TEXT 23
nainaṁ chindanti śastrāṇi
nainaṁ dahati pāvakaḥ
na cainaṁ kledayanty āpo
na śoṣayati mārutaḥ
na — nikdy; enam — tuto duši; chindanti — mohou rozsekat na kousky; śastrāṇi — zbraně; na — nikdy; enam — tuto duši; dahati — spálí; pāvakaḥ — oheň; na — nikdy; ca — také; enam — tuto duši; kledayanti — rozmočí; āpaḥ — voda; na — nikdy; śoṣayati — vysuší; mārutaḥ — vítr.
Duše nemůže být nikdy rozsekána žádnou zbraní, spálena ohněm, rozmočena vodou nebo vysušena větrem.
Žádná zbraň — meče, ohňové zbraně, zbraně na principu deště, větrných smrští a tak dále — nemůže zabít duši. Ukazuje se, že kromě moderních ohňových zbraní dříve existovalo mnoho druhů zbraní tvořených zemí, vodou, vzduchem, éterem a podobně. I současné jaderné zbraně patří mezi zbraně ohňové, ale dříve se používaly zbraně tvořené i jinými hmotnými prvky. Proti ohňovým zbraním se používaly vodní zbraně, které jsou dnešní vědě neznámé. Moderní vědci také nevědí nic o zbraních v podobě větrné smrště. Nicméně duši nelze nikdy rozsekat na kousky ani zničit sebevětším počtem zbraní, bez ohledu na vědecké objevy.
Māyāvādī nedokáže vysvětlit, jak by mohla individuální duše vzniknout pouhým působením nevědomosti a následně být zahalena matoucí energií. Rovněž nebylo nikdy možné zrušit vztah individuálních duší a původní Nejvyšší Duše — ve skutečnosti jsou individuální duše Jejími věčnými oddělenými částmi. Jelikož jsou věčně (sanātana) nepatrné, jsou náchylné podlehnout vlivu matoucí energie, a tak se oddělí od společnosti Nejvyššího Pána — stejně jako jiskry, které jsou mimo oheň, mají tendenci uhasnout, přestože jsou stejné kvality jako oheň samotný. Ve Varāha Purāṇě jsou živé bytosti popisovány jako oddělené dílčí části Nejvyššího. Jsou jimi věčně, což dokládá i Bhagavad-gītā. Z Pánova učení je zřejmé, že živá bytost si i poté, co je vysvobozena z iluze, zachovává svou oddělenou totožnost. Arjuna byl díky poznání, které přijal od Kṛṣṇy, osvobozen, ale nikdy s Kṛṣṇou nesplynul.