Sloka 18.54
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
brahma-bhūtaḥ — na úrovni jednoty s Absolutním; prasanna-ātmā — plný radosti; na — nikdy; śocati — naříká; na — nikdy; kāṅkṣati — touží; samaḥ — stejně nakloněný; sarveṣu — všem; bhūteṣu — živým bytostem; mat-bhaktim — oddanou službu Mně; labhate — získá; parām — transcendentální.
Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, přímo vnímá Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněný všem živým bytostem stejně. V tomto stavu získává čistou oddanou službu Mně.
Pro impersonalistu je dosažení stavu brahma-bhūta, neboli jednoty s Absolutním, vrcholem všeho. Aby však člověk mohl být personalistou neboli čistým oddaným, musí jít ještě dál, k čisté oddané službě. To znamená, že ten, kdo slouží Nejvyššímu Pánu s čistou oddaností, se už nachází ve stavu osvobození zvaném brahma-bhūta, jednota s Absolutním. Nikdo nemůže sloužit Nejvyššímu, Absolutnímu, aniž by byl na úrovni jednoty s Ním. V absolutním pojetí není rozdíl mezi obsluhovaným a služebníkem, ale zároveň se od sebe liší, ve vyšším duchovním smyslu.
Člověk, který má hmotné pojetí života a jedná pro uspokojení svých smyslů, zakouší utrpení. Ale v absolutním světě, kde se každý věnuje čisté oddané službě, žádné utrpení neexistuje. Proto oddaný, který si je vědomý Kṛṣṇy, nemá, kvůli čemu by naříkal ani po čem by toužil. Stejně jako Bůh, Nejvyšší Pán, je úplný, tak i živá bytost, která jedná ve službě Bohu, s vědomím Kṛṣṇy, dosahuje své úplnosti. Je jako řeka zbavená všeho kalu. Jelikož čistý oddaný nemyslí na nic jiného než na Kṛṣṇu, je přirozeně vždy plný radosti. Nenaříká kvůli žádné hmotné ztrátě a nechybí mu žádný zisk, protože nachází ve službě Pánu dokonalé naplnění. Netouží po hmotném požitku, protože ví, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a jako taková je věčně služebníkem. Nevidí v hmotném světě někoho jako vyššího a někoho jako nižšího – vyšší a nižší postavení je pomíjivé a oddaného nezajímají takové pomíjivé stavy, které přijdou a zase odejdou. Kámen a zlato mají pro něho stejnou hodnotu. Tak vypadá úroveň brahma-bhūta, a té čistý oddaný snadno dosáhne. V tomto stavu se představa splynutí s Nejvyšším Brahmanem a zničení vlastní totožnosti jeví jako peklo, myšlenka na dosažení nebeského království je jako přízrak a smysly jsou jako hadi s vylámanými jedovými zuby. Smysly oddaného jsou automaticky ovládnuté a nenahánějí strach, stejně jako ho nenahání had bez jedových zubů. Pro toho, kdo je postižený hmotnou nákazou, je svět plný utrpení, ale oddaný vidí celý svět stejně dobrý, jako je Vaikuṇṭha, duchovní nebe. Nejvýše postavená osobnost hmotného vesmíru není pro oddaného o nic důležitější než mravenec. Této úrovně se dá dosáhnout milostí Pána Caitanyi, který kázal čistou oddanou službu v tomto věku.