Kapitola 6

Sloka 6.1: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ten, kdo není připoutaný k výsledkům svých činů a jedná, jak mu ukládá povinnost, je pravý mystik a sannyāsī – nikoliv ten, kdo nezapaluje oheň a neplní žádnou povinnost.

Sloka 6.2: To, čemu se říká odříkání, je také jóga neboli spojení s Nejvyšším, protože nikdo se nestane jógím, pokud se nezřekne touhy po smyslovém požitku.

Sloka 6.3: Je řečeno, že činy jsou prostředkem pro toho, kdo s osmistupňovým systémem jógy teprve začíná, a ukončení všech hmotných činností je prostředkem pro toho, kdo se v józe už ustálil.

Sloka 6.4: Když se člověk zřekl všech hmotných tužeb, a tak už nejedná pro smyslový požitek ani pro plody svých činů, říká se, že je na vrcholu jógového žebříku.

Sloka 6.5: Člověk se musí pomocí své mysli osvobodit a nedopustit vlastní úpadek. Mysl je jak přítel podmíněné duše, tak i její nepřítel.

Sloka 6.6: Mysl je nejlepším přítelem toho, kdo ji přemohl, ale pro toho, kdo to nedokázal, zůstává největším nepřítelem.

Sloka 6.7: Ten, kdo přemohl mysl, již dosáhl Nadduše, jelikož získal klid. Takový člověk vnímá štěstí i neštěstí, horko i chlad, poctu i potupu stejně.

Sloka 6.8: Když je někdo úplně spokojený díky tomu, že získal poznání a uvedl ho do života, říká se mu seberealizovaný jógí (či mystik). Je na transcendentální úrovni a umí se ovládat. Na všechno pohlíží stejně, ať jsou to oblázky, kámen nebo zlato.

Sloka 6.9: Za ještě pokročilejšího je považovaný ten, kdo se staví stejně k upřímným příznivcům, milujícím dobrodincům, nestranným lidem, prostředníkům, lidem plným zášti, přátelům i nepřátelům, zbožným i hříšníkům.

Sloka 6.10: Transcendentalista má stále zaměstnávat své tělo, mysl i sebe sama ve vztahu s Nejvyšším, sám, v ústraní, s myslí stále pozornou, a nenechat se zlákat rušivými vlivy, jako jsou pocity vlastnictví.

Sloka 6.11–12: K provádění jógy se má člověk odebrat na odlehlé posvátné místo. Tam má na zemi rozprostřít trávu kuśa a pokrýt ji jelení kůží a měkkou látkou. Sedátko nemá být ani příliš vysoké, ani příliš nízké, aby jógí seděl pevně. Tak se má cvičit v józe ovládáním mysli, smyslů a činností a soustředěním mysli na jediný bod, aby tak očistil své srdce.

Sloka 6.13–14: Jógí má držet tělo, krk a hlavu vzpřímené a upřeně hledět na špičku nosu. S nevzrušenou, ovládnutou myslí, beze strachu a úplně se vyhýbající sexu má v srdci meditovat o Mně a učinit Mě konečným cílem svého života.

Sloka 6.15: Takto praktikující mystik, který neustále ovládá své tělo, mysl a jednání, ukončí hmotnou existenci a tak dosáhne Božího království (Kṛṣṇova sídla).

Sloka 6.16: Ó Arjuno, jógím se nestane ten, kdo se přejídá ani kdo jí příliš málo, kdo spí moc nebo kdo nespí dostatečně.

Sloka 6.17: Ten, kdo je umírněný ve svém jedení, spaní, odpočinku i práci, může prováděním jógy odstranit všechny hmotné těžkosti.

Sloka 6.18: Když jógí cvičením jógy ukázní činnosti své mysli a bez hmotných tužeb spočívá v transcendenci, tehdy se říká, že je ustálený v józe.

Sloka 6.19: Stejně jako se nechvěje plamen lampy v závětří, tak i transcendentalista s ovládnutou myslí zůstává vždy stálý ve své meditaci o transcendentálním Já.

Sloka 6.20–23: Stav dokonalosti zvaný trans neboli samādhi nastává tehdy, když se mysl cvičením jógy úplně odpoutá od mentálních činností spojených s hmotou. Známkou toho je schopnost vidět pomocí čisté mysli sebe sama a být vnitřně spokojený. V tomto stavu člověk stále cítí transcendentální štěstí, vnímané transcendentálními smysly. Kdo dosáhne této úrovně, už se nikdy nevzdálí od pravdy a už nechce v hmotném světě nic získat. V tomto stavu jím nemohou otřást ani ty největší těžkosti. To je skutečné osvobození od všeho utrpení pocházejícího ze styku s hmotou.

Sloka 6.24:
Člověk má cvičit jógu s odhodláním a vírou a nikdy se z této cesty neodchylovat. Má se bez výjimky vzdát všech hmotných tužeb vzešlých z mentální spekulace, a tak myslí ovládat všechny smysly ze všech stran.

