TEXT 58
yadā saṁharate cāyaṁ
kūrmo ’ṅgānīva sarvaśaḥ
indriyāṇīndriyārthebhyas
tasya prajñā pratiṣṭhitā
yadā — když; saṁharate — stáhne; ca — také; ayam — on; kūrmaḥ — želva; aṅgāni — údy; iva — jako; sarvaśaḥ — zcela; indriyāṇi — smysly; indriya-arthebhyaḥ — od objektů smyslového vnímání; tasya — jeho; prajñā — vědomí; pratiṣṭhitā — upevněné.
Ten, kdo dokáže odpoutat své smysly od objektů smyslového vnímání, tak jako želva zatahuje své údy do krunýře, spočívá neustále na úrovni dokonalého vědomí.
Yogī, oddaný či seberealizovaná duše, se pozná podle toho, že dokáže ovládat smysly podle svého plánu — na rozdíl od většiny lidí, kteří smyslům slouží a plní jejich požadavky. To je odpověď na otázku, jaké je postavení yogīna. Smysly jsou přirovnávány k jedovatým hadům — chtějí jednat volně a bez omezení. Yogī, oddaný, musí být velice silný, aby dokázal tyto hady ovládat; musí být jako skutečný zaříkávač hadů. Nikdy jim nedovolí jednat nezávisle. Ve zjevených písmech je mnoho pokynů, z nichž některé jsou zákazy a některé příkazy. Dokud je někdo není schopen následovat a zdržet se tak smyslového požitku, není možné, aby byl ustálen na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Nejlepším příkladem — uvedeným v tomto verši — je želva. Želva může své údy kdykoliv zasunout a pak je opět kdykoliv vysunout, aby plnily určitý účel. Také osoby, které mají vědomí Kṛṣṇy, používají své smysly pouze za určitým účelem ve službě Pánu a jinak je ponechávají nečinné. Arjuna je nyní poučen, že má používat své smysly ke službě Kṛṣṇovi, nikoliv k vlastnímu uspokojení. Srovnání se želvou, která drží údy v nitru, je příkladem toho, jak udržovat smysly vždy zaměstnané jen službou Pánu.