Sloka 9.26

Pro inteligentního člověka je důležité být si vědomý Kṛṣṇy a nabízet Pánu transcendentální láskyplnou službu, aby mohl trvale žít v blaženém sídle, kde bude věčně šťastný. Způsob, jak dosáhnout takového zázračného výsledku, je snadný a může se o to pokusit i ten největší chudák, který nesplňuje žádné předpoklady. Jediným nutným předpokladem je být čistým oddaným Pána. Nezáleží na tom, kdo jsme nebo v jakém jsme postavení. Je to tak snadné, že stačí nabídnout Nejvyššímu Pánu s upřímnou láskou lístek, vodu nebo plod, a On to rád přijme. K vědomí Kṛṣṇy má tedy přístup každý, protože je tak snadné a univerzální. Kdo by byl takový hlupák, že by si nechtěl být vědomý Kṛṣṇy a touto jednoduchou metodou dosáhnout nejvyšší dokonalosti – věčného života, plného blaženosti a poznání? Kṛṣṇa chce jen láskyplnou službu, nic víc. Od svého čistého oddaného přijme i malý kvítek, ale od neoddaného nechce žádné obětiny. Od nikoho nic nepotřebuje, protože je soběstačný, ale ve vztahu opětované lásky přijímá, co Mu Jeho oddaný nabídne. Rozvinout vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší dokonalost života. Slovo bhakti použil Kṛṣṇa v tomto verši dvakrát, aby zdůraznil, že bhakti neboli oddaná služba je to jediné, co umožňuje se k Němu dostat. Nic jiného, jako třeba to, že se člověk stane brāhmaṇou, učencem, boháčem nebo velkým filozofem, nemůže Kṛṣṇu přimět, aby přijal jeho oběť. Bhakti je hlavní složkou, a bez ní Pána nemůže nic přimět cokoliv od kohokoliv přijmout. Bhakti nemá příčinu a je věčná. Jedná se o přímou službu absolutnímu celku.

Pán Kṛṣṇa už vysvětlil, že je jediným, kdo si užívá, původním Pánem a skutečným cílem všech obětí, a teď vyjevuje, jaké oběti si přeje. Pokud někdo chce oddaně sloužit Nejvyššímu, tím se očistit a dosáhnout cíle života – transcendentální láskyplné služby Bohu – , měl by zjistit, co od něho Pán žádá. Ten, kdo Kṛṣṇu miluje, Mu bude dávat to, co si Kṛṣṇa přeje, a nebude Mu nabízet nic, co si nepřeje nebo oč nežádá. Nedá se Mu tedy obětovat maso, ryby ani vejce. Kdyby chtěl, abychom Mu je obětovali, řekl by si o ně. Místo toho výslovně žádá o lístek, plod, květy a vodu, a o této oběti říká, že ji přijme. Z toho bychom měli pochopit, že maso, ryby a vejce nepřijímá. Vhodnou lidskou potravou je zelenina, obilniny, ovoce, mléko a voda, jak Pán Kṛṣṇa sám určil. Pokud jíme cokoliv jiného, nemůžeme Mu to obětovat, protože to nepřijme. Jestliže Mu nabízíme jiná jídla, pak nejednáme s láskou a oddaností.

V 13. verši třetí kapitoly Śrī Kṛṣṇa vysvětluje, že jedině zbytky po oběti jsou očištěné a vhodné jídlo pro ty, kdo se chtějí dostat dál a vysvobodit se z hmotného zapletení. Ve stejném verši říká, že ti, kdo své jídlo neobětují, jedí jen hřích. To znamená, že s každým soustem ještě víc zabředají do spletitosti hmotné přírody. Když ale někdo připravuje chutná a jednoduchá vegetariánská jídla, která s poklonou obětuje před obrázkem nebo Božstvem Pána Kṛṣṇy, a modlí se k Pánu, aby jeho prostou oběť přijal, dělá tak soustavný pokrok v životě, očišťuje své tělo a utváří se mu jemné mozkové tkáně, které pomáhají jasně myslet. Nejdůležitější je provádět obětování s láskou. Kṛṣṇa jídlo nepotřebuje, protože Mu už stejně všechno patří, ale přijme oběť od toho, kdo Ho chce potěšit. Podstatnou složkou při vaření, podávání a obětování jídla je láska ke Kṛṣṇovi.

Neosobní filozofové, kteří se chtějí držet představy, že Absolutní Pravda nemá smysly, nemohou tento verš Bhagavad-gīty pochopit. Považují ho za metaforu či za důkaz toho, že Kṛṣṇa, jenž přednesl Bhagavad-gītu, je světskou postavou. Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, ale ve skutečnosti má své smysly, a je řečeno, že každý Jeho smysl může plnit funkci kteréhokoliv jiného. To je, co znamená, že Kṛṣṇa je absolutní. Kdyby postrádal smysly, sotva by se o Něm dalo říct, že v plné míře oplývá všemi druhy bohatství. V sedmé kapitole vysvětlil, že oplodňuje hmotnou přírodu živými bytostmi, a dělá to tak, že na ni pohlédne. A když při obětování Kṛṣṇa slyší slova oddaného, jak Mu s láskou nabízí jídlo, je to úplně stejné, jako kdyby jedl a skutečně jídlo ochutnával. To je důležitý bod – díky Jeho absolutnímu postavení je Jeho naslouchání totožné s Jeho jedením či ochutnáváním. Jedině oddaný, který bez vlastních výkladů přijímá Kṛṣṇu tak, jak se On sám popisuje, pochopí, že Nejvyšší Absolutní Pravda může jíst a pochutnávat si na jídle.