Sloka 2.62
dhyāyato viṣayān puṁsaḥ
saṅgas teṣūpajāyate
saṅgāt sañjāyate kāmaḥ
kāmāt krodho ’bhijāyate
dhyāyataḥ — když rozjímá; viṣayān — o smyslových předmětech; puṁsaḥ — člověka; saṅgaḥ — připoutanost; teṣu — ke smyslovým předmětům; upajāyate — vyvíjí se; saṅgāt — z připoutanosti; sañjāyate — vyvíjí se; kāmaḥ — touha; kāmāt — z touhy; krodhaḥ — hněv; abhijāyate — projevuje se.
Když člověk rozjímá o smyslových předmětech, vyvíjí k nim připoutanost. Z připoutanosti se projevuje chtíč a z chtíče povstává hněv.
Když člověk bez vědomí Kṛṣṇy rozjímá o smyslových předmětech, je vydán napospas hmotným touhám. Smysly potřebují být pořád patřičně zaměstnané, a pokud nejsou zaměstnané transcendentální láskyplnou službou Pánu, budou si hledat uplatnění ve službách materialismu. Každý v hmotném světě, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy (o jiných polobozích na nebeských planetách ani nemluvě), podléhá vlivu smyslových předmětů a jediným způsobem, jak se dostat ven z tohoto bludiště hmotné existence, je rozvinout své vědomí Kṛṣṇy. Pán Śiva byl pohroužený v hluboké meditaci, ale jakmile ho Pārvatī vybídla ke smyslovému požitku, přijal její návrh a z jejich spojení se narodil Kārttikeya. Když byl Haridāsa Ṭhākura mladým oddaným Pána, sváděla ho podobným způsobem ztělesněná Māyā-devī, ale on díky své ryzí oddanosti Pánu Kṛṣṇovi v té zkoušce snadno obstál. Jak dokládá verš Śrī Yāmunācāryi uvedený ve výkladu k 60. verši, ryzí oddaný Pána odmítá všechen hmotný smyslový požitek díky své vyšší chuti, kterou mu skýtá duchovní požitek v Pánově společnosti. To je tajemství úspěchu. Ten, kdo nemá vědomí Kṛṣṇy, tedy může sebelépe ovládat smysly umělým potlačováním, ale nakonec stejně neuspěje, neboť i nepatrná myšlenka na smyslový požitek ho rozruší tak, že bude chtít své touhy uspokojit.