Sloka 2.9
sañjaya uvāca
evam uktvā hṛṣīkeśaṁ
guḍākeśaḥ paran-tapaḥ
na yotsya iti govindam
uktvā tūṣṇīṁ babhūva ha
sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; evam — tak; uktvā — když promluvil; hṛṣīkeśam — ke Kṛṣṇovi, vládci smyslů; guḍākeśaḥ — Arjuna, jenž umí potlačit nevědomost; param-tapaḥ — jenž dokáže potrestat nepřátele; na yotsye — nebudu bojovat; iti — takto; govindam — Kṛṣṇovi, který těší smysly; uktvā — když řekl; tūṣṇīm — tichý; babhūva — stal se; ha — jistě.
Sañjaya pravil: Poté, co Arjuna, hubitel nepřátel, takto promluvil, řekl Kṛṣṇovi: „Govindo, já nebudu bojovat,“ a zmlkl.
Dhṛtarāṣṭru muselo velmi potěšit, když slyšel, že Arjuna nemá v úmyslu bojovat a chce opustit bojiště a živit se žebráním. Sañjaya ho ale znovu zklamal tím, že Arjunu popsal jako bojovníka schopného zabíjet své nepřátele (paran-tapaḥ). I když na chvíli se Arjuna kvůli rodinným citům poddal nepatřičnému zármutku, odevzdal se Kṛṣṇovi, nejvyššímu duchovnímu mistrovi, jako Jeho žák. To věstilo, že brzy zanechá planého nářku, vyvolaného citovým vztahem k rodině, dostane se mu dokonalého poznání o seberealizaci neboli vědomí Kṛṣṇy, a pak bude rozhodně bojovat. Dhṛtarāṣṭra se tedy radoval předčasně, neboť Kṛṣṇa osvítí Arjunu poznáním a Arjuna bude bojovat až do konce.