Sloka 6.25: Postupně, krok za krokem, by se měl jógí pomocí inteligence s pevným přesvědčením ustálit v transu, upnout mysl na pravé já a nemyslet na nic jiného.

Sloka 6.26: Ať už se mysl pro svou přelétavou a nestálou povahu zatoulá kamkoliv, jógí ji musí usměrnit a znovu přivést pod svou vládu.

Sloka 6.27: Jógí, jehož mysl se upíná ke Mně, dosahuje nejvyššího transcendentálního štěstí. Překonává kvalitu vášně, vnímá svou kvalitativní totožnost s Nejvyšším, a tak se zbavuje všech následků dřívějších činů.

Sloka 6.28: Poté, co se neustále praktikující jógí takto naučil sebeovládání a zbavil všeho hmotného znečištění, dospívá k dokonalé blaženosti v transcendentální láskyplné službě Pánu.

Sloka 6.29: Pravý jógí Mě vidí ve všech bytostech a vidí také každou bytost ve Mně. Takový seberealizovaný člověk vidí Mě, stejného Nejvyššího Pána, všude.

Sloka 6.30: Kdo Mě vidí všude a všechno vidí ve Mně, ten Mě nikdy neztratí a Já nikdy neztratím jeho.

Sloka 6.31:
Takový jógí, který uctivě slouží Nadduši s vědomím, že Já a Nadduše ve všech bytostech jsme totožní, zůstává ve Mně za všech okolností.

Sloka 6.32: Dokonalý jógí je ten, kdo díky srovnání se sebou samým vidí všechny bytosti stejně v jejich štěstí i neštěstí, ó Arjuno.

Sloka 6.33: Arjuna pravil: Ó Madhusūdano, systém jógy, který jsi shrnul, mi připadá nepraktický a neudržitelný, protože mysl je přelétavá a nestálá.

Sloka 6.34: Ó Kṛṣṇo, mysl je neklidná, vzrušená, umíněná a velice silná. Myslím, že podrobit si ji je těžší než zkrotit vítr.

Sloka 6.35: Śrī Kṛṣṇa pravil: Ó synu Kuntī, válečníku mocných paží, ovládnout neklidnou mysl je bezpochyby velmi těžké, ale je to možné vhodným cvičením a odpoutaností.

Sloka 6.36: Pro toho, kdo má nezkrocenou mysl, je seberealizace obtížná, ale ten, kdo svou mysl ovládá a vynakládá patřičné úsilí, bude úspěšný. To je Můj názor.

Sloka 6.37: Arjuna řekl: Ó Kṛṣṇo, jaký osud čeká neúspěšného transcendentalistu, který s vírou nastoupil cestu seberealizace, ale pak z ní kvůli světskému rozptýlení sešel a nedosáhl v mystice dokonalosti?

Sloka 6.38: Ó Kṛṣṇo s mocnými pažemi, nepřijde člověk, který se ztratí na cestě transcendence, o duchovní i hmotný prospěch a nezanikne jako rozervaný mrak, bez jakéhokoliv postavení?

Sloka 6.39: Takovou mám pochybnost, ó Kṛṣṇo, a prosím Tě, abys ji beze zbytku rozptýlil. Nikdo jiný než Ty to nedokáže.

Sloka 6.40: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pṛthy, transcendentalistu, který se věnuje příznivým činnostem, nepotká zkáza ani v tomto hmotném světě, ani v duchovním. Kdo koná dobro, Můj příteli, toho nikdy nepřemůže zlo.

Sloka 6.41: Neúspěšný jógí se po mnoha letech života plného požitku na planetách zbožných živých bytostí narodí v rodině ctnostných lidí nebo v rodině zámožné aristokracie.

Sloka 6.42: Anebo ti, kdo jsou neúspěšní po dlouhodobém provádění jógy, se narodí v rodinách transcendentalistů, kteří jsou přirozeně velmi moudří. Takové zrození je v tomto světě skutečně vzácné.

Sloka 6.43: Po takovém zrození tito transcendentalisté oživí vědomí ze svých minulých životů a usilují o další pokrok, aby dosáhli dokonalého úspěchu, ó synu Kurua.

Sloka 6.44: Díky oživenému vědomí z předchozího života začnou takového jógího automaticky přitahovat principy jógy, aniž by je vyhledával. Tento zvídavý transcendentalista stojí vždy nad obřadními zásadami písem.

Sloka 6.45: A když jógí upřímně usiluje o další pokrok a zbaví se veškerých nečistot, dospěje po mnoha a mnoha životech praktikování k dokonalosti a nakonec dosáhne nejvyššího cíle.

Sloka 6.46: Jógí je výš než asketa, výš než empirik a výš než ten, kdo jedná pro plody. Proto buď za všech okolností jógí, ó Arjuno.

Sloka 6.47: Ten z jógích, který se ke Mně stále s velkou vírou upíná, ve svém nitru na Mě myslí a prokazuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojený a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.