Sloka 2.8
na hi prapaśyāmi mamāpanudyād
yac chokam ucchoṣaṇam indriyāṇām
avāpya bhūmāv asapatnam ṛddhaṁ
rājyaṁ surāṇām api cādhipatyam
na — ne; hi — zajisté; prapaśyāmi — vidím; mama — můj; apanudyāt — může zahnat; yat — to, co; śokam — žal; ucchoṣaṇam — vysoušení; indriyāṇām — smyslů; avāpya — když získám; bhūmau — na Zemi; asapatnam — bez nepřítele; ṛddham — vzkvétající; rājyam — království; surāṇām — polobohů; api — dokonce; ca — také; ādhipatyam — svrchovanost.
Nenacházím nic, co by mohlo zahnat zármutek, který mi vysouší smysly. Nezbavím se ho, ani když získám vzkvétající království na Zemi, které nebudou ohrožovat nepřátelé, a svrchovanou moc, jakou mají polobozi v nebi.
I když Arjuna uváděl mnoho argumentů založených na znalosti náboženských a morálních zásad, bez pomoci duchovního učitele, Pána Śrī Kṛṣṇy, neměl pro svůj problém řešení. Uvědomoval si, že k odstranění tohoto problému, který ho úplně ochromoval, mu jeho takzvané poznání nebylo nic platné; bez pomoci duchovního učitele, jako je Pán Kṛṣṇa, ho neuměl vyřešit. Akademické poznání, vzdělanost, vysoké postavení a tak podobně jsou pro řešení životních problémů bezcenné – tady pomůže jedině duchovní učitel, jako je Kṛṣṇa. Z toho plyne, že duchovní učitel, který je stoprocentně pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy, je pravý duchovní učitel, který dovede vyřešit problémy života. Pán Caitanya řekl, že každý, kdo ovládá vědu o vědomí Kṛṣṇy, je skutečný duchovní učitel, bez ohledu na jeho společenské postavení.
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‚guru‘ haya
„Nezáleží na tom, zda je člověk vipra (znalec védské moudrosti), zda se narodil v nízké rodině či zda je ve stavu odříkání – pokud ovládá vědu o Kṛṣṇovi, je dokonalým a pravým duchovním učitelem.“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 8.128) Nikdo tedy nemůže být pravý duchovní učitel, pokud neovládá vědu o vědomí Kṛṣṇy. Ve védských písmech také stojí:
ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ
„Jestliže učený brāhmaṇa, který je dobře obeznámený se všemi odvětvími védského poznání, není vaiṣṇavou neboli znalcem vědy o vědomí Kṛṣṇy, není způsobilý se stát duchovním učitelem. Naproti tomu člověk, který se narodil v rodině nižší společenské třídy, se může stát duchovním učitelem, je-li vaiṣṇava, vědomý si Kṛṣṇy.“ (Padma Purāṇa)
Problémy hmotné existence – zrození, stáří, nemoc a smrt – se nedají překonat hromaděním bohatství a ekonomickým rozvojem. V mnoha oblastech světa jsou bohaté a ekonomicky rozvinuté země se zajištěnými životními podmínkami, ale problémů hmotné existence se přesto nezbavily. Různými způsoby hledají klid a mír, ale skutečné štěstí mohou najít jedině tehdy, když přijmou radu od Kṛṣṇy, čili z Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu (jež podávají vědu o Kṛṣṇovi), prostřednictvím Kṛṣṇova pravého zástupce, pohrouženého ve vědomí Kṛṣṇy.
Kdyby ekonomický rozvoj a hmotné pohodlí mohly odstranit naše nářky způsobené rodinnými, společenskými, národnostními nebo mezinárodními problémy, Arjuna by neřekl, že jeho nářek nemůže utišit ani království na Zemi, které by neohrožovali nepřátelé, ani svrchovaná moc, jakou mají polobozi na nebeských planetách. Arjuna tedy hledal útočiště ve vědomí Kṛṣṇy, a to je pravá cesta k dosažení klidu a harmonie. Jediný úder hmotné přírody může ekonomický rozvoj nebo vládu nad světem kdykoliv ukončit. I když člověk dospěje na vyšší planety – jako se nyní lidé pokoušejí dostat na Měsíc – , může toto postavení také rázem ztratit. Bhagavad-gītā to potvrzuje: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. „Jakmile někdo vyčerpá výsledky svých zbožných činností, poklesne zpátky z vrcholu štěstí až na nejnižší úroveň života.“ Mnoho světových politiků takto pokleslo. Takové pády jsou zase jen dalšími důvody k nářku.
Chceme-li tedy s nářkem nadobro skoncovat, musíme jako Arjuna vyhledat útočiště u Kṛṣṇy. Arjuna požádal Kṛṣṇu, aby s konečnou platností vyřešil jeho problém. Tomu se říká vědomí Kṛṣṇy.