Sloka 3.5
na hi kaścit kṣaṇam api
jātu tiṣṭhaty akarma-kṛt
kāryate hy avaśaḥ karma
sarvaḥ prakṛti-jair guṇaiḥ
na — ani; hi — jistě; kaścit — kdokoliv; kṣaṇam — okamžik; api — také; jātu — kdykoliv; tiṣṭhati — zůstává; akarma-kṛt — aniž by něco dělal; kāryate — je nucený dělat; hi — jistě; avaśaḥ — bezmocně; karma — činnost; sarvaḥ — všemi; prakṛti-jaiḥ — zrozenými z kvalit hmotné přírody; guṇaiḥ — vlastnostmi.
Každý je bezmocně nucený jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody; proto nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.
Být stále aktivní je povahou duše, a to nejenom ve vtěleném stavu. Bez duše se hmotné tělo ani nepohne. Tělo je jen neživý nástroj ovládaný duší, která je vždy aktivní a která se ani na okamžik nezastaví. Proto musí být zapojená do příznivých činností spojených s vědomím Kṛṣṇy, neboť jinak ji zaměstná iluzorní energie. Ve styku s hmotnou energií je duše ovlivněná hmotnými kvalitami, a aby se od takových vazeb očistila, musí plnit povinnosti předepsané v śāstrách. Pokud ale zastává svou přirozenou úlohu, při které si je vědomá Kṛṣṇy, pak vše, co dělá, je pro ni prospěšné. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17) to potvrzuje:
tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ
„Pokud se někdo vydá cestou vědomí Kṛṣṇy, pak i kdyby neplnil povinnosti předepsané v śāstrách nebo nevykonával oddanou službu správně, či dokonce kdyby odpadl, nic neztratí a nic zlého se mu za to nestane. Co je naproti tomu člověku platné, když se řídí všemi pokyny śāster určenými k očištění, ale neuvědomuje si Kṛṣṇu?“ Očista je nezbytná k tomu, aby si člověk mohl být vědomý Kṛṣṇy. Sannyās a všechny ostatní očistné procesy tedy jen pomáhají k dosažení konečného cíle – vědomí Kṛṣṇy, bez něhož je každá snaha marná.