TEXT 23
upadraṣṭānumantā ca
bhartā bhoktā maheśvaraḥ
paramātmeti cāpy ukto
dehe ’smin puruṣaḥ paraḥ
upadraṣṭā — dohlížitel; anumantā — schvalovatel; ca — rovněž; bhartā — pán; bhoktā — svrchovaný poživatel; mahā-īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; parama-ātmā — Nadduše; iti — rovněž; ca — a; api — skutečně; uktaḥ — je řečeno; dehe — v těle; asmin — tomto; puruṣaḥ — poživatel; paraḥ — transcendentální.
V tomto těle je však ještě jiný, transcendentální poživatel — je jím Pán, svrchovaný vlastník, který dohlíží a dává svolení a který má jméno Nadduše.
Zde stojí, že Nadduše, která neustále doprovází individuální duši, je zastoupením Nejvyššího Pána. Není to obyčejná živá bytost. Jelikož monističtí filozofové uznávají jen jednoho znalce těla, myslí si, že mezi Nadduší a individuální duší neexistuje rozdíl. Pán zde vše vyjasňuje prohlášením, že Paramātmā Ho zastupuje v každém těle. Liší se od individuální duše; je para, transcendentální. Individuální duše zažívá činnosti jen svého pole působnosti, ale Nadduše není ani omezený poživatel, ani se neúčastní činností těla — je svědek, dohlížitel, schvalovatel a svrchovaný poživatel. Má jméno Paramātmā, nikoliv ātmā, a je transcendentální. Je zcela jasné, že ātmā a Paramātmā se od sebe liší. Nadduše má například nohy a ruce všude, což individuální duše nemá. A jelikož Paramātmā je Nejvyšší Osobnost, nachází se v nitru živé bytosti, aby schvalovala její touhy po hmotném požitku. Bez svolení Nejvyšší Duše nemůže individuální duše nic dělat. Je bhukta neboli udržovaná, zatímco Pán je bhoktā, udržující. Všude žije nespočetně mnoho živých bytostí a v nich všech je Nadduše, jejich přítel.
Každá živá bytost je věčně nedílnou částí Nejvyššího Pána a oba spojuje důvěrný přátelský vztah. Živá bytost má však sklon odmítat Pánovu podporu a jednat nezávisle ve snaze ovládat přírodu. Pro tento sklon je nazývána okrajovou energií Nejvyššího. Může být buď ve sféře hmotné, nebo duchovní energie. Po celou dobu její podmíněnosti hmotnou energií s ní Nejvyšší Pán zůstává jakožto přítel v podobě Nadduše, aby jí pomohl vrátit se do duchovní přírody. Neustále velmi touží ji tam přivést, ale individuální duše uplatňuje svou nepatrnou nezávislost a trvale odmítá duchovní světlo. Toto zneužívání samostatnosti je příčinou jejího hmotného boje o přežití v podmíněné přírodě. Pán jí tedy vždy dává pokyny zevnitř i zvenčí. Zvenčí dává pokyny uvedené v Bhagavad-gītě a zevnitř se ji snaží přesvědčit, že její činnosti v oblasti hmoty nevedou k pravému štěstí. Říká: “Zanech jich a dej svou víru Mně. Pak budeš šťastná.” Ten, kdo je inteligentní a vloží svou víru v Paramātmu či Nejvyšší Osobnost Božství, se začne přibližovat věčnému životu oplývajícímu blažeností a poznáním.