Kapitola 8

Sloka 8.1: Arjuna se otázal: Ó můj Pane, ó Nejvyšší Osobo, prosím vysvětli mi: Co je Brahman? Co je vlastní já? Co jsou plodonosné činnosti? Co je hmotný svět? A kdo jsou polobozi?

Sloka 8.2: Ó Madhusūdano, kdo je Pán oběti a jak žije v těle? A jak Tě mohou ti, kdo se věnují oddané službě, znát v čase smrti?

Sloka 8.3: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nezničitelná, transcendentální živá bytost se nazývá Brahman a její věčná přirozenost se nazývá adhyātma, vlastní já. Karma neboli plodonosné jednání je činnost, která vytváří hmotná těla živých bytostí.

Sloka 8.4: Ó nejlepší ze vtělených bytostí, hmotná příroda, která se věčně mění, se nazývá adhibhūta. Vesmírná podoba Nejvyššího Pána zahrnuje všechny polobohy, jako jsou bohové Slunce a Měsíce, a nazývá se adhidaiva. A Já, Nejvyšší Pán, přítomný jako Nadduše v srdci každé vtělené bytosti, jsem adhiyajña, Pán oběti.

Sloka 8.5: Každý, kdo na konci života opustí své tělo ve vzpomínkách na Mě, dosáhne okamžitě Mé přirozenosti. O tom není pochyb.

Sloka 8.6: Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo, ó synu Kuntī.

Sloka 8.7: Proto bys měl, Arjuno, pořád myslet na Mě v Mé podobě Kṛṣṇy a zároveň plnit svou předepsanou povinnost a bojovat. Když své činnosti zasvětíš Mně a soustředíš svou mysl a inteligenci na Mě, bezpochyby ke Mně dospěješ.

Sloka 8.8: Ten, kdo o Mně medituje jako o Nejvyšší Osobnosti Božství, jehož mysl je stále pohroužená do vzpomínek na Mě a neodbíhá, zaručeně dojde ke Mně, ó Pārtho.

Sloka 8.9: O Nejvyšší Osobě má člověk meditovat jako o tom, kdo ví všechno, je nejstarší, je vládce, je menší než nejmenší, je udržovatelem všeho, přesahuje veškeré hmotné pojetí, je nepochopitelný a je vždy osobou. Září jako slunce a je transcendentální, nad touto hmotnou přírodou.

Sloka 8.10: Ten, kdo v čase smrti silou jógy soustředí životní vzduch mezi obočí a vzpomíná s nerozptýlenou myslí a naprostou oddaností na Nejvyššího Pána, určitě dospěje k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 8.11: Znalci Véd, kteří pronášejí oṁkāru a jsou velkými mudrci ve stavu odříkání, vstupují do Brahmanu. Lidé toužící po této dokonalosti žijí v celibátu. Stručně ti vysvětlím tento postup, kterým člověk dosáhne osvobození.

Sloka 8.12: Jógový trans znamená být odpoutaný od všech činností smyslů, uzavřít všechny brány smyslů, soustředit mysl na srdce a životní vzduch na vrchol hlavy.

Sloka 8.13: Když je člověk ustálený v této józe a pronáší posvátnou slabiku oṁ, svrchovanou kombinaci písmen, a pak opustí tělo s myšlenkami na Nejvyšší Osobnost Božství, určitě dospěje na duchovní planetu.

Sloka 8.14: Ten, kdo na Mě stále bez odchýlení vzpomíná, Mě snadno získá, ó synu Pṛthy, protože Mi pořád oddaně slouží.

Sloka 8.15: Velké duše, oddaní jógí, kteří dospěli ke Mně, se nikdy nevracejí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti.

Sloka 8.16: Všechny planety v hmotném světě, od nejvyšší až po nejnižší, jsou místy utrpení, kde probíhá opakované rození a umírání. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla, ó synu Kuntī, se už nikdy znovu nenarodí.

Sloka 8.17: Tisíc věků podle lidských počtů trvá jeden Brahmův den a stejně dlouhá je i jeho noc.

Sloka 8.18: Na začátku Brahmova dne se všechny živé bytosti projeví z neprojeveného stavu, a když nastane Brahmova noc, opět splynou s neprojeveným.

Sloka 8.19: Znovu a znovu se s příchodem Brahmova dne všechny živé bytosti rodí a s příchodem Brahmovy noci jsou bezmocně ničeny.

Sloka 8.20: Existuje však ještě jiná neprojevená příroda, která je věčná a vůči této projevené a neprojevené hmotě transcendentální. Je svrchovaná a nikdy nezaniká. Když všechno v tomto světě zanikne, ona zůstává věčně taková, jaká je.

Sloka 8.21: To, co vedāntisté popisují jako neprojevené a nepomíjivé, jako nejvyšší cíl, odkud se ten, kdo ho dosáhne, nikdy nevrací, – to je Mé svrchované sídlo.

Sloka 8.22: K Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je větší než všichni ostatní, se dá dospět čistou oddaností. I když přebývá ve svém sídle, je všeprostupující a všechno spočívá v Něm.

Sloka 8.23: Ó nejlepší z Bhāratovců, nyní ti vysvětlím různé časy odchodu z tohoto světa, které určují, zda se jógí vrátí, nebo nevrátí.

Sloka 8.24: Ti, kdo znají Nejvyšší Brahman, Ho dosahují tak, že odcházejí ze světa v době ovlivněné bohem ohně, za světla, v příznivém čase dne, během čtrnácti dnů dorůstajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje na severu.

Sloka 8.25: Mystik, který opouští tento svět v době kouře, v noci, v období čtrnácti dnů ubývajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje na jihu, dospěje na planetu Měsíc, ale pak se zase vrátí.

Sloka 8.26: Podle Véd existují dvě cesty odchodu z tohoto světa – světlá a tmavá. Ten, kdo odchází cestou světla, se nevrací, ale ten, kdo odchází tmou, se musí vrátit.

Sloka 8.27: Ó Arjuno, třebaže oddaní tyto dvě cesty znají, nejsou nikdy zmatení. Proto buď vždy neochvějný v oddanosti.

Sloka 8.28: Ten, kdo se vydá cestou oddané služby, nepřichází o výsledky studia Véd, konání obětí, podstupování askeze, dávání milodarů, filozofického bádání nebo plodonosných činností. Samotným oddaným sloužením získává to všechno a nakonec dospívá do věčného svrchovaného sídla.