Sloka 18.73
arjuna uvāca
naṣṭo mohaḥ smṛtir labdhā
tvat-prasādān mayācyuta
sthito ’smi gata-sandehaḥ
kariṣye vacanaṁ tava
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; naṣṭaḥ — rozptýlená; mohaḥ — iluze; smṛtiḥ — paměť; labdhā — znovu nabytá; tvat-prasādāt — Tvou milostí; mayā — mnou; acyuta — ó neklesající Kṛṣṇo; sthitaḥ — neochvějně setrvávající; asmi — jsem; gata — odstraněné; sandehaḥ — všechny pochyby; kariṣye — budu vykonávat; vacanam — nařízení; tava — Tvé.
Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, který nikdy neklesáš, má iluze je nyní pryč. Tvou milostí se mi vrátila paměť. Teď jsem pevný, zbavený pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.
Přirozeným postavením živé bytosti – kterou představuje Arjuna – je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Když na to zapomene, je podmíněná hmotnou přírodou, ale když slouží Nejvyššímu Pánu, stává se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti – buď musí sloužit iluzorní energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém normálním stavu, ale jestliže dá přednost službě iluzorní vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je pánem světa. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluzí, poslední pastí māyi, do které může živá bytost padnout, je považovat se za Boha. Živá bytost si myslí, že už není podmíněná duše, ale Bůh. Je tak hloupá, že ji ani nenapadne, jak by mohla kdy pochybovat, kdyby byla Bohem? Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od iluzorní energie znamená znát Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynů.
Slovo moha je v tomto verši velice důležité. Moha se říká tomu, co je opakem poznání. Skutečné poznání znamená chápat, že každá živá bytost je věčně služebníkem Pána. Když si však místo toho myslí, že není služebník, ale pán hmotného světa, a chce ovládat hmotnou přírodu, je pod vlivem iluze. Tuto iluzi je možné překonat milostí Pána nebo milostí čistého oddaného. Jakmile je iluze překonaná, člověk souhlasí, že bude jednat s vědomím Kṛṣṇy.
Mít vědomí Kṛṣṇy znamená dělat to, co si Kṛṣṇa přeje. Podmíněná duše, oklamaná vnější energií neboli hmotou, neví, že Nejvyšší Pán je vládce, který má úplné poznání a je vlastníkem všeho. Pán může dát svým oddaným, cokoliv se Mu zachce; je přítelem každého a svému oddanému je zvláště nakloněný. Vládne hmotné přírodě a všem živým bytostem. Je také vládcem nevyčerpatelného času a v plné míře vlastní všechny druhy bohatství a všechny energie. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může dát oddanému dokonce i sám sebe. Ten, kdo Ho nezná, je pod vlivem iluze a nestane se oddaným Pána, ale služebníkem māyi. Když ovšem Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství Bhagavad-gītu, zbavil se veškeré iluze. Pochopil, že Kṛṣṇa není jen jeho přítel, ale že je Nejvyšší Osobnost Božství. Poznal Kṛṣṇu takového, jaký je. To je výsledek studia Bhagavad-gīty, a když má člověk úplné poznání, přirozeně se Kṛṣṇovi odevzdá. Jakmile Arjuna pochopil, že Kṛṣṇův plán byl omezit množství nežádoucího obyvatelstva, souhlasil, že bude bojovat, jak si Kṛṣṇa přeje. Znovu pozvedl své zbraně, luk a šípy, aby na nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství bojoval.