslům slouží a řídí se jejich příkazy. To je odpověď na otázku, jaké postavení má jógí. Smysly se přirovnávají k jedovatým hadům. Chtějí jednat volně a bez omezování. Jógí, oddaný, musí být velice silný, aby dokázal tyto hady ovládat; musí být jako krotitel hadů. Nikdy jim nedovolí jednat nezávisle. Ve zjevených písmech je mnoho pokynů udávajících, co člověk má a nemá dělat. Pokud se nedovede řídit těmito příkazy a zákazy a neomezuje se tak ve smyslovém požitku, není možné, aby měl pevně ustálené vědomí Kṛṣṇy. Nejlepším příkladem, zde uvedeným, je želva. Želva může své smysly kdykoliv zatáhnout a pak je opět kdykoliv podle potřeby vysunout. Podobně lidé vědomí si Kṛṣṇy používají své smysly, je-li to potřeba, ke službě Pánu, a jinak ne. Arjuna zde dostává pokyny, aby nepoužíval své smysly pro vlastní uspokojení, ale pro službu Pánu. Jak zaměstnávat smysly výhradně službou Pánu, to znázorňuje příklad želvy, která nechává své smysly zatažené.