Sloka 2.23
nainaṁ chindanti śastrāṇi
nainaṁ dahati pāvakaḥ
na cainaṁ kledayanty āpo
na śoṣayati mārutaḥ
na — nikdy; enam — tuto duši; chindanti — mohou rozsekat na kousky; śastrāṇi — zbraně; na — nikdy; enam — tuto duši; dahati — spálí; pāvakaḥ — oheň; na — nikdy; ca — také; enam — tuto duši; kledayanti — rozmočí; āpaḥ — voda; na — nikdy; śoṣayati — vysuší; mārutaḥ — vítr.
Duši nemůže nikdy rozsekat žádná zbraň ani spálit oheň, rozmočit voda nebo vysušit vítr.
Žádná zbraň – meče, ohňové zbraně, zbraně spouštějící déšť, větrné smrště a tak dále – nemůže zabít duši. Zde se ukazuje, že kromě moderních ohňových zbraní dříve existovalo mnoho druhů zbraní využívajících zemi, vodu, vzduch, éter a tak dále. I současné jaderné zbraně se řadí mezi ohňové, ale dřívější zbraně využívaly všechny hmotné prvky. Proti ohňovým zbraním se uplatňovaly vodní zbraně, o kterých dnešní věda nemá ani potuchy. Moderní vědci také nevědí nic o zbraních, které vyvolávaly větrné smrště. Každopádně duši nelze nikdy rozsekat ani jinak zničit žádnou zbraní.
Māyāvādī nedokáže vysvětlit, jak se mohlo stát, že pouhým působením nevědomosti vznikla individuální duše, kterou pak zahalila iluzorní energie. Ani nebylo nikdy možné zrušit vztah individuálních duší s původní Nejvyšší Duší – individuální duše jsou Jejími věčnými oddělenými částmi. Jelikož jsou věčně (sanātana) nepatrné, snadno podlehnou vlivu iluzorní energie, a tak se oddělí od společnosti Nejvyššího Pána – stejně jako jiskry snadno vyhasnou, když se ocitnou mimo oheň, přestože se kvalitou od ohně neliší. Varāha Purāṇa popisuje živé bytosti jako oddělené částečky Nejvyššího. Jsou jimi věčně, což dokládá i Bhagavad-gītā. Ve svých pokynech Arjunovi dává Pán jasně najevo, že ani poté, co se vysvobodí z iluze, neztrácí živá bytost svou individualitu. Arjuna díky poznání, které získal od Kṛṣṇy, dosáhl osvobození, ale nikdy se nestal Kṛṣṇou.