Sloka 4.26
śrotrādīnīndriyāṇy anye
saṁyamāgniṣu juhvati
śabdādīn viṣayān anya
indriyāgniṣu juhvati
śrotra-ādīni — jako například proces naslouchání; indriyāṇi — smysly; anye — jiní; saṁyama — omezování; agniṣu — v ohních; juhvati — obětují; śabda-ādīn — zvukovou vibraci a tak dále; viṣayān — předměty smyslového požitku; anye — jiní; indriya — smyslových orgánů; agniṣu — v ohních; juhvati — obětují.
Někteří (striktní brahmacārī) obětují své naslouchání a smysly do ohně ovládání mysli a někteří (hospodáři žijící usměrněným životem) obětují smyslové předměty do ohně smyslů.
Členové všech čtyř stavů lidského života – brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī – se mají stát dokonalými jógími neboli transcendentalisty. Lidský život není určený k tomu, abychom uspokojovali smysly jako zvířata, a proto je rozdělený na čtyři stádia, která člověku umožňují dospět k duchovní dokonalosti. Brahmacārī neboli žáci v péči pravého duchovního učitele ovládají mysl tím, že se zdržují smyslového požitku. Brahmacārī naslouchá jen slovům, která se týkají vědomí Kṛṣṇy. Naslouchání je základem porozumění, a proto je čistý brahmacārī stále pohroužený do harer nāmānukīrtanam – opěvování slávy Pána a naslouchání o ní. Neposlouchá hmotné zvukové vibrace a svůj sluch zaměřuje na transcendentální zvukovou vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa. Hospodáři, kteří mají svolení k určitému smyslovému požitku, zase dodržují mnohá omezení. Sklony k sexuálnímu životu, požívání omamných látek a jedení masa jsou v lidské společnosti běžné, ale hospodář žijící usměrněným životem se v pohlavním styku a dalších smyslových požitcích omezuje. V každé civilizované lidské společnosti proto existuje manželství založené na zásadách náboženství, jelikož tím jsou dané podmínky pro omezený pohlavní život. Tento omezený sex, ke kterému se člověk nepřipoutává, je také určitým druhem yajñi, neboť usměrněný hospodář tak obětuje svůj sklon ke smyslovému požitku ve prospěch vyššího, transcendentálního života.