TEXT 7
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā — kdykoliv a kdekoliv; hi — jistě; dharmasya — náboženství; glāniḥ — narušení; bhavati — projevuje se; bhārata — ó potomku Bharaty; abhyutthānam — převaha; adharmasya — bezbožnosti; tadā — tehdy; ātmānam — sebe; sṛjāmi — projevuji; aham — Já.
Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, v té době osobně sestupuji.
Důležité je zde slovo sṛjāmi. Nemůže být použito ve smyslu stvoření, protože — podle předchozího verše — Pánovo tělo (či podoba) není stvořeno, jelikož všechny Jeho podoby existují věčně. Proto sṛjāmi znamená, že se Pán objevuje takový, jaký je. I když přichází podle časového plánu — jednou v Brahmově dni, na konci Dvāpara-yugy dvacátého osmého věku sedmého Manua — není tímto a podobnými pravidly vázán, neboť má naprostou svobodu jednat mnoha způsoby, jak On sám chce. Zjevuje se tedy ze své vlastní vůle, kdykoliv převládá bezbožnost a vytrácí se pravé náboženství. Zásady náboženství jsou stanoveny ve Vedách, a jakmile někdo védská pravidla náležitě nedodržuje, stává se bezbožným. V Bhāgavatamu stojí, že tyto zásady jsou zákony Pána. Jedině Pán může vytvořit systém náboženství. Je rovněž uznávanou skutečností, že Vedy původně sdělil samotný Pán Brahmovi, z nitra jeho srdce. Zásady dharmy neboli náboženství jsou tedy přímé pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Setkáváme se s nimi v průběhu celé Bhagavad-gīty. Účelem Ved je nastolit náboženské zásady podle pokynu Nejvyššího Pána, který na konci Gīty přímo stanovuje, že nejvyšší zásadou náboženství je odevzdat se pouze Jemu; nic víc. Védské zásady pobízejí každého na cestě k úplnému odevzdání se Pánu, a kdykoliv démonské osoby tento systém narušují, Pán přichází. Z Bhāgavatamu se dozvídáme, že Pán Buddha je inkarnací Kṛṣṇy a přišel v době, kdy bujel materialismus, který se materialisté snažili ospravedlnit autoritou Ved. Ve Vedách jsou určitá omezovací pravidla týkající se obětí zvířat za jistými účely, ale v té době lidé s démonskými sklony obětovali zvířata, aniž by vůbec přihlíželi k védským zásadám. Pán Buddha se zjevil, aby toto nesmyslné jednání ukončil a nastolil védské zásady nenásilí. Každý avatāra neboli inkarnace Pána má určité poslání a všichni jsou popisováni ve zjevených písmech. Nikdo nemá být přijímán jako avatāra, pokud se o něm písma nezmiňují. Není pravda, že Pán se zjevuje pouze v Indii. Může se objevit kdekoliv, a kdykoliv si to přeje. V každé inkarnaci říká o náboženství tolik, kolik jsou příslušní lidé v jejich situaci schopni pochopit. Poslání je však stále stejné — vést lidi k vědomí Boha a poslušnosti náboženských zásad. Někdy Pán sestupuje osobně a jindy posílá svého pravého zástupce coby svého syna či služebníka, nebo přichází sám v nějaké skryté podobě.
Zásady Bhagavad-gīty byly vysvětleny Arjunovi — a přirozeně i dalším vznešeným osobám — protože byl ve srovnání s obyčejnými lidmi v jiných částech světa vysoce pokročilý. To, že dvě a dvě jsou čtyři, je matematické pravidlo, které platí jak pro začínajícího počtáře, tak i ve vyšších třídách — přesto však existuje vyšší a nižší matematika. Pán učí ve všech inkarnacích stejné zásady, ale ty se za různých okolností zdají být na vyšší či nižší úrovni. Jak bude vysvětleno později, vyšší náboženské zásady začínají s přijetím čtyř tříd a čtyř stavů společenského života. Posláním inkarnací je probouzet všude vědomí Kṛṣṇy. Za různých okolností je toto vědomí buď projevené, nebo neprojevené.